Samozřejmě že se paní Zdena Mašínová zlobí. Dostala od státních úředníků nabídku, aby si odkoupila polnosti v obci Lošany na Kolínsku; polnosti patřily ke statku a ten statek i s nimi patřil zase rodině Mašínů, tedy kupovala by si majetek, který byl rodině zabaven a nevrácen. V Česku není až tak výjimečné, že si znovu kupujete to, co jste si už jednou koupili: kupříkladu známe případy českých Němců, kteří nebyli sice po válce odsunuti, ale podle Benešových dekretů o majetek přišli. Bydleli třeba v domech, které podle zákona už nebyly jejich, přestože je postavili jejich rodiče a oni v nich žili dál. Později si směli znovu své-nesvé a vlastní-nevlastní domy od státu zase odkoupit a bydlet v nich dál, jako by se nic nestalo.
Třeba nejde jen o peníze, ale o něco víc. O to, že už nebudete vlastnit to, co jste si vybudovali vlastní pílí, ale to, co jste dostal z milosti vrchnosti; protože, co je nad milost vrchnosti! Víme všichni, že ve střední Evropě je zabavení majetku trestem, který se náramně osvědčuje už od Bílé Hory. Ten trest totiž dopadá na děti, vnuky a vnučky a pravnoučata. Je nadčasový, a pokud jste měli majetek, který byl všem na očích, tak ten majetek napříště všem bude připomínat tu "vinu a ten trest". A samozřejmě i potomkům toho trestaného člověka. O to hůř, jestli trest byl zčásti či zcela nespravedlivý.
Ten trest a obava zrovna z toho trestu je jedním z klíčů k pochopení sporu o mašínovský majetek.
Generál Josef Mašín starší byl odvážný člověk, hrdina a jeden z členů odbojové skupiny zvané Tři králové: Balabán, Morávek a Mašín. Byl jedním z těch, kteří neohroženě bojovali proti nacistické okupaci, za vlast byl připraven položit i život. Dobře věděl, že může padnout v boji, byl voják, s tím asi počítal. Ale žil v zemi, kde trestem nemusí být jen smrt nepřítele, ale také zabavení majetku, který by měl jednou patřit dětem, tak se podle toho zařídil, když se gestapo o majetek začalo zajímat: dne 15. července 1940 se domluvil s notářem Vladimírem Kašlíkem, který byl opatrovníkem jeho nezletilých dětí, že s ním uzavře postupní smlouvu: převede se vlastnictví k nemovitostem tak, aby majetek v budoucnu získaly děti. Což se stalo. "Za normálních okolností by majetek nepřeváděl," říká Zdena Mašínová a má nejspíš pravdu. Protože "normální okolnosti" to nebyly: hned v květnu o rok později je generál Mašín zatčen gestapem a o další rok později popraven.
Majetek tak uchránil před nacisty, ale už ne před komunisty. Jeho synové se odvážně pustili do odboje proti rudé totalitě a jejich nesnadný příběh asi všichni znají: podařilo se jim, tedy Ctiradu a Josefu Mašínovým s Milanem Paumerem, probojovat (doslova) do Západního Berlína a tam se dostat pod ochranu americké armády. Samozřejmě že režim pronásledoval krutě každého, kdo se postavil na odpor, pokud byl odpor ozbrojený, o to víc. A na řadu přišel i trest na majetku: na základě usnesení Nejvyššího soudu z 28. prosince 1956 byl bratrům zabaven majetek ve prospěch Československé republiky. Odůvodnění: bratři Mašínové opustili nezákonně zemi a před svým útěkem se dopustili trestné činnosti. Od té doby, šedesát let, jsou podíly obou bratrů ve vlastnictví státu.
V Lošanech tak vzniklo opravdu hodně nesourodé společenství vlastníků: paní Zdena Mašínová (dvě osminy) a - zbytek stát, protože bratři (Ctirad Mašín v roce 2011 zemřel) dostali každý po třech osminách. Tak otec za války rozhodl.
Dnes statek vypadá podle toho, že se o něj většinový majitel nestaral: místo statku barabizna, že by se jeden styděl. Ale evidentně se nestydí nikdo, kromě Zdeny Mašínové, která sama nic nezmůže, a jejího bratra, který je daleko za oceánem. Nikdo se tomu moc nediví; zkuste něco vlastnit nebo podnikat se státem, že.
Dcera generála Mašína navíc boj o rodinný majetek dlouho prohrávala. Justice s ní rychle vyběhla, zastal se jí až předloni Ústavní soud. Především proto, že předchozí soudci s ní jednali příliš formálně a nevysvětlili jí dostatečně, jak má správně postupovat. Bylo to její velké vítězství a nejen její: "Při aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale i v těch principech uznávaných demokratickými právními státy, které jsou v příslušném předpisu přítomny." Nebo: "Právní jistotu a v míru důvěry občana v právo a instituce právního státu ovlivňuje nakonec zejména to, jakým způsobem orgány přistupují k výkladu právních předpisů." To řekli soudci Ústavního soudu a týká se to nás všech.
A to, co se týká Mašínových, zní například takto: "Ve zkoumaném případě se jedná o napravení historické křivdy způsobené stěžovatelce v období Protektorátu Čechy a Morava; o zvláštní případ týkající se rodinné památky po jednom z největších hrdinů naší země. K dosažení spravedlivého procesu bylo proto podle názoru Ústavního soudu nutné stěžovatelku poučit o tom, že účastníky řízení musí být všichni dědicové…" řekl Ústavní soud. Kdyby se však potvrdilo, že generál Mašín opravdu převedl majetek na děti pod tlakem a v tísni, mohlo by být další řízení pro dědice úspěšnější. Podle ústavních soudců totiž nespravedlnost musí zůstat nespravedlností "i když se halí do pláště zákona".
Zdena Mašínová by chtěla ve statku vybudovat památník svého otce Josefa, což je bezpochyby v zájmu celé české společnosti. Možná by součástí expozice mohl být i popis jejích tahanic se státem, za který Josef Mašín tak odvážně bojoval. Nebylo by to jen zpestření, ale také důležitá nabídka úvah o ceně a smyslu odvahy: kdyby věděl, co přijde později, udělal by to znovu? Znovu by obětoval život? Udělal by to opravdu, kdyby věděl, jak budou rodinu pronásledovat komunisté a demokratický režim nebude schopen se s tím nacistickým a komunistickým bezprávím vypořádat ani po desítkách let?
Samotní ústavní soudci řekli, že by bylo vhodné, aby stát hledal jako výraz úcty k památce generálmajora in memoriam Josefa Mašína takové řešení, aby rodný dům na něj byl důstojnou památkou. "To jistě zabezpečí mnohem lépe rodina stěžovatelky než státní nebo pozemkový úřad, které jej nechávají chátrat."
Nyní začíná další kolo sporů pro Zdenu Mašínovou. Nejdřív dostala nabídku od Státního pozemkového úřadu, aby se nemovitosti rozdělily. Rodině Mašínových by zůstal statek a menší část polností, a ty zbylé by si mohla paní Mašínová za sedm milionů odkoupit. Odmítla, kupovala by si vlastní rodinný majetek. Jenže; čeká ji další kolo soudních sporů - soudci se sice musí řídit názorem Ústavního soudu, ale spěchat už nemusí. Spravedlnost má být rychlá, ale znáte to. Šance na spravedlnost není totéž jako šance na to, že se té spravedlnosti dožiji. Zatímco Zdeně Mašínové je třiaosmdesát let, stát… ten je prosím víceméně věčný. Ale je to pořád ten stejný stát, za který bojoval generál Mašín?
