"Čína provozuje Panamský průplav. Ale my jsme ho nedali Číně. Dali jsme ho Panamě a bereme si ho zpět," pohrozil Donald Trump v projevu. "Čína průplav nekontroluje," zareagoval okamžitě prezident Panamy José Raúl Mulinos tím, že průplav zůstane v panamských rukou. Zároveň se snaží americký protějšek uklidnit auditem společnosti CK Hutchison Holdings z Hongkongu, která spravuje klíčové přístavy na obou koncích průplavu. Audit má dokázat, že Čína nad kanálem nemá rozhodující moc.
Není to ale jenom obava Donalda Trumpa. I jiní vysoce postavení představitelé Spojených států mají ze vzrůstajícího čínského vlivu v oblasti strach. Ačkoliv průplav je oficiálně v rukou Správy Panamského průplavu, podle bezpečnostních analytiků by firmy z Honkongu v případě konfliktu mezi Čínou a USA mohly cestu uzavřít. Na možné ohrožení národní bezpečnosti nedávno upozornil také nominant na amerického ministra zahraničí Marco Rubio: "Naprosto legitimní obava spočívá v tom, že tyto společnosti kontrolují oba dva konce průplavu. A když jim Číňané řeknou, ať to zavřou, tak máme velký problém."
Podobnou starost vyslovil v květnu minulého roku senátor za Demokratickou stranu Raja Krishnamoorthi. Analýza americké společnosti Strategy Risks sice neprokázala žádné přímé napojení firmy CK Hutchison Holdings na Čínskou komunistickou stranu, nicméně každá tamní firma podléhá čínské jurisdikci, a to i když má sídlo v Hongkongu. To znamená, že čínská vláda si může vyžádat sběr informací nebo dokonce asistenci v případě vojenských operací, píše deník New York Times.
Panamský průplav je přitom jedním z nejdůležitějších průplavů světa. Proudí jím zhruba pět procent světového námořního obchodu. Spojené státy využívají tento 82 kilometrů dlouhý plavební kanál ze všech zemí nejvíce. Na celkové dopravě Panamského průplavu se americký obchod podílí ze 73 procent. V případě jakéhokoliv konfliktu pak panamský kanál umožňuje americkému námořnictvu rychle přesouvat své válečné lodě mezi Tichým a Atlantickým oceánem.
Panamský průplav považovali Američané za jeden z pilířů své bezpečnosti a od jeho dokončení v roce 1914 bylo tzv. Panamské průplavové pásmo o šířce pět mil na každou stranu od kanálu výlučným územím Spojených států s vojenskými základnami, letištěm, přístavy atd.
Trump svými výroky o použití vojenské síly vzbudil ve světě zděšení, smlouva podepsaná mezi USA a Panamou mu ale tuto možnost dává. Dohoda o předání Panamského průplavu byla dojednána za prezidenta Jimmyho Cartera na podzim roku 1977 (přičemž poslední američtí vojáci kanál opustili o více než dvacet let později, v roce 1999). Senát v následujícím roce ratifikoval dvě smlouvy. Jedna z nich, Smlouva o neutralitě (Neutrality Treaty), umožňuje Spojeným státům vojensky zasáhnout v případě ohrožení neutrality průplavu.
USA už navíc v Panamě intervenovaly - v prosinci 1989, kdy prezident George Bush starší provedl invazi do Panamy s cílem odstranit autoritářského vůdce Manuela Noriegu, obviněného z rozsáhlého pašování drog do USA a spolupráce s komunistickou Kubou. Noriega byl posléze v USA odsouzen na 40 let vězení.
