V jakém státu žijeme? Funguje? Funguje nejlépe, jak to jde? Jsme moderní rozvíjející se země? Když chcete slyšet odpovědi, vždycky záleží na tom, kdo vám je poskytne, jestli je chopen stav země posoudit. Stát si ovšem přesně na toto posouzení pěstuje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Ten na to má odborníky, kterým můžeme věřit. Pravidelně hodnotí, jak státní správa nakládá s financemi, jak se rozvíjí či nerozvíjí, jak je účinná, moderní či zastaralá.
Výroční zpráva NKÚ za rok 2023 vyšla 28. března, kupříkladu ve srovnání s výročními zprávami tajných služeb velmi rychle. Obsahuje 155 stran a nabízí těžké, neradostné čtení. Zpráva je v podstatě zdrcující, máme v rukou obžalobu jen málo schopného státu, málo schopných úředníků.
Nejde samozřejmě jen o ministry a náměstky, jen o špičky. Ty se na úřadech střídají a víme, že často zdaleka nepatří mezi ty nejschopnější. Velkou odpovědnost nesou sami úředníci, kteří jsou dnes chráněni služebním zákonem a měli by logicky pracovat kvalitně. Zhusta se to neděje.
NKÚ kupříkladu píše o státem zřizovaných institucích. Ministerstva životního prostředí, zemědělství a průmyslu a obchodu každoročně v letech 2019 až 2021 zvyšovala již schválený příspěvek na provoz čtyř kontrolovaných státních příspěvkových organizací (SPO). "Přitom MŽP ani nemělo přehled o výši a potřebě finančních zdrojů jím řízených SPO. Některé SPO nakupovaly externě služby, pro něž byly samy zřízeny, aniž by vyhodnocovaly hospodárnost těchto výdajů. Jiná SPO pak neplnila jeden z plánovaných výzkumných cílů. Zřizovatelé i kontrolované SPO také porušovali právní předpisy…" Ano, jsme doma.
Drsné je, že ať se podíváte kamkoli, nic není v pořádku. Často se činnosti provádějí jenom jako, tedy vlastně nevykonávají. Cituji: "Řada našich kontrol nejen z minulého roku upozornila, že jsme byli svědky především jen formálních kroků bez zásadních výsledků. Ukazuje se, že reálné změny, které by v praxi zlepšily připravenost na krize, přicházejí jen minimálně. To například znamená, že dosud není aktualizován pandemický plán ani související opatření. NKÚ ale také již v minulosti upozornil, že stále není dotvořen systém ochrany měkkých cílů a slabým místem je i dlouhodobě opomíjený stav ochrany obyvatelstva."
Důležité jsou v tom dva momenty. První, nejde jen o kontroly z roku 2023, ale i o roky předchozí, opakuje se to, aniž by s tím někdo hnul, možná aniž by s tím chtěl hnout. Druhý moment, konají se "formální kroky bez zásadních výsledků", typický český "jakoismus", dělá se to jenom jako, jenom na oko, aby se plnilo.
NKÚ se soustředil i na modernizaci státní správy. Občan potřebuje moderní stát, který mu vychází vstříc. Jsme obklopeni změnou, všecko se divoce rozvíjí, pomalu nestačíme sledovat skoky dopředu v oblasti umělé inteligence. Předpokládáme tedy, že se posune i státní správa.
Podle NKÚ měly snahy o modernizaci velmi omezené výsledky. "Částečně pozitivně lze sice hodnotit rozšiřující se nabídku agend, které může občan vyřídit digitálně. Podání však úřady a státní instituce buď zpracovávají zastaralými způsoby, nebo elektronizace zavedená uvnitř dané instituce nevede ke snížení administrativní zátěže." Výsledek? Modernizace se nekoná a peníze nešetří.
Dotace stát neumí
Pomalu se rozšiřuje nabídka digitálních služeb, díky kterým občan může atakovat stát, "uvnitř úřadů však fungující digitalizace často chybí a tato podání jsou vyřizována a zpracovávána původním způsobem, bez automatizace". Zná to každý z nás, kdo musí se státem komunikovat.
K tomu osobní poznámka. Řešil jsem žádost o dotaci na zateplení rodinného domu. Komunikace s úřadem probíhala elektronicky a po telefonu, O. K., ale celá první část procesu trvala tři čtvrtě roku! Nyní jsem ve fázi "po zateplení", doložil jsem, co bylo potřeba, a čtvrtý měsíc čekám (digitálně) na výsledek. Nemusím tedy na úřad, ale celý proces se neuvěřitelně vleče.
Dotace stát neumí. Cituji, "i přes některé snahy se dotační systém zásadním způsobem nezměnil. Stále je zatížen formalismem bez důrazu na to, aby dotace směřovaly tam, kde mohou skutečně a smysluplně pomoci. Nadále tedy mluvíme o administrativně náročném, nepřehledném a neřiditelném systému, který je složitý nejen pro stát, ale i pro samotné příjemce dotací". Všimněme si klíčového sousloví "nepřehledný a neřiditelný systém", Franz Kafka by chápal.
Kapitola dotací pokračuje. Systém podle NKÚ nevěnuje pozornost skutečným cílům, tj. tomu, jakou veřejnou službu přidělené peníze přinesly. Dotace jsou pak často poskytovány na projekty, které "nemají žádný reálný dopad na společnost". Prostě se jen vyhodí peníze.
NKÚ ve zprávě píše také o vnitřní a vnější bezpečnosti, o chabé ochraně měkkých cílů a o obrovských sumách, které nyní obrana vydává na armádu, abychom dosáhli slíbená dvě procenta HDP pro tuto oblast, jak jsme se zavázali coby člen NATO. Tyto kapitoly samozřejmě přitahují pozornost - a právem. Kontrola je zde nutná.
Za velmi cenný považuji i zájem NKÚ o sociální oblast. Stát musel reagovat na důsledky krizí během pandemie covidu a musí se vyrovnat s přílivem uprchlíků z Ukrajiny. To úřad kvituje. Jako problém však vidí schopnost pomáhat dlouhodobě nezaměstnaným a sociálně vyloučeným lidem, zapojovat je do společnosti a vracet na pracovní trh. Stará česká málo řešená bolest.
NKÚ kritizuje ministerstvo práce a sociálních věcí, které připravilo kupříkladu "podmínky programu Antivirus způsobem, který vedl k plošnému poskytování podpory i těm zaměstnavatelům, u kterých nedošlo v době pandemie k poklesu produkce, dosahovali zisku a navyšovali počet svých zaměstnanců".
Žijeme nyní ve stavu jakési permanentní krize, jeden malér střídá druhý, za humny válka, doma 350 tisíc válečných uprchlíků. Výhledy v mnoha ohledech temné. Miloslav Kala, prezident NKÚ, ve svém úvodu k výroční zprávě zdůrazňuje jeden zásadní moment: z krizí se neumíme poučit, takže nejsme připraveni na další. Systém je těžkopádný, zastaralý. Týká se to jedné vlády za druhou.
Co NKÚ nevypichuje, ani nemůže, je další temný fakt. Politické strany, ty ve vládě i v opozici, spolu neumějí spolupracovat. Neumějí se dohodnout na tak zásadních věcech, jako je jasný vztah k válce, záchrana veřejných financí a změna důchodového systému. Státní úředníci často dělají "jakopráci" a politici často myslí jen na sebe.
