Čím se liší nadcházející volby i kampaň před nimi od těch předchozích? Co je v nich nové, s čím se už naopak nesetkáváme? Ukazuje řada polistopadových volebních klání na nějaký trend či změnu?
Tyto otázky jsme položili několika politikům, kteří kandidovali v některých dřívějších volbách (či ve vícero), v těch letošních se ale o hlasy voličů neucházejí.
S jejich pohledy, postřehy a úvahami vás budeme postupně seznamovat v tomto předvolebním miniseriálu. První text, který poslal Stanislav Křeček, měl název Milujeme svobodné volby, ale nenávidíme ty, které jsme zvolili
***
Volby včera a dnes
Petr Pithart
Jako tak zvaný "představitel" Občanského fóra jsem měl tu čest oznámit československé veřejnosti konání prvních svobodných parlamentních voleb od roku 1935. Po více než půl století! Vysvětlil jsem, kdy a jak se bude volit… Bylo to brzy ráno na tiskové konferenci Koordinačního centra Občanského fóra někdy v polovině ledna 1990 v setmělém podzemí (v malém promítacím sále) výstavní síně Aurora v ulici 28. října. Pamatuji si, že jsem byl z té historické chvíle pořádně nervózní v obavách, abych nic nespletl…
Od té doby jsem volil jako všichni mnohokrát, sám jsem kandidoval pětkrát: úspěšně za OF v červnu 1990, neúspěšně za Občanské hnutí v roce 1992. Pak jsem třikrát po sobě uspěl v senátních volbách na Vysočině. Vždycky jsem ve druhém kole porazil kandidáta ODS (naposledy o 24 hlasů!), což mě, přiznávám se ke své nízké zaujatosti, obzvláště blažilo. Senátní volby jsou prima: jdete na vlastní triko, na vlastní odpovědnost, na vlastní pracovitost - i na vlastní blbost.
Je banální říci, že každé volby byly od toho června 1990 jiné. Není snad ale banální dodat, že čím větší humbuk kolem nich a čím více peněz se v kampaních za ně utratí, tím menší šance na zásadní změnu. Dílčí změny jsou pochopitelně možné a vždycky stojí za to se do volební místnosti vypravit. Ale za tu neexistenci velkých alternativ samotné volby nemohou! Zásadní změnu si zatím dokážeme živě představit spíše jen k horšímu. Je to náš problém (jistě také neblahé zkušenosti z minula), že hlasatelů velkého pokroku se spíše obáváme.
I tak jsou volby svrchovaně důležité a hlavně ničím nenahraditelné: jsou pořád ještě kontrolou moci, jakkoli nedokonalou. A já už nechci slyšet o kontrole zcela dokonalé...
x
Postupně se totiž zmenšují programové rozdíly mezi stranami, které nakonec křesla v Parlamentu obsadí. K této "tržní" či spíše "komerční" civilizaci, která má daleko k ideálu spravedlnosti, zatím není, zdá se, alternativa. Může nám to být líto (mně je to líto), ale to je tak asi všechno, co se s tím dá dělat. Došla nám fantazie, anebo se obáváme, že změny mohou být jen k horšímu?
A čím menší rozdíly, tím více agresivity a osobních útoků. Aby si vůbec lidé té které strany všimli. I když letos agresivity zatím tolik není. To spíše nudy z bezradnosti.
Původně platilo aspoň moratorium - několik dní před volbami se už nesmělo agitovat; byl to jakýsi symbolický náznak míru před bitvou. Moratorium bylo zrušeno jako zřejmě nějaký feudální (rytířský) či jaký předsudek... Přitom "Kubiceho zpráva" několik dní před volbami v roce 2006 evidentně zvrátila výsledek voleb. Jak to, že jsme to více méně přešli? Jeden poslanec, vázaný mlčenlivostí, který ji nastrčil novináři z rádia, za to tehdy dostal směšnou pokutu…
Čím menší rozdíly, tím důležitější je, kolik má ta která strana peněz na volební kampaň (přesně řečeno: kolik jich přizná a kolik jich skutečně má - i tady se rozdíly nejspíše zvětšují).
Čím menší rozdíly, tím také významnější role agentur, které nás od rána do večera údajně pečlivě měří, jak prý budeme volit. Frekvence jejich sdělení je čím dál tím hustší, takže je nepochybné, že tyto komerční agentury výsledky voleb stále více ovlivňují. Vidí jim někdo do karet? Nevidí. Ale i ony musejí z něčeho žít, že.
