Už jsem psal o zavedení povinné třicítky na většině ulic v Praze a dalších městech vícekrát. A přiznávám, že reakce byly dosti zdrcující (ale ne všechny), buď pochybující o mém zdravém rozumu, nebo rovnou nepřátelské a nenávistné. Přitom pro snížení rychlosti mluví řada pádných důvodů, o nichž psal kupříkladu na Seznamu Zprávy Peter Bednár, architekt a urbanista, který studoval a pracoval v USA, Nizozemsku a Číně, věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru.
Jak jezdím po Praze na kole, víc sleduju právě místa, kde by měla být třicítka samozřejmostí. Všude tam, kde jsou obytné zóny (ale nejsou označeny jako "obytné zóny", kde je nevyšší povolená rychlost 20 kilometrů za hodinu), na kraji silnic stojí tisíce zaparkovaných aut, kdykoli tam může vyběhnout třeba dítě, nebo i dospělý (jeden mi přesně takhle doslova skočil pod kolo v Karlíně). Vlastně všude tam, kde se hustě bydlí. Žiju v Břevnově, kdysi to byla velmi klidná čtvrť, de facto periferie, dnes tu neskutečně přibylo aut, padesátku část řidičů (většinou v obřích, "tlustých", pro město nevhodných autech) nedodržuje, hrát si na silnici (jak jsme to dělali my) nepadá vůbec v úvahu (ale v Berlíně už to dětem začali umožňovat).
Velmi mě potěšilo, když Centrum dopravního výzkumu (CDV) vydalo 1. listopadu obšírnou zprávu: Paříž zavedla rychlostní limit 30 kilometrů v hodině na většině svých silnic. Kvůli bezpečnosti a hluku. V Paříži toto zásadní omezení vstoupilo v platnost letos 30. srpna. Zpráva CDV mě potěšila, protože vůbec neodpovídá „českému naladění“, tedy představě, že auta se už nesmí omezovat, auta jsou naše právo, naše svoboda, naše plechová já.
CDV uvádí, že motivací pro zavedení povinné třicítky se stala „ochrana zranitelných účastníků silničního provozu a snížení hluku“, a samozřejmě zmiňuje osvícenou pařížskou starostku Anne Hidalgovou, která Paříž proměňuje tak, aby sloužila ne autům, ale lidem, pěším, cyklistům a dalším alternativním způsobům přesunu z místa na místo. Zmíněny jsou předcházející aktivity Hidalgové, díky nimž v Paříži přibylo cyklostezek, „z nábřeží zmizela auta a zóny s nejvyšší povolenou rychlostí 30 kilometrů za hodinu se rozšířily na 60 procent pařížských silnic. Nově se však z 30kilometrové rychlosti stala norma, z níž jsou vyjmuty jen některé klíčové dopravní tepny - například pařížský okruh Périphérique či bulvár Champs-Elysées.“
Představme si to u nás, v českém hlavním městě. První karambol, omezení rychlosti v Praze závisí na rozhodnutí jednotlivých městských částí, kterých je padesát sedm. Nemůže to nařídit primátor Hřib, magistrát. A je jisté, že by všech 57 nebylo pro, protože Praha je stále dál automěsto, nikdo místní obyvatele nevede k tomu, aby jím nebyla. Rychlost se nesnižuje ani tam, kde normální řidič prostě nemůže jet padesátkou (ale řada nenormálních jede klidně i víc).
59 procent Pařížanů je pro třicítku
Další potíž (předpokládám) by představovala česká policie. (Viděli jsme, jak lobbovala proti povinnému bezpečnému odstupu od předjížděného cyklisty 1,5 metru, který nakonec zázračně prošel.) Policie je totiž taky stále dál především autopolicií. (Nedávno mi radní Adam Scheinherr popisoval, jak místní policie v Praze 8 usilovně odmítala docela drobné změny, jež by pomohly pěším i cyklistům v ulici Povltavská.)
Tím nekončíme, do Prahy dojíždí autem obrovské množství lidí za prací, případně z jiných důvodů (na nákup, k lékaři, za kulturou atd.) Pokud nejsou v jednotlivých čtvrtích na některých místech zavedeny parkovací zóny, každé ráno se promění v parkoviště (stačí se zajet podívat třeba pod Strahov). Většina dojížděčů určitě nebude fandit zavedené třicítce. A nic na tom nemění všeobecně známý fakt, že se v Praze často ani tou třicítkou jet nedá.
