Skoro by se chtělo říci: Dejte v Praze někomu zpětné zrcátko a začne vám tvrdit, že na chlup přesně ví, co vás nevyhnutelně čeká. Přesvědčení mnohých, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš nebude usilovat o nejvyšší úřad, bylo v posledních týdnech doslova hmatatelné. Každý nový průzkum veřejného mínění totiž potvrzoval, že by prohrál v druhém kole nejen s favoritem Petrem Pavlem, ale i s dalšími kandidáty. Krom toho se ve zpětném zrcátku míhaly i stíny Babišovy porážky v posledních sněmovních volbách. A z blízkého zahraničí se v něm odrážel také obraz potupné prohry, již v prezidentském klání v roce 2014 utrpěla podobně polarizující figura - slovenský expremiér Robert Fico.
Jenže pohled zpět málokdy řekne něco opravdu relevantního o tom, co má teprve přijít. Zvláště co se týká populistů, kteří si potřebují pěstovat kmen naštvaných voličů a nesejít jim z očí. A Babiš si evidentně vyhodnotil, že v největší volební show nadcházejících měsíců nemůže jen sekundovat.
Kandidatura z donucení
Rozhodnutí o prezidentské kandidatuře odkládal z prostého důvodu - věděl, že sám příliš vysoké šance nemá. Hledal tedy někoho, kdo by byl spojený s jeho hnutím, šéfa poslouchal a měl by zároveň i reálnou naději na vítezství. Babišův tým se opravdu snažil, jenže dobrá čísla v průzkumech nepřinášela ani Alena Schillerová, ani Martin Stropnický, ani nikdo jiný.
Andrej Babiš tak nakonec nestál před otázkou, zda může slavit výhru, či nikoli, ale zda si vůbec může dovolit nekandidovat. Jak si odpověděl, už tedy nyní víme.
Když na Nově oznamoval, že jde do souboje, nevypadal právě nadšeně. Coby vítěz mnoha minulých hlasování přiznal, že tentokrát není favoritem. Navíc je zjevné, že stojí především o exekutivní moc, nikoli o pozlátko prezidentského úřadu. A viditelně skleslý byl možná i proto, že kvůli podpoře musel zase po nějaké době leštit kliku u dosluhujícího Miloše Zemana i jeho party korupčních panošů.
I když ji však dostane - a i když v obytném automobilu sjezdí celou republiku -, na výhru to zatím opravdu nevypadá. Ještě před pár týdny mohl alespoň doufat ve vládního protikandidáta, který by se mu pak nabízel jako terč. Když ale tuto možnost premiér Petr Fiala (ODS) odpískal, Babišovy šance ještě více propadly. Jako normalizační komunista těžko bude moci Petru Pavlovi vyčítat minulost. A na profesorku ekonomie Danuši Nerudovou si zase sotva přijde s oblíbenou pózou, že hospodářským problémům země nikdo nerozumí lépe, než on.
Spokojený generál
Jak se po oznámení Babišovy kandidatury pohnou preference ostatních uchazečů, zatím nikdo netuší. Šéf ANO má nyní sice jen malou šanci na výhru, ale stále stojí v čele nejpopulárnější české strany. A zázraky se dějí, speciálně pak v krátké historii zdejší přímé prezidentské volby. Například ještě v prosinci 2012 vše nasvědčovalo tomu, že z prvního kola o měsíc později vzejdou dva úplně jiní účastníci finále, než na jaké nakonec došlo. V roce 2018 to zase vypadalo, že Miloš Zeman nemůže v druhém kole poskládat více hlasů než dlouhá fronta jeho oponentů. A přece se mu to podařilo.
Tentokrát je zatím každopádně jisté, že poté, co Babiš v neděli večer oznámil svou kandidaturu, panovala větší spokojenost ve volebním štábu Petra Pavla než u Danuše Nerudové. Pokud by ani vláda, ani opoziční ANO nevložily do ohně svá želízka, mohla Nerudová vedle generála celkem snadno proklouznout do druhého kola. Nyní je to už výrazně méně pravděpodobné.
Pavlovi lidé jsou jistě spokojeni i s tím, že pokud by jejich klient v druhém kole narazil na Babiše, expremiér by proti němu nemohl použít jeho největší slabinu - komunistickou minulost, protože tu mají oba normalizační kádři společnou.
Prohrami k vítězství
Od loňské porážky ve sněmovních volbách není jasné, co je vlastně Babišovým dalším cílem v české politice. Je možné, že momentálně jen tak samovolně bloumá od jedněch voleb k druhým, což mu přináší prohry. Viditelné se to zdálo být nedávno například v nesmyslně vyostřeném souboji o senátní křeslo Miloše Vystrčila na Jihlavsku.
Je ovšem také dost dobře možné, že se prostě jen snaží zůstat vůdcem protestu a potřebuje proto být neustále viděn na barikádách. Nevadí, že tam prohraje, podstatné je, aby si voliči zapamatovali, že proti vládě půjdete vždy a za všech okolností.
Zatímco ostatní prezidentští kandidáti budou v nadcházejících týdnech luštit všechny možné průzkumy a zjišťovat z nich, jaké vlastně mají šance na úspěch, Babiše pravděpodobně bude zajímat jediné: zda se ANO udrží na 30 procenty popularity a on tak zůstane nejviditelnějším lídrem protivládní kritiky.
