Mezi českými politiky se šíří zvláštní nákaza: neodolatelné puzení charakterizovat své protivníky pojmy z dob třetí říše a nacionálního socialismu. V úterý jí podlehl sám premiér Sobotka. Miroslav Kalousek podle něj prý nechce služební zákon proto, aby se po každých volbách mohla na úřadech odehrát „noc dlouhých nožů“.
Nocí dlouhých nožů historie nazývá krvavé čistky mezi členy SA, které Hitler nařídil na konci června 1934. Kolik lidí bylo zavražděno a popraveno, se přesně neví.
Sobotka nebyl první, s nocí dlouhých nožů hauzíroval svého času i Mirek Topolánek. U temperamentního střelce ovšem slovní úlet překvapí o něco méně než v případě uhlazenějšího Sobotky.
Infekce koluje už léta. Skrze narážky jako „Es kommt der Tag“ (Topolánek), „gestapo“ (Petr Nečas a svého času leckdo), „grosstapo“ (Petr Bendl a jiní), „osvětimská lež“ (Topolánek), „spálená země, stejně jako nacisté v Rusku“ (Zdeněk Škromach o Nečasově vládě).
Ne že by Sobotka a jeho rádoby duchaplní předchůdci přímo vyvolávali démony nacionálního socialismu – to, co řekli, bylo pouze a zkrátka nejapné. Což ale není málo.
Tomio Okamura onehdy zauvažoval nad tím, proč Michal Hašek zapřel lánskou schůzku: „Mnohdy je lépe mlčet než mluvit pravdu a může se stát, že je lépe i lhát. Třeba když se gestapo zeptá, kam ujeli partyzáni…“
Kmotrem tohoto oboru je samozřejmě Miloš Zeman se svým bonmotem o členských legitimacích vázaných v kůži politických protivníků.
Všechny zmíněné hlášky zamořily veřejnou diskusi virem nevkusu a hlouposti. A protože pocházejí od politiků, nešlo tomu jen tak zabránit. Tito bacilonosiči jsou nebezpeční. Jejich slovo má váhu.
Pro pořádek dodejme, v čem je problém. Každá taková odvolávka na „gestapo“ apod. zároveň bagatelizuje skutečný obsah oněch zrůdných pojmů a událostí. Tím, že srovnává věci tak totálně nesrovnatelné – Kalousek je „jakoby“ noc dlouhých nožů, šlachtovci „jakoby“ gestapo -, zároveň je k sobě přibližuje. Sice jen pojmově, ale i to je špatně, vždyť o tom, jak náš jazyk ovlivňuje naše myšlení, byly přece napsány knihy.
A opravdu je všem bezpečně srozumitelné, že se jedná o nadsázku, opravdu to každý tak cítí?
Kdyby Sobotka a spol. něco přirovnávali dejme tomu k vyvraždění Slavníkovců, asi by se nanejvýš někdo uchechtl. Jenže tady jde o krutě moderní dějiny, které mají své přímé svědky a potomky obětí. Které nás pořád ovlivňují. Nejapnost Sobotkova výroku podtrhuje to, že padl v den výročí vypálení Lidic.
Veřejní činitelé, kterých se to týká, s tímhle byste se už měli jít léčit.
