Když kabinet Petra Fialy (ODS) na počátku minulého roku představil svůj program, začali si školští experti ťukat na hlavu. Opravdu chce dát 130 procent průměrné měsíční mzdy všem pracovníkům v oboru? Do té chvíle totiž vždy byla řeč jen o učitelích. Nikdo si ale samozřejmě nestěžoval, protože řada dalších mizerně placených zaměstnanců sektoru získala vítanou naději.
Teď už je ale fuč. Rok se s rokem sešel a ze "všech pedagogických pracovníků" se najednou stali jen učitelé mateřských, základních a středních škol. Jakkoli se ministerský předseda při žádosti o důvěru před poslanci dušoval "nechceme slibovat nic, o čem nejsme přesvědčeni, že budeme schopni naplnit".
Věř a víra tvá tě zaplatí
Rozhodnutí garantovat učitelům 130 procent průměrné mzdy bylo jistě vedeno dobrými úmysly, od počátku ale mířilo do pekel. Žádná jiná profese placená státem (s výjimkou soudců, kteří si to umí vysoudit) nic takového zaručeno nemá. Z prostého důvodu - nepopulističtí politici si netroufnou odpovědně odkývat, že na plnění takového slibu budou mít dost peněz i v horších časech. Třeba v takových, jaké nastaly právě teď.
Před sněmovními volbami 2021 ale panovala atmosféra jiná - optimistická, až naivní. Za vlády Andreje Babiše (ANO) postupně vzrostly učitelské platy ze zhruba 110 procent průměrné mzdy až na procent 133. A protože školství chtěla jako svou prioritu prezentovat i tehdejší opozice, procpali Piráti do úplně nesouvisející normy o pedagogických pracovnících onu garanci, čímž celou potřebnou novelu odsoudili k utonutí v bažině politických hádek.
Tím to ale neskončilo - po volbách se věc znovu dostala v podobě slibu do vládního programového prohlášení. Na realitu to však zjevně má pramalý vliv, protože platy kantorů se nyní pohybují na úrovni pouhých 113 procent průměrné mzdy. A spíš než o růstu výplat nyní vláda mluví o škrtech a šetření.
Asistenti v ohrožení
Učitelé základních a středních škol si nakonec nejspíš alespoň trochu důstojné peníze udrží, odnesou to ale další školské profese. Konkrétně 70 tisíc nepedagogických pracovníků, především pak učitelských asistentů. Těch je už hodně přes 30 tisíc, jejich statut však stále zůstává neukotvený.
Ministerstvo školství sice nyní hledá způsob, jak je "parametrizovat" - tedy dát jim i ředitelům větší jistotu dlouhodobé spolupráce. Protože je ale vše zatím ve stadiu úvah, lze se bát, že až ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zase začne hledat "desítky tisíc Babišem zbytečně najatých státních zaměstnanců", které by bylo možné vyhodit, spláchne šetření právě nešťastné asistenty pedagogů.
Ve výčtu neučitelských školských profesí, na jejichž budoucnost se zapomnělo, by bohužel bylo možné ještě nějakou dobu pokračovat. Postupně bychom se tak dostali až k ředitelům, kterým stát už roky - či spíše dekády - slibuje méně byrokracie, více pravomocí a čas na skutečné pedagogické vedení ústavů. Skutek však zatím pokaždé někam utekl - nebo se alespoň velmi dobře schoval.
Jaro nespokojenosti
Nevole pak mohutně narůstá i v řadách vysokoškolských kantorů, zejména těch, kteří se věnují finančně silně podhodnocené výuce humanitních a sociálněvědních oborů.
Politici v čase krize jistě nemohou českému školství ani omylem dopřát vše, co mu během předvolebních orgií naslibovali. Ale je v jejich nejvlastnějším zájmu, aby se nespokojenost učitelů základních i středních škol, nepedagogických pracovníků všeho druhu a univerzitních kantorů neslila v jeden mohutný protestní proud.
Video: Politik a pedagog Tomáš Zatloukal o vzdělávání, vědě a výzkumu (21. 6. 2022)