Neexistuje žádná kampaň, a nemusela by to být kampaň rovnou za třicítku, ale mnohem spíš za Prahu pro lidi, Prahu méně hlučnou a bezpečnější. Fascinující je, že v Paříži 59 procent jejích obyvatel s limitem souhlasí. Jak píše CDV: „Pro plošné omezení rychlosti (odpověď „určitě ano“) se vyjádřilo 39 procent Pařížanů, ale jen 16 procent obyvatel dalších částí Île-de-France. Zcela proti jakémukoli omezování rychlosti (odpověď „určitě ne“) se postavilo 39 procent obyvatel francouzské metropole a plných 61 procent obyvatel ostatních oblastí Île-de-France. Pro snížení rychlosti jen na vybraných komunikacích (odpověď „částečně ano“) hlasovalo shodně 20 procent obyvatel Paříže i regionu Île-de-France, s alespoň částečným snížením rychlostního limitu celkem vyslovilo souhlas 59 procent obyvatel Paříže a 36 procent obyvatel Île-de-France. Zvážíme-li tato čísla poměrným zastoupením respondentů z Paříže a respondentů z Île-de-France, dojdeme k hodnotě 50,5 procenta, tedy velice těsné nadpoloviční většině.“
Aby už nebylo „šílené“ jet na kole
Jakmile by byla plošně snížena rychlost na třicítku v Praze, ukázalo by se, že už není tak „šílené“ jet na nákup na kole nebo jít pěšky. CDV píše: „Podle Světové zdravotnické organizace (WHO), která v roce 2004 vydala publikaci o prevenci zranění z dopravních nehod, je riziko úmrtí chodce při nehodě s vozidlem 80 procent při nárazové rychlosti 50 kilometrů za hodinu, ale pouze 10 procent při nárazové rychlosti 30 kilometrů za hodinu.“ Už tohle je přece v hustě osídleném městě zásadní argument, proč není používán? Proč na něj neslyší policie?
Další argument: „WHO upozorňuje, že hluk patří spolu se znečištěním ovzduší mezi dva nejvýznamnější environmentální stresory s negativními dopady na veřejné zdraví. Dlouhodobé a pravidelné vystavení nadměrnému hluku má za následek poruchy spánku, nálady, soustředění, paměti, přináší s sebou vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění a rovněž je spojováno s vyšším výskytem obezity.“
Jeden argument hovoří proti třicítce, „automobil jedoucí konstantní rychlostí 30 kilometrů za hodinu vypouští do atmosféry o 19 procent více oxidu uhličitého, než kdyby jel konstantní rychlostí 50 kilometrů za hodinu. Je zde ovšem potřeba zdůraznit slovo „konstantní“, což je stav rychlosti ve městech téměř nedosažitelný. Ve skutečnosti řidiči často brzdí a zastavují, rozjíždějí se a zrychlují“. (Možná by ale třicítka znamenala úbytek aut ve městě, jak si slibuje i Paříž a starostka Hidalgová.)
Velmi zajímavý je komentář CDV k pařížské (a nejen pařížské) třicítce. Podle Centra je „bezesporu tématem k diskusi“. Cituje hloubkovou analýzu dopravních nehod, z níž bez pochyb vyplývá, že rychlost patří k nejvýznamnějším faktorům ovlivňujícím závažnost dopravních nehod.
Ředitel Centra Jindřich Frič říká: „Výzkumy dokládají, že riziko vzniku dopravní nehody je v případě překročení rychlostního limitu 12,8krát vyšší. S vyššími rychlostmi je spjato také mnohonásobně vyšší riziko vzniku vážných zranění, a to jak pro cestující ve vozidlech, tak pro ostatní účastníky provozu. Evropská rada pro bezpečnost dopravy spočítala, že pokud by průměrná rychlost na všech evropských silnicích poklesla o jeden kilometr za hodinu, snížil by se počet úmrtí ročně o více než 2200.“ (Velmi podobné číslo uvádí European Transport Safety Council kupříkladu zde.)
Znovu dodám, že pokud by se v podstatě plošně (tam, kde to má smysl) ve velkých městech snížila rychlost na třicítku, víc lidí by našlo odvahu jet na kole, elektrokole nebo elektroskútru. Jít pěšky. Bylo by v nich bezpečněji, menší hluk. Argumenty pro třicítku jsou mimořádně silné, teď ještě najít odvahu o nich začít veřejně mluvit.
Praha utopená v kolonách. Selhání primátora, nebo nutné zlo? Zdeněk Hřib v DVTV (video ze 14. září 2021)
