Pokud nám jde o vlastní budoucnost, musí nám jít o to, jestli se Ukrajina ubrání ruské invazi, která bude zanedlouho trvat tisíc dní. To platí pro pobaltské země, Polsko, ale samozřejmě i pro nás. Máme tendenci se zahrabávat ve svých domácích půtkách a "starat se o sebe". Jenomže starat se o sebe dnes znamená starat se i o Ukrajinu. Platí to pro celou Evropskou unii.
Končící předseda Evropské rady Charles Michel řekl v rozhovoru s novináři z projektu European Newsroom (ENR), že když bude Ukrajina silnější, bude silnější i Evropa. EU podle něho musí urychlit vojenskou i finanční pomoc Ukrajině. Nové zapojení vojáků KLDR do konfliktu Michel vidí jako další eskalaci ze strany Ruska. Prý to znamená jediné - že Evropa musí dělat více a rychleji.
A dělá? Nedělá. Němci kvůli domácím problémům omezují vojenskou pomoc Ukrajině a Francouzi nedodrží výši pomoci, kterou slíbili.
Spojené státy čeká volba mezi Trumpem a Harrisovou, topí se ve sporech rozdělené společnosti. Ukrajincům stále dál nepovolují používat střely dlouhého doletu proti vojenským cílům na území agresora. Na Západě se nic nemění k lepšímu, spíš k horšímu. A Ukrajina, stejně jako mnozí Evropané, čeká s obavami, zda v USA nevyhraje Trump.
Všimněme si jednoho významného momentu: vůbec už se nemluví o nutnosti potrestat Rusko za genocidu páchanou na Ukrajině, za promyšlené a děsivé ničení této země. Nikdo už neříká: musíme je volat k odpovědnosti, budou muset zaplatit rekonstrukci Ukrajiny. Tohle jsme slyšeli ještě tak před rokem, dnes se mluví o příměří a o tom, že se Ukrajina, pokud neprohraje úplně, bude muset vzdát kusu svého území. Chápu to jako velké Putinovo vítězství.
Liknavý Západ mu dovolí, aby si urval kus masa z cizího těla, a ještě to zřejmě bude vydávat za úspěch nebo za rozumné řešení. Nejsme dnes vůbec schopni domyslet, jak nerozumné, jak riskantní to řešení ve skutečnosti je, jak moc tím dáme nenažrané šelmě nažrat.
Naskýtá se nám tristní pohled na demokratický Západ, na bezzubou, línou, vyčpělou demokracii, která sází na to, že se snad Ukrajinci ubrání s naší nedostatečnou materiální a proklamační pomocí. Přitom i ty proklamace ochabují, nakročení ke kapitulaci visí ve vzduchu.
Putin to má opačně. Je velkohubý, on i jeho lidé neustále vyhrožují jaderným útokem, neustále stanovují "nepřekročitelné červené linie", ale ono jim to funguje. Západ se bojí ruských atomových zbraní, krčí se a hraje hru na neeskalaci.
Putin denně eskaluje. Ničí ukrajinskou infrastrukturu, drony loví v napadené zemi civilisty, vyhrožuje a předvedl novou strategii. Pozval si korejské elitní vojáky. Údajně až dvanáct tisíc jich je v Rusku a část směřuje k ukrajinské hranici. Putin už nemá jen žoldáky, už nemá jen zbraně z Číny, Severní Koreje, balistické střely Íránu, už má i korejské vojáky. A KLDR jich má milion, může poslat další.
Bezpečnostní poradce Bílého domu John Kirby na tiskovce oznámil: "Jestliže jsou severokorejští vojáci rozmístěni k boji proti Ukrajině, jsou legitimními cíli." Samozřejmost. Když se ho ale novinářka ptala, proč "nedat zelenou raketám dlouhého doletu pro použití na Ukrajině, což je Zelenského otázka číslo jedna", odvětil: "My nevíme, co se tam tito kluci chystají dělat." Nechutně pokrytecké.
Dnes je jasné, že Západ měl už loni a předloni poskytnout mnohem masivnější pomoc a povolit její použití proti vojenským cílům na ruském území. Válka by se byla vyvíjela jinak, množná by už na Ukrajině zavládl kýžený mír. Váhání je slabost, která Putina nabíjí, dodává mu sílu a šanci.
