Což by vlastně mohla být přece jen aspoň trochu pozitivní zpráva. A to především ve vztahu k hnutí ANO. Vždyť právě na tom, že se sníží k volbě Okamury na jeden z nejvyšších ústavních postů, lze ilustrovat sešup, který strana během své existence prodělala. Vznikla jako "Aliance nespokojených občanů", zpočátku Babiš hlásal, že chce rozmetat korupcí prolezlý kartel tradičních politických stran.
A do svého hnutí nalákal celou řadu osobností se slušným kreditem. Mnoho z nich lze označit za liberály. Kde jsou ty časy, kdy po boku Andreje Babiše byli Martin Stropnický, Robert Pelikán, Pavel Telička, Věra Jourová, Jiří Zlatuška nebo Tomáš Macura. Vždyť na III. sněmu hnutí ANO vystoupil i filozof Václav Bělohradský. V mezičase se ale Babiš dostal do politické izolace a zbyli mu jenom ti nejvěrnější.
A s nimi právě v těchto dnech skládá vládu. A je v logice věcí, že její součástí nebude ani jedna nová figura. Pouze staří známí: Karel Havlíček, Alena Schillerová, Robert Plaga nebo Adam Vojtěch. Nikoho nového vedle sebe Babiš nemá, protože s ním nikdo soudný nechce mít pokud možno nic společného. Každý totiž ví, že Babiš vyžaduje absolutní podřízenost a bezmeznou loajalitu.
Součástí Babišova příběhu o jeho izolované pozici je ještě jedna, pro něj daleko podstatnější věc: po minulých volbách se ocitl v situaci, kdy s ním nikdo nechtěl do koalice. Byl v koutě a osamocený. A pokud chtěl letos něčemu předejít, bylo to opakování právě tohoto scénáře. Proto se také dlouho před volbami spekulovalo, kdo by po nich mohl sehrát roli Babišova "B-týmu".
Jeden čas to měla být Přísaha, nakonec se této role zhostili Motoristé, kteří mu budou ve vládě dělat komparz. A byť třeba Alena Schillerová před volbami tvrdila, že si neumí představit koalici hnutí ANO s SPD, navíc ani Babiš nemá Okamuru zrovna v lásce, nakonec právě tato aliance vzniká. Babiš totiž k většině potřebuje dva partnery a nikoho jiného po ruce nemá.
Ta slova Aleny Schillerové, která pronesla loni v dubnu v Otázkách Václava Moravce, si má smysl připomenout: "Neumím si představit, že by hnutí ANO, které je jasně prozápadní stranou, bylo v koalici s někým, kdo chce referendum o vystoupení z EU, kdo zpochybňuje naše závazky. Já bych s Tomiem Okamurou ve vládě neseděla. Já si myslím, že tento názor začíná probublávat celým naším klubem." Nakonec ale neprobublal.
Je to sešup. A vědomi si toho jsou zjevně také uvnitř hnutí ANO. Volit do čela dolní komory předsedu strany, kterou lze podle pravomocného rozsudku soudu označit za "parlamentní fašistické hnutí", je možná i na některé z nich příliš. Jenomže Babiš potřebuje v danou chvíli Okamuru, a platí to i o Motoristech, víc než oni jeho. A to nejmíň do chvíle, než poslanci rozhodnou o jeho nevydání k trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo.
Proto ve čtvrtek Karel Havlíček a Alena Schillerová přišli s tím, že součástí podpisu koaliční smlouvy budou také personálie. Jinak řečeno: všichni koaliční poslanci se musí svým podpisem zavázat, že svůj hlas při volbě předsedy sněmovny dají právě Okamurovi. Jsou to v politice občas trpké a dost ponižující chvíle. Jenomže volba předsedy sněmovny je tajná a Babiš a spol. zjevně potřebují mít pokud možno jistotu, že neskončí blamáží.
