Nový počítačový program vyvinuli a na konferenci o umělé inteligenci představili dva američtí vědci z Univerzity v Illinois. Jeho úkolem je hrát s lidmi scrabble. Možná tu hru znáte, sestavují se při ní náhodně vylosovaná písmena tak, aby z nich vznikla co nejdelší slova.

Škodolibý program

Počítačových programů pro scrabble je už dost, ale tentokrát byli autoři vůči lidským hráčům hodně škodolibí. V tomto případě totiž počítač hraje tak, aby protihráčům znemožnil sestavovat jejich vlastní dobře obodovaná slova.

Program vyhodnocuje, jaká písmena ostatní hráči pravděpodobně mají. Bere totiž v úvahu, která písmena ještě nejsou ve hře. A také předpokládá, že pokud protihráč v minulém kole nesestavil delší slovo, které by teoreticky bylo možné, potřebná písmena evidentně nemá.

Podle toho počítač sestavuje svoje slova na hrací ploše tak, aby následně znemožnil protihráčům sestavit jejich dobře bodovaná slova. Lidští hráči s ním prohrávají, a ještě jsou pořádně naštvaní, že se jim ve hře vůbec nevedlo.

Odolává jen go

A počítače nehrají jenom scrabble. Vyhrávají také, když hrají dámu, hru Othello nebo třeba vrhcáby (známé u nás dnes spíše pod anglickým názvem backgammon). Luští i dobře křížovky a dokonce jsou stále lepší v karetních hrách, jako je poker nebo bridž.

O královské hře ani není třeba mluvit. Letos v květnu to bude už deset let, kdy pravděpodobně nejlepší šachista ve světové historii, Garry Kasparov, prohrál souboj s počítačem Deep Blue od firmy IBM. Mimochodem, ještě o rok dříve Kasparov nad předchozí verzí téhož počítače zvítězil. Tehdy připouštěl, že počítač by mohl skvělého šachistu porazit snad prý někdy v roce 2010...

Počítači zatím odolává jen jedna disciplína: go. V této deskové hře původem z Číny, staré možná dva a půl a možná dokonce čtyři tisíce let, existuje více možných hracích pozic než nabízejí šachy. Počítač, který je chce všechny vyhodnotit dostatečně dopředu, má pořád co dělat. Nejlepší současný hrací program, MoGo vyvinutý na Univerzitě v Paříži, je ve světě na 2323. příčce hráčů go. Uvidíme, kdy se vyšplhá výš.

Algoritmy místo lékaře

Zajímavý je rozbor, proč počítače v běžných hrách vyhrávají. Co vlastně dělají?

V rámci přesně určených pravidel důkladně propočítávají možný vývoj a pak vyberou takovou variantu, která vede k cíli: výhře, jež se dá jednoznačně definovat.

A teď si představme lidskou práci, považovanou za intelektuální, ale založenou, podobně jako šachy či dáma, především na opakovaném používání jasných, byť třeba složitých pravidel. Jestliže dokáže počítačový program zvládnout formální pravidla her, proč by nemohl zcela samostatně sestavovat třeba jednoduché právní smlouvy, zpracovávat běžné účty, anebo diagnostikovat obvyklé nemoci? I v těchto případech se přece dá postup přesně definovat a rozepsat prakticky do počítačových algortimů.

Lékaři se budou čertit a říkat, že to takhle nikdy nepůjde. Ale představme si, že přijdeme do ordinace, kde nebude doktor, ale jen sestra u počítače. Zaznamená naše potíže, případně změří teplotu, tlak, zanese výsledky rozboru krve a moči... A pak počítačový program buď neví, co dál, a tak nás pošle k lidskému specializovanému odborníkovi. Anebo naše příznaky zapadnou do přesně definovaného schématu, počítač oznámí "chřipka" a vytiskne recepty a neschopenku.

Upřímně, je rozhodování lidského praktického lékaře o mnoho jiné?

Podobně bychom se mohli časem obejít bez práce běžných právníků či účetních. Stačili by ti nejlepší z nich, kteří by zvládali speciální a příliš složité případy. A také vymýšleli počítačové programy.

Kariéra jen pro nápadité

Počítače vlastně postupně dokážou udělat s prací bílých límečků totéž, co dělají roboty s prací dělníků u výrobního pásu: nahradí ji.

Pro dnešní skupinu inteligence to nemusí znít příliš optimisticky.

Tedy přesněji pro ty, kdo stereotypně dělají pořád totéž a jen neradi něco ve své práci vylepšují. Ti se budou muset dál neradostně podvolovat změnám, které stejně tak jako tak přijdou.

Naopak každý, kdo přemýšlí o své pracovní budoucnosti, si může připomenout, že rutina, sebelépe zvládnutá, k dlouhodobému úspěchu nepovede.

Poplachové zvonění by to samozřejmě mělo být také pro učitele a tvůrce vzdělávacích programů, kteří ovlivňují budoucnost svých žáků.

Je zřejmé, že není možné žít ze sebelepších encyklopedických znalostí. Těch je v počítačové databázi vždycky víc. Pouze tvořivost, nápaditost a výlučnost mohou zajistit úspěšnou kariéru. Bude-li samozřejmě kariéra chápána tak, jak se jí rozumí dnes.