Osmatřicetiletý řidič Martin Novák dostal v úterý u Krajského soudu v Brně patnáct a půl roku vězení za to, že schválně vytlačil dodávku se šesti lidmi na svodidla a způsobil nehodu, která si vyžádala dva zraněné. Soud to vyhodnotil jako pokus o vraždu.
Jde o trojnásobný trest, než jaký za takřka stejný delikt dostal pirát z D1 Luboš Lacina. A shodou okolností, v úterý 3. listopadu také padl u zlínského soudu rozsudek v případu vraždy: obžalovaný Oldřich Novák ubil muže kladivem a mrtvolu hodil do studny, kde se našla o tři roky později. Má jít do vězení na patnáct let – to je o půl roku méně než jeho jmenovec, který se v Brně podle soudu pokusil vraždit pomocí svého jaguaru.
Tady něco nehraje.
Pro agresivního, nemyslícího silničního piráta není omluvy. A auto může sloužit i jako vražedná zbraň. Věřme, že soud dokázal najít pro úmysl zabíjet dost dobrých důkazů. Ale patnáctiletý trest je podobný těm, jaké české soudy běžně rozdávají za dokonané, brutální vraždy. Nebo dokonce ještě přísnější. Namátkou z posledních měsíců, ne vše je pravomocné:
Marek T. alias raper El Marón v opilecké hádce zabil muže bodnutím zezadu: 11,5 roku. Roman F. ubil svého bratra sekerou: 16 let. Nejvyšší soud odmítl dovolání Michala K. odsouzeného za vraždu bosse Romana H.: potvrzeno 13 let vězení. Jan H. za loupežnou vraždu trafikanta: 16,5 roku. Jan E. za vraždu starší prostitutky: potvrzeno 13 let. Serchio B. za organizování nájemné vraždy obchodníka se šperky, který útok náhodou přežil: 12,5 roku, najatí vrazi 11 a 10,5 roku.
Působí podivně, když tito lidé mají za to, co způsobili, strávit ve vězení plus minus tolik jako onen automobilový násilník. Nejde na prvním místě ani tak o to, jestli je pro něj patnáct let „moc“, nebo „málo“ (myslím, že moc), jako o poměr, o přiměřenost. Každý rozsudek za trestný čin je i důležitou zprávou, kolik spravedlnosti se dá za ten který skutek nafasovat. Co a proč společnost zavrhuje, nepřipouští a jak trestá. Upřesňují se veřejně sdílená měřítka, co je ohavné, společensky nebezpečné, a v těchto relacích hodné příslušného potrestání. Srovnává se.
Trest není – nesmí být – odplatou. A vůbec nemá působit jako exemplární, jako by si to viník měl vyžrat i za ostatní sobě podobné.
Poměry na silnicích jsou průšvih, ale vydávat o tom svědectví skrze patnáct let kriminálu by bylo nešťastné. Ti nejhorší piráti – a je správné, že je soudy začaly trestat vězením – jednají ve zkratu svého vyšinutého ega a neřeší u toho, jak velký flastr jim hrozí. A co je největší chyba: patnáct let za atentát jaguarem nepřímo zlehčuje vinu a trest v otřesných případech, jako jsou ty zmíněné výše, hodné doživotního pokání. Úkladná vražda není totéž jako útok autem, i když při něm jde o život. Tresty mají být rozdílné, má být poznat rozdíl mezi pokusem a dokonaným skutkem.
O rozsudcích se dá polemizovat vždycky, ale společnost by u nich pokud možno měla zažívat nějakou satisfakci, měla by mít pocit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Budiž, řekněme, že patnáct let za silniční pirátství s úmyslem zabít by bylo přiměřených – ale v tom případě mizí satisfakce u obdobně trestaných vražd a násilných zločinů. Některé rozsudky se zdají nedostatečné. A některé tak působily ještě před srovnáním s brněnským autozločinem.
Rozostřená měřítka spravedlnosti. Není srozumitelné, proč pirát Novák dostává třikrát tolik než pirát Lacina a stejně jako brutální vrazi. Co tím chce justice vzkázat? Proč překvapila?
