Navíc za přítomnosti ostatních nečinně přihlížejících policistů, kamer a fotoreportérů.
Voliči totiž postoj jednotlivých politických stran k incidentu, za který by musel ve staré Evropě ve většině zemí odstoupit nejspíš tentýž den ministr vnitra i ředitel policie, protože tito muži jsou odpovědni za každého policistu, může usnadnit předvolební rozhodování.
Připomeňme, že tomu není tak dávno, kdy v Belgii odstoupil příslušný ministr okamžitě poté, co tam spadl most, i když nebyl postaven za jeho funkčního období. Odpovědnost ve starých civilizacích má vždy i svůj symbolický rozměr. Státní moc tím svým občanům transparentně demonstruje, že za každé selhání je odpovědný nejen dotyčný policista, ale i systém, který něco takového umožní.
A tady začíná problém se způsobem, jak se ministerstvo vnitra, ale zatím i vláda, k brutálnímu zásahu nadporučíka Tomáše Čermáka, který slouží u policie již skoro dvacet let, staví. O tom, že musí psychicky narušený jedinec být podle dosud známých informací a zveřejněného zásahu postaven před soud a řádně potrestán, snad už nikdo rozumný nepochybuje.
Horší ale je, že se z vyšetřování, ale i z médií, zcela vytrácejí ty nejzásadnější systémové chyby, ke kterým došlo, a které by mohly - kdyby byly napraveny - v budoucnu podobných krutostem zcela zamezit.
5x policejní selhání
Připomeňme si pět základní selhání české policie, která se týkají události z 1. máje 2006:
Za prvé: demonstraci, kterou policie chránila, ohlásil na magistrátu pan Jiří Tůma jako pochod za práva dělníků a demokratické mládeže. Ale již v den demonstrace, tedy na 1. máje, lustrovala policie u Průhonic při vjezdu do Prahy osazenstvo jednoho autobusu, kde bylo čtyřicet lidí, kteří se do Prahy na demonstraci sjížděli, a pět z nich obvinila pro podezření ze spáchání trestného činu podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod: měli u sebe a na svém těle hákové kříže a jiné fašistické insignie. Dá se z toho tedy usuzovat, že policie měla vědět, že za demonstrací je organizace zvaná Národní odpor, která je na oficiálním seznamu extrémistických organizací. Tuto skutečnost měla okamžitě nahlásit magistrátu a ten by panu Tůmovi musel neprodleně sdělit, že mu odnímá právo na demonstraci. To se podle informací z tiskové konference primátora Béma nestalo. Policie, aniž předložila důkazy o opaku, tedy kopie hlášení s přesným datem a hodinou, to popírá. Zřejmě i spolupráce s tajnými službami selhala. Tajné služby, které přesun tolika neonacistů monitorovaly, si snad prověřily, kdo za ohlášenou demonstrací s tak evidentně krycím názvem stojí. Podle policejních hlášení bylo perlustrováno v ten den 260 osob. A nejde o maličkosti: za 16 let bylo zaregistrováno 4000 extrémistických pogromů a 24 mrtvých.
Za druhé: v místnosti, kde byla paní Jacques na policejní služebně umístěna a podle jejího zástupce Stanislava Pence připoutána k tyči a dále mlácena, nebyla umístěna videokamera, aby mohla policie dokumentovat, že s ní bylo zacházeno jinak, než dnes tvrdí. Tato skutečnost je v příkrém rozporu s vnitřními předpisy Policie České republiky. Toto porušení předpisů ohlásila paní Jacques i ministru vnitra, který další brutální jednání policistů už na služebně při všech rozhovorech s médii zamlčel.
Za třetí: složka, jež brutalitu policisty i závažné selhání jeho kolegů, kteří mu v takovém jednání nezabránili, ač měli, vyšetřuje, spadá opět pod ministerstvo vnitra, jmenuje se inspekce MV. V čele stojí pan Miroslav Borník, který sám v roce 1989 protiprávně postupoval proti zmlácenému demonstrantovi D.K. (viz svědectví Výboru pro nespravedlivě stíhaných číslo 895). Je tedy zcela nedůvěryhodným člověkem, o čemž svědčí i čísla: Na policii bylo podáno asi šest tisíc stížností a dodnes bylo uzavřeno jen tisíc a tresty se týkaly většinou jen pozastavení povýšení či srážek z platu.
Za čtvrté: touto skutečností Česká republika nedodržuje smlouvy, které podepsala a které ji zavazují, aby kontrola nad policií byla svěřena jinému orgánu než složce ministerstva vnitra. Takovýto orgán by měl být v podobném postavení jako třeba Nejvyšší kontrolní úřad či Úřad na ochranu osobních údajů a ředitele by měla jmenovat Sněmovna.
Za páté: Podle videozáznamu (který si můžete prohlédnout ZDE), má jeden z přihlížejících policistů dokonce při napadení paní Jacques vytaženou pistoli z pouzdra. To je věc, která v Čechách po čtyřiceti letech totality a po Czechteku u Mlýnce na Tachovsku nevzbuzuje stále žádné mimořádné pohoršení, ale v civilizované zemi by jen tato událost stačila k tomu, aby z policie museli odejít všichni velící důstojníci za podobnou akci zodpovědní.#reklama
Item: Brutální a trestuhodné napadení paní Kateřiny Jacques a vztah k němu jednotlivých politických stran nám může právě v této době, kdy řada lidí se ptá, koho má volit, posloužit jako orientační maják. Pouhý, byť i hodně vysoký trest pro policistu Tomáše Čermáka, nic neřeší a má jen zastřít nebezpečnou skutečnost, že policie je ze strany státu stale vnímána jako represivní orgán a ne jako instituce, která má naopak občanům sloužit stejně jako čistírny či pošty. Pokud se tento postoj státu k policii nezmění, nejde o policii, ale stále o Veřejnou bezpečnost, která pro občany představuj předem nevypočitatelné ohrožení.
Autor je novinář a spisovatel
