Podle předsedy ODS Petra Fialy není možné taktizovat. Koalice Spolu prý musí vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, ač jsme uprostřed česko-ruského sporu a po případném úspěšném shození vlády se moc kompletně přesune na proruský Pražský hrad: "Správná politika sleduje hodnoty a respektuje principy. Musíme ctít pravidla parlamentní demokracie, podle nichž moc vlády vychází z většiny v Poslanecké sněmovně. Pokud vláda většinu nemá, nemá vládnout. "
To zní logicky. Nechme ale promluvit i jednoho váženého politologa, který přesvědčivě ve své odborné knize zkritizoval opozici, když dokonala poslední úspěšnou nedůvěru vládě. A to kabinetu Mirka Topolánka v roce 2009 uprostřed unijního předsednictví, pro aktualizaci stačí jen dosadit česko-ruský spor:
"V takové situaci a ve chvíli, kdy zjevně neexistoval žádný další plán, a tedy nebylo jasné, jak má být vláda nahrazena, se takový výsledek politické práce jeví až nepochopitelným. Skutečnost, že nutnost nějak zvládnout předsednictví nepůsobila jako brzdicí element vládní krize a neznamenala pozdržení pádu vlády do období po konci půlročního předsednictví, svědčí o hlubokých problémech v české politické kultuře."
Politolog dále velmi správně varuje, jak je hloupé vyvolávat krizi, když nevíte, jak z ní ven, a že úplně nejhorší je pak kývnout na nejrůznější prezidentské a úřednické kabinety bez jakékoliv legitimity v Poslanecké sněmovně.
Knížka Politika, jaká nemá být je sice už přes deset let stará, ale ve svém důrazu na promyšlenou politiku, která preferuje program před stavěním vzdušných zámků, je nadále aktuální. Možná i aktuálnější než tehdy, protože tehdy hloupých chyb opozice nemohly využívat figury, jako je prezident Miloš Zeman či premiér Andrej Babiš.
Tak snad už jen odtajnit autora: profesor politologie Petr Fiala, toho času předseda ODS.
Sněmovní menu pro prezidenta
Prezidentský ústavní imperalismus Miloš Zeman už nemohl dovést dále. Hned jak se uvelebil na Pražském hradě, proslul úvahou, že může okamžitě odvolat premiéra Petra Nečase, prý mu to umožňuje extenzivní výklad ústavy. Dalšího premiéra Bohuslava Sobotku se pokoušel přimět k demisi bez demise celé vlády. Oblíbence Andreje Babiše naopak bez podpory sněmovny instaloval do úřadu premiéra a až pak mu sehnal většinu. Protiústavně si rozkazoval, kdo má a kdo nemá být ministrem. Naposledy vše zakončil úvahou, že i když se sněmovna usnese na svém rozpuštění, on to neudělá, ač dle konstituce musí.
A v této chvíli předseda ODS Fiala a celá koalice Spolu tvrdí, že není možné taktizovat, ač po rezignaci premiéra Babiše by se veškerá moc přesunula právě k prezidentovi, který se usilovně snaží zvrátit česko-ruský spor. Buď špinavou práci pro Zemana vykoná zcela oslabený Babiš v demisi, nebo si hlava státu najde jako v roce 2013 vlastního ministerského předsedu.
Opět dejme slovo politologovi Fialovi, který velmi přesně popsal, jak nešťastná byla úřednická vláda Jana Fischera po Topolánkově pádu: "Doba 'vlády' této vlády měla být co nejkratší, když jsme už vůbec museli nepolitickou vládu mít. O stavu naší demokracie a úpadku politické kultury vypovídá nejlépe to, že tato vláda 'spravovala zemi' více než rok a že s tím byl kdekdo spokojen."
Uvidíme, kolik času tentokrát Miloš Zeman po případném úspěšném hlasování o nedůvěře vládě vyhradí dalšímu nelegitimnímu kabinetu. Extenzivní výklad ústavy už u něj nemůže být širší, takže tu prezidentův premiér může klidně vládnout ještě příští rok, volby nevolby. Ale jak říká koalice Spolu - hlavně netaktizovat.
Nevysmívejme se však jen Petru Fialovi. Celá tato maškaráda není ani tak primárně zaměřena proti Babišovi, ale proti lídrům volebních průzkumů Pirátům. Ti logicky nechtějí Zemana pustit k neomezené moci, takže se stávají terči ataků koalice Spolu, která si od toho slibuje růst preferencí.
