Blíží se Vánoce, v pátek o půl páté ráno Slunce vstoupí do znamení Kozoroha, přijde zimní slunovrat. Po nejkratším dni v roce nastane nejdelší noc. Pak už se dny začnou dloužit a noci krátit, temnota bude ustupovat. Jinak ale jako bychom moc světla, svitu, radosti čekat nemohli.
Tomuto týdnu předcházela neděle, v níž se střetli Andrej Babiš a Petr Fiala. Kdo se na ten střet na Nově díval, těžko mohl získat dobrý pocit. Hádka, osočování, dojem, že si Babiš "namazal Fialu na rohlík". Ten však vznikl jen proto, že je expremiér hrubý a že slušného Fialu válcuje lží a manipulací. Zároveň ale divák viděl slabého premiéra, který neumí populistu zatlačit do kouta a porazit.
Mnozí voliči pětikoalice si asi říkali "neměl tam s Babišem lézt". Jiné zas napadlo "sedět tam s ním Kalousek, dopadlo by to jinak". Doba Babišů a Kalousků. A taky doba nejistoty, doba války za humny.
V pondělí pak vyšel rozhovor s poradcem vlády pro národní bezpečnost Tomášem Pojarem. Mluví o Rusku a válce na Ukrajině, o nejistém bezpečí Evropy, o zelené politice Evropské unie. Rozhovor pro staré, mladí z něj s vysokou pravděpodobností nebudou nadšeni.
Od začátku zní Pojar temně: "Rusko je imperiální stát, který se musí z podstaty věci snažit rozšiřovat. Nemusí v tom být úspěšný, ale musí se o to snažit." Je důležité na putinovskou expanzi upozorňovat, Evropany může zachránit jedině procitnutí z letargie, bdělé a střízlivé vědomí, že nás Rusko vážně ohrožuje, že Putin všechno vsadil na válku.
Tomáš Pojar se pustil i do psychologie Rusů: "Ruská duše je imperiální, a proto mají státní útvary reprezentující ruskou říši tak neklidné hranice." O kousek dál pokračoval: "Ruská duše je odlišná od duše západního světa, který vychází ze západokřesťanské a židovské tradice. Je to jiná společnost, jiný svět a jiná kultura, a tím pádem i odlišné státní uspořádání."
Úvahy o ruské duši působí mimořádně černě, jako by Rusové představovali jakési nové světové zlo. Víme toho dost o ruské duši? Netouží i ona po míru jako jiné duše? Není to záměna, nemluví Pojar spíš o dopadu ruské propagandy?
Vyjadřuje se k budoucnosti: "Co se Rusku podaří na Ukrajině či jinde dobýt, netuším. Doufám, že to bude co nejmenší území." O kus dál: "Samozřejmě bych si přál, aby Ukrajina vyhnala Rusy z celého svého území, ale zároveň jsem si nikdy nemyslel, že je to v dohledné době možné. Chápu, že to Ukrajinci chtějí, a my je máme podporovat. Musíme za nimi stát proto, že je v našem zájmu, aby se ruská armáda zastavila co nejdále od slovenských hranic."
Poradce vlády pro bezpečnost mluví skepticky. Počítá s tím, že se Rusy nepodaří z Ukrajiny vyhnat, dokonce si nikdy nemyslel, že by to bylo možné. (Otázkou je, co myslím termínem "v dohledné době": Rok? Pět let?) Doufá, že Putin zabere co nejméně jejího území. Možná má pravdu, nevím, doufám, že ji nemá. Jsem ale přesvědčen, že na skepsi teď není čas. Čekal bych spíš slova o tom, že nemůžeme, nesmíme dopustit, aby si Putinův režim urval kus cizího masa, že je to pro Evropu příliš nebezpečné.
Představuju si, jak ta slova asi vnímají Ukrajinci u nás a ukrajinští bezpečnostní experti. Nejspíš tak, že Česko už počítá s částečnou prohrou Ukrajiny. Protože nevyhnat Rusy z celého jejího území by byla prohra.
