Nerozumíme tomu, co se děje mezi žalobkyní Lenkou Bradáčovou a protikorupční policií (ÚOKFK), nebo jejím ředitelem Tomášem Martincem. V polovině května Martinec po ataku Bradáčové ve funkci skončí. Je to pravda, policie i státní zastupitelství se staly nesrozumitelnými zastánci (nebo snad naopak odpůrci?) práva v této zemi.
Poslanec Radek John (VV), bývalý ministr vnitra, tvrdí, že sesazení Martince znamená konec vyšetřování korupce v Česku. Ozývají se i jiné hlasy, které "výhru" Lenky Bradáčové nad Tomášem Martincem zpochybňují.
Zajímavé jistě je, že se Jan Kubice, nestranický ministr vnitra a bývalý ředitel protimafiánského útvaru policie (ÚOOZ), Martince nezastal. Očekávalo se, že bude "své lidi" hájit. Podobně jako Pavel Blažek (ODS) hájil ódeesáky nemilovanou Bradáčovou.
Státní zástupce = pán procesu
Věc je podstatně složitější, než na první pohled vypadá. Na vině je více příčin, ale klíčový je mizerný, tragický stav policie. A popravdě to mnohde na státních zastupitelstvích nevypadá o moc lépe. Přitom státní zástupce je dnes u velkých kauz klíčem k řešení. On nejen dozoruje, ale on má také řídit celý proces obnažení případného trestného činu. Může úkolovat policisty, kteří případ vyšetřují, může žádat doplnění, změnu směru vyšetřování atd.
Když vysloví Lenka Bradáčová nespokojenost s tím, jak na jednotlivých případech protikorupční policie pracuje, je to vážné. A my zvenčí víme, že se v některých kauzách dějí divné věci. Jsme překvapeni, že v případu pražské Opencard není obviněn žádný politik, i když tu věc politici řídili. Jsme překvapeni, že byla odložena solární kauza Amun.Re, v níž podle dostupných zpráv figuruje pražský kmotr Ivo Rittig, ale i jeden muž z vedení ČEZ. Jsme v šoku, že policie odložila, případ Martina Romana. A takto se dá pokračovat opravdu hodně dlouho.
Tím potíže nekončí. Pro vyšetřování korupce není přece důležité jen někoho obvinit, ale taky věc dotáhnout před soud a dokázat, že tvrzení vyšetřovatelů a žaloby obstojí. Pokud policie jen obviňuje, ale pak prohraje, korupci u nás to jen prospěje. Ukáže se, že policie a žaloba jsou slabé, vymýšlejí si trestní kauzy, kde nejsou.
Kauza CASA a policejní chasa
Asi nejvíc se to obnažilo v případu letounů CASA, při obvinění političky TOP 09, dříve KDU-ČSL, Vlasty Parkanové. To se jeví jako mimořádně sporné dokonce i policajtům (nikoli těm, kteří na věci pracují). Proč sporné? Před soud má jít žena, která měla pro své rozhodnutí expertní stanovisko ministerstva financí a souhlas vlády. Plus podporu expertů ministerstva obrany, které řídila. Jak mohla být obviněna? Parkanová přece není odborník na cenu specializovaných vojenských letadel. A ani jím být nemá.
Tenhle příklad je dobrý k pochopení toho zmatku v nazírání na policii a justici. První, co člověka napadne: proč nebyli obviněni lidé (Martin Barták a Jaroslav Kopřiva), kteří armádu nutili letouny koupit, i když je nechtěla? Kteří v armádě ručili za nákupy. Kteří jistě nutili i Parkanovou - a to pomocí expertních stanovisek -, aby nákup pro armádu nevhodných letounů prosazovala.
Nejde totiž jen o podporu vlády a financí, ale především o manipulaci, jíž byla neodbornice Parkanová nepochybně dlouhodobě vystavena.
Vypadá to, bohužel, jasně. Policie je něco jako smečka lovících vlků - hledá si nejslabší kus jako kořist. Nejen protikorupční policie je dnes silně motivována touhou uspět. A úspěch se u nás měří schopností sestřelit co nejvlivnější postavu, pokud možno politika. S kmotry je to mnohem horší: mají vliv, mají kontakty uvnitř policie, mají peníze na nejlepší právníky.
Čtyři druhy detektivů
Ale ono to je ještě složitější. V policii nepracují jen málo odborní nadšenci, kteří chtějí dostat nějakého politika. Pracují v ní i detektivové, kteří dělají pro druhou stranu. Prodávají informace. V některých případech zřejmě úmyslně brzdí kauzy. Vyhýbají se, pokud to jen trochu jde, dohledu státního zástupce.
