Společně vyrazili na Ukrajinu. Generál a advokátka, oba v rolích prezidentů. Petr Pavel a Zuzana Čaputová, představitelé zemí, které spolu sedm dekád tvořily jednotné Československo. A rozhodně nešlo o levnou deklaraci bratrství, oba státníci ukázali, že společně podporují zemi napadenou Ruskem, velmocí, která se urvala ze řetězu a běsní. Nelevnost cesty spočívá v tom, že je nebezpečná a riskantní.
Na Ukrajinu dopadají bomby a program návštěvy byl proto utajený. V Kyjevě se kvůli leteckému poplachu museli český prezident Pavel a jeho slovenská kolegyně Čaputová společně s dalšími schovat do krytu. V Umani jižně od Kyjeva zabilo bombardování přes dvě desítky lidí. V sobotu český prezident navštívil město Dnipro na východě země, zhruba sto kilometrů od frontové linie. V neděli dopoledne při návratu překročil hranice do Polska.
Taková cesta není proklamace. Nad první pohled se liší od momentu, kdy Miloš Zeman seděl vedle Čaputové a peskoval ji: "Paní prezidentka uznává zelený fanatismus." Respekt a genderová rovnost, viditelná zcela přirozeně, vyslaly úplně jiný signál.
Na Slovensku ztrácí Čaputová podporu, v zemi sílí proruské názory a také populistický politik Robert Fico, který odmítá dodávky zbraní na Ukrajinu. Podle něj "jen prodlužují konflikt, který nemá vojenské řešení", navíc má "obrovské problémy" s tím, aby se Ukrajina stala členem Severoatlantické aliance. Pavel stojí na opačné straně. Z Kyjeva tweetoval, že ukrajinské členství v Evropské unii a NATO plně podporuje.
A s tímhle Antificem teď Čaputová cestuje. Místo levného řešení dává Slovákům lekci z nepopulismu a odvahy, která se naopak od Pavla, jako generála a exšéfa vojenského výboru NATO, čeká. Cesta je také tichou lekcí pro visegrádské partnery v Maďarsku, kteří se čím dál více odklánějí od Evropy k Rusku.
Důležitý je i další moment - Pavel dělá podobnou zahraniční politiku jako vláda. Navazuje na první cestu Petra Fialy do Kyjeva. Premiér tam jako europrůkopník vyrazil loni v březnu, kdy město čelilo obléhání a přímým útokům, s polským protějškem Mateuszem Morawieckým a slovinským Janezem Janšou. Navazuje i na výpravu vlády do Kyjeva koncem loňského října. Premiér a ministři tehdy odjeli na společné zasedání české a ukrajinské vlády.
V zahraniční politice Pavel s vládou souzní ve chvíli, kdy kritizuje její domácí kroky. Minulou středu z Libereckého kraje vyčetl kabinetu mizernou schopnost oslovovat lidi. Ti proto nechápou nepopulární kroky vlády. Citoval průzkum, podle kterého 60 procent veřejnosti vnímá vládu negativně a pouhých 29 procent pozitivně. Oznámil také, že chce s premiérem mluvit o příliš centralizované moci v Česku. Přivítal by zřízení poboček některých úřadů a institucí v regionech. Aktivní je i doma.
Cesta na Ukrajinu ukázala, co mají Pavel, Fiala a jeho vláda společné. I to, že má prezident jasno, proč je na Hradě a jaké si vytyčil cíle.
Jistá soustavnost byla vidět i na východě Ukrajiny. V Dnipru se Pavel setkal s oblastním šéfem Serhijem Lysakem a jednali o české pomoci Dněpropetrovské oblasti. S prezidentem Volodymyrem Zelenským podepsal deklaraci o spolupráci a partnerství. Řekl, že "Česko má připravených šest klíčových projektů, u nichž je brzy možné provést nejen transfer technologií, ale i výroby na Ukrajinu". Týkají se zdravotnictví, energetiky a bydlení.
Pavel má jasno, stejně jako měl jasno Zeman. Jen se ta dvě "jasna" zásadně liší. Zeman tíhnul k autoritářům, prosazoval plány čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a podporoval hlavu ruského státu Vladimira Putina. Až do útoku na Ukrajinu. Pavel, ač bývalý komunista a student zpravodajské služby komunistického generálního štábu, vrací Česko na cestu, kterou začal první prezident po pádu komunistické totality - Václav Havel.
Bude se Pavel v něčem Zemanovi podobat? Nebude loutkou. Nynější prezident je silná osobnost. Snadno se pohybuje v zahraniční politice, má dost sil a nenechá se ohýbat. Lidmi typu Fialy či jeho ministra spravedlnosti Pavla Blažka, ani lidmi typu expremiéra Andreje Babiše, opozičního populisty Tomia Okamury nebo lídra nespokojenců Jindřicha Rajchla.
Velká škoda, že podobně aktivní a demokracii oddaný prezident nebyl na Hradě místo dvou období Miloše Zemana. Situace v Česku by vypadala jinak, dezinformátoři, ruský a čínský režim by u nás neměli tak silnou podporu a vládě by se pracovalo lépe.
Otázkou zůstává, jak budou ministři a premiér sám nového prezidenta přijímat. Přestože mají hlavně v zahraniční oblasti dost společného, představuje Pavel mimořádně silnou konkurenci. Už teď Fialu zastiňuje. Zákonitě to musí vést ke střetům, zřejmě mnohem ostřejším, než byl ten okolo horkou jehlou spíchnuté snížené valorizace důchodů.
