Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek opět zazářil. Enfant terrible (strašlivé dítě) mladé strany přišel s nápadem, jak vyřešit českou politickou situaci, povalit hegemona Andreje Babiše (premier ministre terrible) a jeho ANO: "Myslím si, že TOP 09 by měla zaniknout a uvolnit potenciál pro další subjekty." Podle něj je devět stran ve sněmovně moc, "vede to k tomu, že fragmentovaná opozice nemá šanci hegemona Babiše porazit". Ale pozor, Michálek není žádný Antibabiš, to ne! Později se k šéfovi klubu Pirátů přidal i předseda strany Ivan Bartoš, pode něj Michálek poskytl "popis stávající situace".
Michálek zřejmě aspiruje na cosi jako post "opozičního personalisty". Po čtvrteční schůzce opozičních stran totiž také navrhl, aby expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek odstoupil, neboť prý svou špatnou pověstí blokuje možnost opozice postupovat proti ANO. (Když domyslíme, že Kalousek patří mezi suverénně nejlepší rétory ve sněmovně, vypadá to, že se Michálek poněkud dětsky snaží zbavit konkurence.)
Má to grády. Jeden z klíčových pirátů radí topce, ať zanikne, a šéfovi jejích poslanců, ať zmizí. Dokonalá taktika, jak se v opozici konečně dohodnout. To celé těsně poté, co na pražské radnici místopředseda zastupitelského klubu Spojených sil pro Prahu Jan Wolf vyzval primátora Hřiba (Piráti), aby rezignoval, protože spojencům neposkytl audit Babišova střetu zájmů. (Spojené síly tvoří jako hlavní dvě strany TOP 09 a Starostové a nezávislí.) Opět skvělá ukázka spolupráce… Stručně by se dalo říct: oni nechtějí vyhrát, vládnout.
Šéf poslanců Pirátů se sice zesměšnil, zároveň však nechtěně poukázal na zásadní téma: problém není rozdrobenost opozice, ale její podivuhodná neschopnost efektivně spolupracovat. Přitom od časů opoziční smlouvy platí, že malé strany jsou ve volbách krutě, nefér znevýhodněny, když na poslanecké křeslo potřebují klidně dvakrát víc hlasů voličů než strana nejsilnější.
Zoufalá slabina opozice: neumí se dohodnout, neumí si najít, uvědomit společný cíl, a zároveň si podržet výlučnost, suverenitu jednotlivých stran. V tom se Michálek trefil. Sami Piráti však kooperovat nechtějí, Michálek přece jasně říká: "Určitě se nestavíme ani do bloku Babiš, ani do bloku Kalousek. Toto škatulkování nám dost vadí, takže si jedeme svoji politiku mezi těmito dvěma bloky a jim navzdory." Na "svoji politiku" mají Piráti jistě svaté právo, ale škatulkuje on, dokonce přebírá rétoriku Babiše a Zemana. Ještě by mohl začít mluvit o "pražské kavárně".
Dokonalá ukázka hašteření, hlouposti, nespolupráce a dětskosti připomíná známý volební autobus Pirátů, kde byli coby vězni vyobrazeni Babiš, Rath, Sobotka, Kalousek a Nagyová. TOP 09 už dlouho nevede Miroslav Kalousek, strana má nyní (po Jiřím Pospíšilovi) novou šéfovou Markétu Pekarovou Adamovou. Věta Michálka o zániku topky byla vůči této dámě mimořádně neuctivá, pohrdavá, machistická.
Je jak Babiš
Michálek odmítá "bloky", ale zároveň říká, že "fragmentovaná opozice nemá šanci hegemona Babiše porazit". Takže de facto vybízí k vytvoření bloku, který by ANO porazil, jenže ho nemají sestavit Piráti, ale jiné strany. Mamutí intelektuální výkon, na jehož konci je opět Antibabiš (a smějící se Babiš).
Michálek má k šéfovi ANO a jeho postojům hodně blízko. Sám je znám tím, že by ve vlastním klubu rád diktoval, chce po lidech, aby makali, a nyní dokonce přichází s názorem, že by bylo vhodné omezit počet stran ve sněmovně, což se velmi, velmi podobá Babišovu výroku, že je sněmovna "žvanírna" a že by se měl čas na debaty (podstata parlamentní demokracie) omezit. Jak Michálek, tak Babiš, si chtějí politiku zjednodušit, usnadnit, odstrčit ty druhé, menší někam pryč, ať neotravujou, neodsávají hlasy, ať nechají velké kluky (holky ne, Markétu ne) "pracovat".
Michálek jako by zapomněl, že ani Babiš nemůže vládnout sám, i on potřebuje socialisty, komunisty a v záloze si drží okamurovce. Pro Česko je smutně typické, že pirát nenavrhl, aby se rozpustila KSČM Vojtěcha Filipa, to by dávalo alespoň dějinný smysl. Naopak zánik demokratické strany, byť slabé, smysl nedává. Všimněme si, prosím: provládní strany (a v případě potřeby provládní hnutí SPD) mají programově málo, nebo nic společného (ČSSD byla antibabišovská, KSČM je antizápadní, SPD nacionalistická), a přece se dohodnou, neboť je spojuje jasný společný zájem: uchopení moci či podíl na moci za každou cenu.
Opozice asi o moc, o vládu, nestojí. Nestojí jí za to se sebezapřít (rozdíly mezi Piráty, ODS, topkou, starosty a lidovci jsou mnohem menší než rozdíly na druhé, částečně antidemokratické straně), spolupracovat a ANO, které díky jeho šéfovi tolik odmítají, porazit. Přitom je k tomu přímo nutí volební zákon, který před lety zmršily, zkřivily ČSSD a ODS.
Ještě jednou Michálek hovořící o své vizi spolupráce: "Budu velmi rád, pokud se podaří u nás opoziční síly integrovat, ale myslím si, že bychom měli pečlivě naslouchat voličům, co si myslí o spolupráci s dalšími stranami. Teď jsou pro mě k úvaze maximálně třeba jednotlivci z řad Starostů a nezávislých, ale je to věc, o které by se muselo diskutovat v rámci členské základny."
Jde dál, nestačí mu, aby zanikla topka, ještě hodlá vykrást starosty, vyzobat si od nich silné osobnosti, a nazdar. Věty "budu velmi rád, pokud se podaří u nás opoziční síly integrovat" by měly znít "budu velmi rád, pokud se podaří u nás opoziční síly zlikvidovat" (kromě Pirátů, samozřejmě).
Michálek mluví o integraci vlastně tak, že by bylo ideální, kdyby zůstali jen Piráti, ti by představovali něco jako současnou Národní frontu a porazili by "integrovanými silami" Babiše, ačkoliv nejsou Antibabiš. Óóléé!
