Na sociálních sítích se objevila fotografie, na které omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek pózuje s vysmátou trojicí policistů. Policajti jsou v uniformě, tedy ve službě, soudě podle podnebí není snímek úplně nový, byl pořízen v Ostravě před Vysokou školou báňskou.
Přiznám se, že jsem se zdráhal uvěřit, že fotografie je pravá. Protože domyslet, že se něco takového skutečně stalo, je obtížné, se všemi důsledky pak vyloženě bolestivé. Ale je to tak. Autenticitu záběru potvrdila policie, která záležitost začala prošetřovat.
Takže popořádku. Policisté ve službě - podle dostupných informací šlo o silniční kontrolu Kajínkova mercedesu - by se neměli takhle fotit pokud možno s nikým, protože mají v popisu práce něco jiného. Kromě toho má policie měřit všem stejně, a když se s někým její příslušníci ostentativně druží, vystavují se podezření, že mu straní, že má protekci. Například se mnou by se na milion procent takhle nefotili, a s vámi předpokládám taky ne. Už samotná fotka bez ohledu na obsazení je špatně.
Viděl jsem toho poslední dny hodně, ale tohle je zase úplně jinej level...
— Vláďa Foltán 🇪🇺 (@VladaFoltan) March 22, 2018
Pokud tohle v @PolicieCZ
někomu přijde normální, tak bych řekl, že tam mají fakt solidní problém...
(obr. via Facebook)#Kajinek #Policie pic.twitter.com/VsgIl77oB2
Pak je tu Kajínek. Kdysi, tenkrát v Americe, se mužové zákona tu a tam fotívali s dopadenými padouchy, ale pochopitelně ne jako kamarádi, nýbrž na památku vítězství nad zločinem a zločincem. A když už zločince nebylo, jako v případě Bonnie a Clyda, zapózovali alespoň u jeho zbrojního arzenálu.
Tady je to naruby. Policajti projevili přání vyfotit se s vrahem nikoli na důkaz své převahy a splněného poslání, ale ze sympatií, jako že kámoši.
Důležité je připomenout, že Kajínek neseděl ve vězení jen za dvojnásobnou nájemnou vraždu, ale mimo jiné také za útoky na policisty. V roce 1985 podle Wikipedie při zatýkání dva (tehdy ještě příslušníky Sboru národní bezpečnosti) zranil pěstmi a třetího shodil se schodů. V roce 1990 byl odsouzen za ozbrojenou loupež policejního vozu. Že v roce 2000 na několik týdnů uprchl z Mírova, je všeobecně známo.
Neboli: pro dotyčné policisty je celebritou nejen odsouzený zločinec, ale navíc zločinec odsouzený za boj se státem a s jejich kolegy z ozbrojených složek. Stát ovšem zároveň policisty platí, jsou mu zavázáni služebním poměrem. A jeho občanům heslem Pomáhat a chránit!
Ta ostravská partička, předpokládám, prošla nějakými policejními psychotesty - ale jestli jí foto s Kajínkem i po nich připadá nejen normální, ale dokonce po něm očividně baží, měla by urychleně podstoupit reparát. Protože tohle se vzpírá zdravému rozumu.
Druhá alternativa - dát u policie výpověď a zaměstnat se jako ochranka na Kajínkových autogramiádách, což by policisty podle té fotky asi bavilo o dost víc než patrolovat po Ostravě. Jo takhle kdyby s námi jezdil Jirka…
Celá událost samozřejmě nespadla z nebe. Nestala by se, nebýt mánie "fotit se…" a "fotit se s…", kultury selfíček a ujetostí. A nebýt toho, že Kajínek dostal milost a podle očekávání se definitivně proměnil v celebritu. Tou byl i předtím, ale až bez mříží se otevřelo nekonečně možností jak na straně vraha, tak fanoušků, médií, komerce.
Podle toho to vypadá. Kajínek je star, objíždí besedy, je v televizi, fotit se s ním je něco samozřejmého a hlavně rajcovního. Tak to mají tisíce lidí. Že i policajti ve službě, kteří tím ztrapňují své přemýšlivější kolegy a poškozují reputaci policejního sboru, je mnohem horší zpráva, než se na první pohled zdá. Rozvrat hodnot. Zblblost mimo měřítka. Na tohle dno jsme společně sestoupili poprvé.