Rusko najelo na válečnou ekonomiku
Pojar je přesný, když mluví o proměně východní velmoci: "Rusko najelo na válečnou ekonomiku. Na válku vynakládá obrovské peníze a nakoplo svůj průmysl. Ruská ekonomika bude asi i v příštích letech schopna vyrábět obrovské množství tanků a raket, což bude zvyšovat HDP. Základní příjem Ruska bude zajištěn díky dostatku nerostných surovin, nejen ropy a plynu. Takový Sovětský svaz 2.0."
To by si měli lidé u nás vzít k srdci, uvědomit si, že se ruský obr rozvzteklil a že ho vede masový vrah, pro kterého nemá lidský život, kromě vlastního, žádnou cenu. Tím spíš ale mají vládní úředníci trvat na tom, že se Ukrajina musí osvobodit. Že je naší sebezáchovnou povinností jí v tom pomoci. Jistě platí, že válka na Ukrajině bude největším tématem příštího roku, možná více let. Bude světovým tématem.
Pojar zdůrazňuje, že dění na Ukrajině představuje pro střední Evropu existenční válku, "když Ukrajina přestane existovat, budeme další na řadě". Ta slova by lidé měli slyšet denně. Proti tomuto riziku je cena brambor a Nutelly naprosto nezajímavá. Dokonce i cena plynu a elektřiny poněkud ztrácí na významu.
Pojar si přeje, aby "existovala životaschopná Ukrajina mezi Slovenskem a Ruskem. Čím větší bude, tím lepší. To, že Rusko bude nějakou dobu okupovat část ukrajinského území, pro mě není prohra. Prohra by byla, pokud by se ruský voják ocitl v Čierné pri Čope (trojmezí Ukrajiny, Slovenska a Maďarska - pozn. red.). Pokud bude ruská armáda zastavená o pár set kilometrů dál, východně od Kyjeva, tak budu spokojený".
Politický pragmatismus. Přiznávám, že nejsem pragmatik a že by pro mě trvalé uloupení kusu ukrajinského území byla obrovská prohra. Ještě větší pro bojující Ukrajince, stejně jako pro ty nebojující, kteří ze země neuprchli.
Tématem je taky migrace do Evropy. Vidí změnu přístupu západní Evropy k lidem prchajícím z islámských zemí. "Tady je třeba říct, že naše pozice společně se Slováky, Maďary či Poláky jsou v zásadě dlouhodobě stejné. Názory ve státech typu Dánska, Švédska, Nizozemska nebo Německa ale procházejí obrovskou proměnou." Zřejmě má na mysli ekonomické migranty, neboť ty chce Německo masivně deportovat. Libuje si stejné postoje s Orbánem, ale pro nemálo lidí u nás je totožná pozice se současným Maďarskem těžko přijatelná. Na druhou stranu Pojar rozhodně nestojí proti přijímání uprchlíků z Ukrajiny.
Vidíme, jak evropští demokraté couvají ze svých humanitních postojů. Evropa se zjevně chystá uzavřít. To je přístup, který mnoha mladým lidem nemůže sedět. Tvrdý pragmatismus pramenící z toho, že mnoho zemí v minulých desetiletích nezvládlo imigranty vkloubit, integrovat do svých společností.
Pojar taky tak trochu pohřbívá Zelený úděl. "Posilování Green Dealu bude daleko složitější a osobně doufám, že nebude ani možné. Zároveň však platí, že dnes je Green Deal natolik rozjetý, že je otázka, nakolik se dá zbrzdit." Green Deal zjevně vnímá jako produkt zelených fanatiků a bývalého místopředsedu Evropské komise Franse Timmermanse jako jejich vůdce. O.K., jenom mu z té úvahy vypadla klimatická změna. Ta je sice dnes událostmi na Ukrajině, v Izraeli a Gaze a v evropských zemích zatlačena do pozadí, ale pokračuje dál, nezastaví ji ani nezájem, ani ruská válka.
Světlo na konci tunelu, paprsky pro další rok? Vědět, co nás dnes nejvíc ohrožuje: Putinova armáda a klimatická změna. Rezignace na západní hodnoty. A vědět, že máme šanci obojí zastavit. Jen chtít, jen se probrat, jen to nevzdat.
