Je těžké psát o případu Ladislava Poláka. Běží už sedmý rok jeho sporu. A pořád nic. Naráží na betonovou zeď hluché české justice. O případu píšu dlouho. Živnobanka (dnes UniCredit Bank Czech Republic, dále UCB) Polákovi podstrčila jiné cenné papíry, než které mu slíbila. Místo bezpečné „kajmanské emise“ mu na účet připsala rizikové deriváty Lehman Brothers. „Lehmani“ zkrachovali a Polák přišel o 4,5 milionu korun. Je bojovník a taky advokát, nedal se. Ale ten střet s českými soudy, policií, státními zástupci všech úrovní a s centrální bankou nabývá obludných rozměrů.
V minulých textech jsem dopodrobna popsal tu právní Odysseu. Polákovi lhal osobní bankéř, později policii doznal, že klientovi strkal něco jiného. Prodané papíry banka vůbec nesměla nabízet (klient není profesionální investor, ale laik). Podmínky prodeje cenných papírů byly stanoveny později, klient nemohl poznat, co mu nabízejí. Kašle na něj dlouhodobě Česká národní banka, která má na banky a jejich akce dohlížet. Klient u nás není reálně chráněn atd. V posledních letech okradený Polák se svým právním zástupcem podali trestní oznámení na lidi z UCB a ČNB. Ale státní zástupci si s ním hrají jako kočky s myší.
Postoj policie a dozorujících státních zástupců lze shrnout do dvou základních bodů. 1. Klient (Polák) se měl starat sám. Že to nešlo, že mu UCB papíry nesměla prodat, že ho podvedli, to všechno je fuk. Vyjádřil to elitní žalobce vrchního státního zastupitelství (VSZ) Zdeněk Matula: „... je třeba totiž trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od těchto účastníků lze pak požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné prostředky.“
Matula neprovedl žádné vlastní šetření, nezajímaly ho Polákem předložené důkazy, doznání osobního bankéře, nic. Až z toho jde na člověka úzko. Zvláště když Matulův právní závěr byl Nejvyšším soudem změněn a nevztahuje se na případy, kdy pachatel měl všechny informace a poškozený žádné.
Základní postoj číslo 2: Ladislav Polák není poškozený. Ano, člověk, kterého banka okrade o 4,5 milionu, nebyl poškozen. Policie ho proto nenechala nahlédnout do spisu. Nemohl zkontrolovat, co ve věci udělala (nic, jenom opsala, co sesumírovali z nečinnosti podezřelí úředníci ČNB).
Nejpohodlnější? Hodit to na poškozeného
Advokát Polák se obrátil na Městské státní zastupitelství, Vrchní státní zastupitelství (VSZ) a Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Všude to jde v podstatě stejně. Podnět je odkládán. VSZ i NSZ jej odkládá jako „opakovaný“, ačkoliv se mění jeho obsah, takže jde o další, jiný podnět. Nevadí, pohodlné je říct: je opakovaný, nazdar. Policie si vykonstruovala svůj vlastní skutkový děj a státní zástupci to po ní papouškují. V čem ten pseudoděj tkví? Poškozený, který ovšem není poškozený, údajně dostal za své peníze protihodnotu. (Rozuměj ony rizikové cenné papíry, které mu podstrčili a které mu nesměly být jako laikovi ani nabízeny.) Neuvěřitelné.
Podání Poláka je zcela výjimečné. Neopírá se totiž o publikované názory a postoje Ústavního soudu. Polemizuje s nimi. Jeho základní výhrada zní: poškozenému nejsou u nás přiznávána práva buď žádná, nebo minimální.
Další finta žalobců. O podnětech Poláka nerozhodují usnesením. To je totiž ze zákona přezkoumatelné. Vlastně nerozhodují vůbec. Odpovídají přípisem či opatřením, jakousi volnou formou dopisu. Stěžovatel je pak ovšem namydlený. Zbavili ho důležité možnosti, jak se bránit - opravného prostředku. Mazané. Tristní. V demokratickém právním státu se nedá dovolat práva.
Nejde o to, že Polák musí vyhrát, že má stoprocentně pravdu. Jde však o to, aby jím předložené četné argumenty a důkazy (výpovědi osobního bankéře, expertní posudky atd.) konečně někdo vzal v potaz a POSOUDIL JE. Děsivé je, že toto se zatím nestalo. Neudělal to soud, ČNB, policie ani žalobci včetně NSZ.
Ladislav Polák v polovině letošního července podal ústavní stížnost. A tady začíná jít do tuhého, tady to začíná být opravdu zajímavé. Tady se o sobě pětadvacet let po sametu můžeme něco dozvědět. Jsme právní stát? Měla revoluce v roce 1989 smysl? - Pokud se Ústavní soud (ÚS) zachová jako soudy běžné, jako policie a žaloba, pokud konečně nepřihlédne k důkazům, pokud neposoudí, že se k důkazům musí přihlížet, pak se Polák bude muset obrátit na Evropský soud pro lidská práva. To by ale znamenalo, že český justiční systém komplet selhal.
Stížností se na ÚS budou zabývat soudci Ludvík David, Ivana Janů a Kateřina Šimáčková. Poslední jmenovaná jako soudkyně zpravodajka.
Polákova polemika s Ústavním soudem
Muž, kterého Živnobanka, dnes UniCredit Bank, poškodila, si stěžuje na to, že NSZ své „opatření“ nijak neodůvodnilo, dokonce se vymluvilo na své údajně omezené možnosti přezkoumávat postup Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze. Což je nesmysl, pokud existuje NSZ, pak musí přezkoumávat práci VSZ, na tom se experti jednoznačně shodují. Jakož i na tom, že policie i žaloba se musí vyrovnat s důkazy, a ne si konstruovat vlastní příběh mimo realitu. Podstata stížnosti tedy tkví v tom, že byly NOTORICKY pomíjeny důkazy, které poškozený klient UCB na všech úrovních k uzoufání marně předkládal.
Podání Poláka (zastupuje ho advokát Lumír Mondok) je zcela výjimečné. Neopírá se totiž o publikované názory a postoje ÚS, jak je zvykem takových stížností. Polemizuje s nimi. Jeho základní výhrada zní: poškozenému nejsou u nás přiznávána práva buď žádná, nebo minimální. Naopak obviněný se těší maximální ochraně a mnoha právům. - Polák ve své ústavní stížnosti v podstatě uvádí, že si je vědom postoje ústavních soudců, kteří dosud jak na běžícím pásu odmítali všecky stížnosti, které se týkaly poškozeného a odložení jeho oznámení orgány činnými v trestním řízení. (Za dobu existence ÚS bylo takových stížností odmítnuto několik stovek.) Polák (Mondok) ve své stížnosti zkoumá, jaký dopad mají taková rozhodnutí na fungování demokratického státu. Uvidíme.
Skupině žalobců v sekretariátu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, kteří mají na starosti stížnosti, se mezi právními odborníky říká odkladači. Odkládají, na co přijdou. Ústavní soudci, kteří řešili stížnosti poškozených na odložení jejich případů, by se zase mohli jmenovat odmítači, protože stížnosti poškozených masivně odmítají. Máme tu tedy partu odkladačů a odmítačů proti skupině poškozených. Mezi nimiž se můžeme snadno ocitnout i sami.
Podaří se Ladislavu Polákovi prolomit praxi odmítačů? Držme mu palce, tu skoro sedmiletou válku vede i za nás, neboť podobný případ může postihnout prakticky kohokoliv.
_____
Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!