Pokus Pirátů se z této pasti dostat urputným prosazováním předčasných voleb (což v druhém kroku po nedůvěře podporuje i Spolu) je ale podobně zoufalý a podobně nerespektuje smysl české ústavy. Není možné nabízet veřejnosti volby, pokud pro ně nelze najít termín, ve kterém by mohlo dorazit co nejvíce oprávněných voličů. A to by nás přesně čekalo, pokud bychom vůbec takový termín našli.
Když vše půjde dobře, v květnu bude znovu slepený volební zákon, který rozvrtali na počátku roku ústavní soudci. Nějaký čas zabere rozpuštění sněmovny. I kdyby prezident spolupracoval, což se zdá vyloučené, volby musí vyhlásit 50 dnů před hlasováním. A tři měsíce před řádným termínem voleb není možné hlasovat. V průniku není de facto žádné datum, maximálně by se mohly podařit v pátek a sobotu 2. a 3 července. Výborně, o prázdninách! To bude nepochybně nejnižší volební účast od listopadu 1989 a opozice bude mít všechny voliče na dovolené. Opravdu skvělý plán, jen o málo lepší než vyslovení nedůvěry.
Senátní menu pro prezidenta
A to ještě stále nejsme v ničení smyslu ústavního pořádku a zavedených zvyklostí u konce. Někteří opoziční politici se chytře snaží vyhnout zničující válce mezi předvolebními koalicemi tím, že zaměřují pozornost na prezidenta Zemana. Předseda Senátu Miloš Vystrčil například opět vypustil balonek s nápisem Článek 65 - tedy možnost obžalovat prezidenta za velezradu či hrubé porušení ústavy.
Hezký pokus, ale snad každý v této zemi kromě předsedy Senátu ví, že tento parlament nikdy Zemana z Hradu nesundá. Musely by být pro tři pětiny senátorů i tři pětiny poslanců. A to je vyloučené. Je to opět stejná mentalita jako u Petra Fialy. Nelze jistě rezignovat na principy, ale řešením rozhodně není neúspěšnou ústavní žalobou pozici prezidenta ještě více posílit.
Ještě mizernější tanec na ústavě pak provádí ti senátoři, kteří utilitárně chtějí využít článku 66, jež definuje odvolání prezidenta, pokud ze závažných důvodů nemůže vykonávat úřad. V takovém případě stačí prostá většina obou komor parlamentu a to je lákavé. Ale tento článek zjevně myslí na případ, kdy tu budeme mít na smrt nemocnou hlavu státu. Že si prezident sedl na vozík, opravdu nestačí a byl by to i šeredný precedent vůči všem dalším věkovitějším kandidátům na Pražský hrad.
To, že se prezident ani premiér nechovají dle smyslu ústavy - a někdy dokonce ani dle litery -, ještě neznamená, že základní zákon zachráníme, když jej začneme ještě více cupovat.
Bude to strašidelné
Situace Česka je zoufalá, nikoliv ale nejasná. Selhává vláda? Ano. Je možné ji shodit? Ano. Je pak možné sestavit novou stabilní většinovou vládu? Ne. Mohou být předčasné volby? Ne, nebo nevhodně o prázdninách. Kdo by získal veškerou moc? Proruský prezident. Má smysl shodit vládu? Ne.
Není co vymýšlet, nedůvěra vládě nyní prostě není v zájmu demokratického Česka, jakkoliv je dosavadní kabinet zjevně neúspěšný. Jak správně podotýká politolog Fiala, bez dalšího hodnověrného plánu je takový čin nepochopitelný.
Jediné, co by nás po případném vyslovení nedůvěry vládě čekalo, je ještě větší chaos než nyní, a loutkový kabinet kompletně ovládaný prezidentem. Politolog Fiala ničivé důsledky takového bezčasí dobře popsal už za premiérování Jana Fischera: "Bez přehánění lze konstatovat, že občané se museli bát svých politiků, museli mít obavy, co jejich poslanci v tomto rozpadlém politickém prostředí schválí."
Bylo by to zase strašidelné, možná ještě víc než tehdy. Ale zase by to jistě vydalo na knihu Politika, jaká nemá být 2 se spoustou zajímavých informací z první ruky.