Docela velký rozdíl mezi volbami včera a dnes je v tom, že hlavy státu dosud do voleb nezasahovaly. Vzhledem k a priori vysoké autoritě každého (ano, úplně každého) našeho prezidenta to nebylo bez významu. Prezidenti až dosud jen naznačovali…, ale opravdu jen naznačovali. Naznačení Václava Havla byla, jak on sám s trpkým, ale nakonec pobaveným úsměvem říkal, polibkem smrti: na koho nesměle ukázal, ten neuspěl. Tyto zábrany - po staru „hemungy" - současný prezident opravdu nemá. Má svoji politickou stranu a jeho kancléř na Hradě hodlal být jejím celostátním předsedou. Musel se spokojit s předsednictvím krajským. I tak je to průlom či spíše skandál. A nic.
Prostě padají zábrany všeho druhu. Čím větší humbuk, tím více je volič dezorientovaný. Kdybych měl vyprávět, na co všechno se mne v posledních týdnech lidé na ulicích ptají - a to jsou ti, kteří volit chtějí -, potřeboval bych na to mnohem delší článek. Moje rada politikům, kterým jsem sám byl, tedy zní: nikdy nedokážete dost podcenit míru neinformovanosti, ba zmatenosti lidí, kteří politikou nežijí! Ale kteří o vás ve volbách rozhodují.
Co teď? Změnit volební systém? K tomu se upíná hodně lidí, ale evropská zkušenost vede k těžké skepsi. Změnit volební systémy se daří jen zcela výjimečně. Všichni jsou pro, ale ten rozhodující, totiž poslanec či senátor, je v duchu hluboce přesvědčen, že nejlepší volební systém je přece ten, podle kterého byl on osobně zvolen. Nahlas Vám to ale nikdy neřekne.
Bylo by co změnit: se zřízením nesmyslných 14 krajů (některých v poslední chvíli zcela vymyšlených) přestaly být hlasy voličů byť jen přibližně rovné. Menší strany v menších krajích (rozdíly jsou značné!) nemají skoro šanci.
Pozitivní změnou je možnost kroužkovat. Na internetových stránkách Hospodářských novin vychází teď vtipný, exaktní manuál, vlastně sada konkrétních návodů, jak s možností kroužkovat naložit, aby volič vskutku dosáhl toho, co dosáhnout chce. Vřele doporučuji!
Sám bych byl v návrzích na změny volebních systémů jen velmi střízlivý. Ale jsem si jist, že volební účast by se znatelně zvedla, kdyby měl volič možnost zakroužkovat nejen toho, koho chce, ale i toho, koho ve straně, kterou volí, nechce. Politické strany by to mohlo docela výrazně obrodit. Neoblíbení, nedůvěryhodní šéfové, kteří nicméně stranu tak či onak ovládají, by se museli klidit. Ti ostatní by je vyštípali. Myslíte si, že právě takoví šéfové budou pro tuto změnu?
Na druhé straně uskutečnění populistického návrhu na „panašování" by ze Sněmovny vytvořilo předem nevypočitatelnou směsici sice třeba „osobností", ale neschopných chovat se předvídatelně: každé ráno by zasedl k jednání jiný zákonodárný sbor než ten včerejší. Podle toho, jak by se poslanci vyspali, co včera četli, co jim kdo pověděl…
A odvolávání poslanců jako trumf současných populistů je blbost úplně největší. Kdo je bude odvolávat? Všichni? I ti, kteří je nevolili? To snad ne. Tedy jen ti, kteří je volili. Ale kteří to jsou? Bylo by tedy třeba volby odtajnit, každý by musel podepsat, koho volí…
x
Volby jsou nedokonalý nástroj nedokonalé demokracie. Řekl bych dokonce, že jsou samou esencí této nedokonalosti. Snahy dosáhnout dokonalosti vedou ale rovnou do pekla. Nic zásadně lepšího než tyto nedokonalé volby jsme dosud nevymysleli. Drobnější zlepšení se ovšem nevylučují.
Jděme volit! Určitě. A kroužkujme. V hypermarketu přes noc přeskládali zboží, navezli i nové. Nedejme se tím mýlit. Kupme nebo nekupme zboží, které už známe.
Autor byl předsedou české vlády (v letech 1990 až 1992, ještě v rámci federace), předsedou a dlouholetým místopředsedou Senátu, těsně po listopadu 1989 krátce i poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum.
