V sobotu Právo zveřejnilo vážnou věc. Policie v roce 2011 odposlouchávala dva novináře, Jana Kroupu z MF Dnes a Jakuba Svobodu z Práva. Nasazení odposlechu by bylo v pořádku, pokud by byli ti dva podezřelí z páchání závažné trestné činnosti. Jenomže oni pouze chránili svůj zdroj.
Šlo o kauzu nákupu obrněných transportérů Pandur. V roce 2011 MF Dnes a Právo zveřejnily výpověď „utajovaného“ svědka Stephana Szücse, který potvrdil, že česká strana žádala úplatek. Ve skutečnosti ovšem Szücs nebyl utajený svědek. Měl statut anonymního svědka. Jeho výpověď tedy u nás nemohla být tajná. Navíc ji sdělil rakouským vyšetřovatelům za přítomnosti českých policistů. A ještě jeden fakt: novináři samozřejmě NEZVEŘEJNILI jméno Szücse. Chránili zdroj.
Protimafiánský útvar policie vedený Robertem Šlachtou však požádal o nasazení odposlechu na Kroupu a Svobodu. Szücs vypovídal před protikorupčními detektivy (ÚOKFK). Protimafiánský útvar (ÚOOZ) řešil únik Szücsova svědectví. Paradoxní se zdá fakt, že právě Kroupa a MF Dnes v roce 2010 celou kauzu pandurů a úplatků okolo nich otevřeli. Odtud lze i bez příliš vysokého IQ usoudit, že noviny měly stejný zájem, jaký by měla mít policie - chytit korupčníky. (Dnes stojí v případu pandurů před pražským městským soudem mimo jiné Marek Dalík, bývalá pravá i levá ruka tehdejšího premiéra Mirka Topolánka.)
Když sledujete řetěz událostí, napadne vás, že policie dost možná neměla stejný zájem jako novináři. Proč? Články o pandurech a „utajeném“ svědkovi vyšly na začátku května 2011, ale odposlechy byly podle Kroupy nasazeny až v červenci, o dva měsíce později. To nedává smysl. Každý, kdo zná práci redakce, novinářů, ví, že za dva měsíce (ne-li za dva týdny) se už řeší jiné věci. Po dvou měsících budou novináři těžko do telefonu vykládat, kdo jim pustil výpověď svědka.
Důležité je i to, že zřejmě nešlo o nic tajného, že Szücs byl tak jako tak šéfem projektu prodeje obrněnců u rakouské zbrojovky Steyr, nikde se neskrýval a nic mu, jak se u nás v novinách mylně psalo, nehrozilo. Nakonec vypovídal před soudem.
O „utajovaného“ svědka nešlo
Odposlouchávání je podezřelé. ÚOOZ návrh na šmírování předložil státnímu zástupci Rostislavu Bajgerovi z olomouckého vrchního zastupitelství. Ten souhlasil. A odposlech pak povolil ostravský okresní soud. Dva měsíce po zveřejnění textů. Odposloucháváni byli nejen žurnalisté, ale také policejní špičky, třeba tehdejší šéf ÚOKFK Tomáš Martinec nebo šéf tajné finanční služby Milan Cícer. Celé to vypadá, jako by detektivové prostě chtěli vědět, na čem novináři dál dělají a co všecko vědí. O „utajovaného“ svědka ani nemohlo jít. A je skandální, podle mne zcela nezákonné, že jim to Bajger a soudce nehodili na hlavu.
Tiskový zákon: Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.
I kdyby ale skutečně šlo o odhalení zdroje, o to, kdo netajnou výpověď Szücse pustil, vůbec nepadá v úvahu, aby v daném případě policie odposlouchávala novináře. Podle tiskového zákona, paragrafu 16, má novinář zákonné právo na ochranu zdroje. Zdroj je tak chráněn před vyzrazením. Výjimku tvoří jen situace, kdy by novinář nadržoval pachateli nebo úmyslně nezabránil spáchání trestného činu. Trestným činem tady bylo uplácení a novináři se snažili ho odhalit – to oni s tím začali, nikoli policie.
Bylo tedy naprosto nepřípustné, aby je za to policie odposlouchávala. Se souhlasem garantů zákonnosti, to jest žaloby a soudu. Ochrana zdroje má jasný smysl: obnažovat zlodějiny, nekalosti, na které policie nestačí nebo je třeba schválně nereflektuje. Jsou věci, které lidé neřeknou „státu“, detektivům, ale sdělí je novinářům. Vzpomeňme na případ Nagyová a na to, jak dlouho se v médiích objevovaly zmínky o nekontrolované moci Jany Nagyové, o jejím spojení na kmotry a na tehdejšího premiéra Nečase, o tunelování Lesů ČR atd. I tyto informace pocházely od skrytých zdrojů.
Policie požádala redakci MF Dnes, aby jim sdělila zdroj svých informací. Redakce ho s odkazem na tiskový zákon odmítla prozradit. ÚOOZ, ostravský okresní soud a žalobce Bajger pak úmyslně porušili zákonem dané právo tisku chránit své zdroje. Postavili se proti tiskovému zákonu. Věc velmi vážná.
Zajímavé je, že politici mlčí, premiér mlčí, ministryně spravedlnosti mlčí. Komise Sněmovny pro nasazování odposlechů ("Velké ucho") jako by ani neexistovala. Nikomu to nepřijde divné. Protože u nás se na zákon kašle úplně běžně.
Znovu nutno připomenout, že počet policejních odposlechů v posledních dvou třech letech opět silně narůstá, že detektivové nasazují „uši“ na všecko možné i nemožné. To je varující. A dost možná i v jiných případech nezákonné.
