Předseda ODS Petr Fiala si počíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz hodně sebevědomě, když prohlašuje: "Já reprezentuji ODS a garantuji, že platí to, co říkám." V poslední době se ale v jeho straně začínají dít podivné věci. A Fialovo sebevědomí může zakrývat probouzející se nejistotu lídra strany.
Svým prohlášením reagoval Petr Fiala na kritiku snášející se na jeho první místopředsedkyni Alexandru Udženiju za její přítomnost na narozeninové oslavě Jaromíra Soukupa. Šéf ODS se tak snažil odvést pozornost od jasného průšvihu:
Vrcholná politička strany, která ve svém programu slibuje ochranu prozápadního směřování země, se družila se Soukupem a dalšími temnými figurami, které se spolu s prezidentem republiky snaží Česko zatáhnout k ruské a čínské despocii.
Tím spíš předseda Fiala málokoho přesvědčí tvrzením, že když někdo jde na oslavu nějakých narozenin, nevyjadřuje to jeho politický postoj. Pokud se totiž paní Udženija objevila v přátelské zábavě s takovými extremisty, jako je Soukup a spol., přinejmenším tím musela zmást část pomalu se oživující voličské základny své strany.
Mimochodem, právě oslavenec Jaromír Soukup byl společně s Václavem Klausem a Jiřím Paroubkem jedním z hybatelů pádu vlády ODS v době, kdy její premiér Miroslav Topolánek předsedal Evropské unii. A není asi náhodou, že se paní Udženiji teď vehementně zastal Václav Klaus mladší, který se snaží, seč může, aby dokončil destruktivní dílo svého otce.
Předseda Fiala nám ale doporučuje, abychom se nenechali zmást emocemi, i když nás něco štve. A raději se podívali na to, jaká je hlavní nabídka ODS a co tedy on vlastně garantuje.
Co si ale počít s tím, když nám orientaci v nabídce pro nadcházející eurovolby neusnadňuje ani profesor Fiala?
Předseda ODS zřejmě již jako výkop do kampaně zveřejnil docela emotivní video, v němž říká: "Naším zájmem je mít co nejlepší vztahy s Velkou Británií. Vadí mi, že Evropská komise se snaží Británii ponížit a odmítá dohodu. Odchod členské země je důkaz krize integrace."
Takhle ovšem připomíná poněkud eurofobní postoj, účelově přehlížející, že to je britský parlament, kdo není schopen kompromisu a odmítá dohodu, kterou premiérka vyjednala s Evropskou unií.
Předseda Fiala mluví o ODS jako o hlasu rozumu mezi dvěma extrémy: "Jeden extrém je protievropský a druhý prointegrační za každou cenu," říká. Problém ale spočívá v tom, že protievropské extremisty dnes běžně vídáme. U nás je to například právě tandem Václav Klaus a syn. Jasné vyznavače integrace za každou cenu však u nás ani na mezinárodní scéně prakticky nenacházíme.
Za této situace pouze můžeme odhadovat, v jaké vzdálenosti od protievropského extrému se pohybuje ten který politik. A Petr Fiala se k němu posouvá možná více, než by si představoval. Ve snaze podporovat tvrdého euroskeptického lídra kandidátky občanských demokratů Jana Zahradila. Jinak jednoho z blízkých spolupracovníků expředsedy Václava Klause a duchovního otce volební kampaně z roku 2002, kdy se ODS pokoušela na emotivních žlutočerných plakátech děsit voliče sudeťáckým nebezpečím.
Už samotný fakt, že jeden z vrcholných politiků Klausovy éry se mohl stát volebním lídrem strany v roce 2019, vypovídá o lecčems. Například to poněkud zatemňuje světlý obraz nové ODS, která se odstřihla od divokých dob, kdy Klausova ODS byla stranou provázanou s neprůhledným byznysem, parazitujícím na veřejných zdrojích.
A jak se teď pomalu začaly zvyšovat preference Občanské demokratické strany, jako by začali zvedat hlavy i další politici ODS z té doby.
Do stranické funkce na Olomoucku se počátkem týdne probojoval exministr vnitra Ivan Langer. Jak sám řekl, neusiluje o žádnou veřejnou funkci, jen nabídl straně svou zkušenost "z praktického fungování politické strany, z fungování strany ve vládě i v opozici".
Jenže skutečně chce ODS využívat zkušeností bývalého místopředsedy ODS a ministra vnitra z dob, kdy organizovaný zločin prorostl do policie, kdy mafiáni se spojovali se zákonnou i vládní mocí? Z dob, kdy ho lidi okolo později zavražděného podnikatele Františka Mrázka nazývali důvěrně Íčkem? (Přímé spojení Mrázek-Langer se neprokázalo.)
Je určitě zásluhou Petra Fialy, že po pádu v roce 2010 se ODS odřízla od řady zprofanovaných politiků i šíbrů, kteří si stranu zprivatizovali pro svůj byznys. Fiala vtiskl ODS přívětivější tvář i racionální tóny, což ji odrazilo ode dna v posledních parlamentních, komunálních i senátních volbách.
Teď pan profesor jistě vycítil, že s oživením preferencí ve straně začínají ožívat i staří spící duchové klausismu. A pocítil nervozitu.
Tu však nezakryje přehnaným sebevědomím ve stylu: Co jsem já, to bude ODS. Něco podobného se snažil prezentovat i předseda Topolánek ještě v době, kdy už si ho kmotři mazali na chleba.