Ani tím problémy nekončí. Je to ještě horší. Mnozí z těch, kteří něco uměli, nebyli úplatní a chtěli poctivě vyšetřovat, odešli znechuceni a vyčerpáni do civilu. Příklad. Když končil Jan Kubice jako šéf ÚOOZ, odešlo po něm zhruba sto lidí z jeho útvaru. Ti nejhorší? Ne. Ti nejlepší. Věděli dobře, co dělají. Kubice své lidi chránil. A Kubiceho nakonec z policie vyhnal Ivan Langer (ODS).
V protikorupční policii to probíhalo podobně, nedělejme si iluze. Příkladů, jako je Petr Vincenz, který dlouho řídil vyšetřování v kauze Davida Ratha (ČSSD), je víc. Více lidí si stěžovalo nejen na nepodporu vedení ÚOKFK, ale dokonce na pravý opak podpory.
V policii najdeme asi tak čtyři skupiny detektivů. 1. Ti normální. Někteří dokonce i schopní. Je jich málo. 2. Ti neschopní, pro které jsou podobné složité korupční kauzy neřešitelný problém. Těch bude habaděj. 3. Ti, co mají oči navrch hlavy a chtějí dostat svého politika (nikoli kmotra). 4. A nakonec ti, kteří kauzy zametají nebo jinak pracují pro druhou stranu. Nejsou to samozřejmě celé útvary, jen skupinky, ale velmi nebezpečné. Čím jsou výš, tím jsou rizikovější. Nejhorší ze všech.
Tváří se jako bijci korupčníků
Další malér - velmi záleží na tom, kdo vede policii a kdo vnitro. Málokterý policejní funkcionář (manažer) je s to odolat vábení či pokoušení shora. Jedna věc je, že se všichni tváří jako absolutně nezávislí bijci korupčníků. Druhá věc ale je, že když bude sedět v čele vnitra politik, který bude chtít věci ovlivňovat, stačí jen kývnout. Tak to bylo po revoluci prakticky vždycky.
Výjimečný je v tom Kubice. Zvolil vysoce korektní, skoro netečný přístup. Policii do vyšetřování nekecá. Ono ani není divu. Dva klíčové útvary (ÚOOZ a ÚOKFK) vedou ředitelé, kteří rozhodně nebyli a nejsou jeho šálek čaje, Robert Šlachta a Tomáš Martinec. Horko těžko se zbavil minulého policejního prezidenta Petra Lessyho, kterého zdědil po Radku Johnovi. Přesněji po Vítu Bártovi, který, podle více svědectví, řídil vnitro i Johna dohromady.
Do čela policie Kubice postavil Martina Červíčka. I na tomto jménu je vidět, jak je policie zpolitizovaná a zlobbovaná. Červíček byl okamžitě "obviněn" z kontaktů na Ivana Langera a na část ODS. V policii se mluví o tom, že mu několikrát volal buďto přímo premiér, nebo jeho lidé. Údajně chtěli ovlivnit jmenování ředitele jednoho z klíčových pracovišť policie. Ale na druhou stranu Červíček, pokud jde o policejní kariéru, byl velice úspěšný a jevil se jako logická volba. A podobné řeči by provázely každého Lessyho nástupce.
Přijde doba socialistická
Kubice si jako ředitel ÚOOZ užil s politiky dost. Proto se dnes do policie neplete. Neuznává to. Ostatně zákon mu "pletení se" ani neumožňuje. Nic na tom nemění, že ho třeba exministr František Bublan (ČSSD) kritizuje, že je netečný a málo za policii kope.
Když se proti Bradáčové nezastal Martince, dal tím jasně najevo, že šéf ÚOKFK jeho důvěru nemá. Kubice ví své o fungování tamních detektivů.
Dost podobné, jen o patro výš, je to na státních zastupitelstvích. Díky vrchní pražské státní žalobkyni Lence Bradáčové a nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi to vypadá, že žaloba byla vyčištěna. Nesmysl. Pracují v ní obdobné skupinky jako v policii. Vyčištěna byla jen špička ledovce, nic víc.
Nemůžeme čekat, že by se to rychle změnilo. Chybí u nás dvojí: velký tlak veřejnosti (nějaký už existuje, ale je malý a neodráží se příliš ve volbách) a ochota politiků chovat se jako Kubice, tedy přestat do policie a žaloby ingerovat, přestat s nimi uvnitř manipulovat, využívat je. Po osmi letech vlády ODS přijde doba socialistická. Ale ČSSD taky nemá zájem, aby ji stíhala kauza za kauzou. A je otázkou, jestli bude mít zájem, aby žaloba byla maximálně nezávislá a policie maximálně schopná a neovlivňovaná. Bylo by krásné, kdyby to tak bylo, ale bylo by naivní tomu věřit.