Votápek: Vektor míří k porážce Ukrajiny
Americký ministr obrany Austin minulý týden řekl v Kyjevě: "Ukrajina bude v nadcházejících dnech čelit složitým výzvám." Neexistuje prý žádná kouzelná stříbrná kulka, žádná jedna jediná schopnost nezmění ruský příliv. "Žádný systém neukončí Putinův útok. Důležitý je způsob, jakým se Ukrajina brání," řekl. Působilo to zase pokrytecky.
Putin naopak Rusům doma i světu předvádí, že sice páchá válečné zločiny na Ukrajině, v naprostém rozporu s Chartou OSN rozpoutal brutální válku, a přece nekončí v izolaci. Do Kazaně v Tatarstánu svolal summit států BRICS a dostavilo se dvaadvacet předních politiků a třicet zemí. Dodejme, že skupinu BRICS tvoří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, přidal se Írán, Spojené arabské emiráty, Egypt a Etiopie. Obyvatelé členských států představují skoro polovinu světové populace. A jistě, ne všichni podporují ruskou agresi, ale na summit jedou.
Americký deník New York Times citoval Hannu Notteovou z Centra Jamese Martina pro studium nešíření zbraní hromadného ničení: "Ukazuje to nejen to, že Putin není mezinárodně izolován a že zatykač Mezinárodního trestního soudu má omezené užití, ale také to, že válka na Ukrajině se stala novou normou, něčím, co je přijímáno jako rys mezinárodní reality."
Summitu BRICS se účastnil i generální tajemník OSN António Guterres. Sešel se s Putinem, objímal se s Lukašenkem. Ukrajinské ministerstvo zahraničí hořce uvedlo: "Generální tajemník odmítl ukrajinské pozvání na první globální mírový summit ve Švýcarsku. Ale přijal pozvání na summit v Kazani od válečného zločince Putina. Je to nesprávná volba, která věci míru nepomáhá." Prezident Zelenskyj později odmítl v Kyjevě Guterrese přijmout. Naprosto ho chápu.
Guterres nahrál Putinovi, bere válečného zločince jako partnera. Opačný postoj předvádí litevský ministr zahraničí Gabrielus Landsbergis. Na kontingent KLDR v Rusku reagoval jasně: "Pokud se potvrdí informace, že ruské zabijácké jednotky posílil severokorejský vojenský personál a výbava z KLDR, tak se musíme vrátit k nasazení pozemních vojsk a dalším nápadům, které navrhl Macron," řekl pro Politico. Litva ví, jakou hrozbu Rusko představuje.
Macron hovořil už v únoru na Pařížském summitu o tom, že nemůže vyloučit nasazení aliančních vojsk na Ukrajině. Taky ale řekl, že se na tom státy NATO neshodnou. "Není tu shoda na oficiální podpoře vyslání jakýchkoli pozemních sil. To znamená, že nic nemůže být vyloučeno. Uděláme všechno, co můžeme, abychom zajistili, že Rusko nezvítězí," sdělil tehdy. Zase jen proklamace, realita je jiná.
Když to shrneme, Ukrajina má nedostatečnou podporu a na frontě se to projevuje. Západ dřímá, stále si myslí, že se ho to tak úplně netýká. Omyl. Stále se křičícího, vyhrožujícího Putina, který nestojí o mír, bojí. A Putin se strachem Západu počítá, má na něm mnoho let postavenu svoji agresivní, imperiální strategii. Je tristní se na to dívat.
Poslední poznámka. Analytik rizik Vladimír Votápek v rozhovoru pro Spotlight varoval: Putin si o nás myslí, že jsme degenerovaní. Varoval, že vektor míří k porážce Ukrajiny. A řekl: "To, co mě děsí ve snech, je, že se potom Ukrajinci jako národ otočí, tak jako se otočila česká společnost po Mnichovu, a řeknou si: oni nás v tom nechali, tak my radši teď pojedeme podle Putinových not. A pokud by se Putinovi podařilo pohltit Ukrajinu mentálně, politicky, tak má v rukou takový potenciál, proti kterému my jako Evropa vůbec nemáme co postavit." Velmi temná vize.
