Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
10. 5. 2018 18:30

Piráti makají a mluví se všemi. Ruml je ze staré školy, na ruskou ambasádu by ani nepáchl

Kdyby se principiální postoje staly přítěží a stigmatem starců, dobré tak k pokoukání v devadesátkovém muzeu, špatně to skončí.
Symbol pózuje před volebním štábem pirátské strany poté, co ve volbách 2017 získala 546 393 hlasů. 10,8 procenta.
Symbol pózuje před volebním štábem pirátské strany poté, co ve volbách 2017 získala 546 393 hlasů. 10,8 procenta. | Foto: Jakub Zelenka

Piráti. Podle preferencí třetí až druhá nejsilnější, velmi významná strana. Je svá. A je zajímavé pozorovat, jak se na jednu stranu vymyká, a zároveň přebírá rituály politiky.

Piráti pochodují za legalizaci konopí. "Million Marihuana March se vlnil v rytmu Pirátů", zní titulek na Pirátských listech. Free záležitost.

Pirátský předseda vyšetřovací komise k OKD se z titulu své funkce sešel s prezidentem republiky. Šlo o politické jednání. Přinesl mu dárek. Ručně vyřezávaný "kilovek" z karvinského dolu ČSA. "Jde o speciální hůl s rukojetí v podobě kovového kladívka, kterou technici na šachtě používali k oťukávání horniny, podle zvuku mohli odhalit hrozící nebezpečí sesuvu," informovalo pirátské tiskové oddělení.

Chodit za hlavou státu s dárkem pod paží, to je jeden z nejtrapnějších rituálů, jaký se v české politice ustanovil. Záležitost hodná staromódních politiků v tom nejhorším slova smyslu. Neklidná pirátská krev by se jí měla vysmát, ne se přidat.

Hybridní Piráti ovšem obsáhnou první i druhý příklad.

Na ruské ambasádě bylo na slavnostní recepci politiků víc. Ale nikdo nevzbudil takový rozruch jako pirátští poslanci Dana Balcarová a Mikuláš Peksa, nasdílení na Facebooku s úsměvem nad talířem pelmeňů. Proč? Protože Zeman, Klaus, komunisté a někteří další při takové příležitosti překvapí málokoho. Piráti mnohé ano. Proč? Protože někdo čeká, že by se měli lišit, vymezit, neplavat s proudem matadorů, místo rituálů a konvencí ukázat principiální postoj, ne? Mezi ideály pochodu za legalizaci (Bob Marley) a recepcí na ruské ambasádě, kde řeční prezident-novičok a skví se soudruh Skála, je přece vzdálenost tisíce světelných let. Schválně, kolik lidí se objevilo tam i tam?

Pirát Peksa to vidí takhle (citováno z Facebooku): Politik nemůže říct "nemám vás rád, nebudu s vámi mluvit". Ve vztahu ke 150miliónovému státu se takto chovat nelze. Takže i když mám tisíc výhrad k cenzuře médií, šikaně opozice atp., musím najít nějakou příležitost o tom mluvit. Porážka nacismu mi přijde jako věc, na které se snad všichni shodnou, že se měla stát.

O tom to je. Mluvit je třeba s každým, ne jen s těmi, kteří se mnou souhlasí.

A jsme možná u jádra věci, pirátského politického stylu. Kdysi, dneska už to někomu přijde směšně idealistické, bylo takové heslo: S komunisty se nemluví. Pirátský zahraničněpolitický expert: Mluvit je třeba s každým.

Akci S komunisty se nemluví veřejně podporoval i Jan Ruml. Teď chtěl kandidovat za Piráty do Senátu, ale celostranické hlasování to odmítlo. Poslanec Mikuláš Ferjenčík záležitost zestručnil: Osobně proti Rumlovi nic moc nemám, ale nevidím důvod recyklovat devadesátkové politiky.

Nejde jen o distanc Pirátů vůči devadesátkám jako takovým. S Rumlem se nemohli pochopit (z obou stran) už proto, že on je stará škola symbolů a principů. Kdežto piráti mluví se všemi a - všechna čest - makají. Pro lidi.

Nejsou od nich slyšet velká slova o ohrožení polistopadové demokracie a rozvalu západních hodnot. Nepohoršují se nad Zemanem jako ODS nebo TOP 09. Makají, jako by nebyli zatíženi obavami o osud země. Může to být jak cesta k politickému úspěchu a obnovení důvěry v demokracii - tak těžké podcenění nebezpečí spojeného se Zemanem, Babišem a komunisty, případně Okamurou u moci.

Smyslu pro symboly, pro věci, přes které už nejede vlak, se pirátům nedostává. To je chyba, jejich politika není úplná. Hrozí jim, že se promění na mladé pragmatiky za lepší Česko.

Rumla by na ruskou ambasádu, kdyby náhodou byl senátorem a obdržel pozvánku, nedostali ani párem volů. Kdyby se principiální postoje staly přítěží a stigmatem starců, dobré tak k pokoukání v devadesátkovém muzeu, špatně to skončí.

 

Právě se děje

Další zprávy