Skončil odvolací soud s Romanem Janouškem. Dostal čtyři a půl roku vězení nepodmíněně a sedmiletý zákaz řízení. Lobbista a kmotr byl vrchním soudem souzen za dopravní nehodu, při níž řídil těžce opilý (krátce po nehodě mu naměřili 2,2 a 1,7 promile alkoholu v dechu). Nejprve naboural, pak srazil ženu, která se ho snažila na křižovatce zastavit. Těžce ji zranil. Od nehody ujel. Rozsudek na naše poměry přísný, ale nepochybně spravedlivý.
První instance (městský soud) se konala v dubnu. Janoušek tehdy vyfasoval tři roky natvrdo. Soud ho uznal vinným z těžkého ublížení na zdraví a zakázal mu řídit na pět let. Žalobkyně Jana Kadeřábková chtěla lobbistu zavřít na deset let za pokus o vraždu. Svůj názor v dubnu neprosadila.
U odvolacího soudu žádal žalobce Vlastimil Kraus znovu deset let za vraždu. Pokud by kvalifikace neuspěla a zbylo „jen“ těžké ublížení na zdraví, chtěl sedm let. „Hranice mezi pokusem vraždy a těžkým ublížením na zdraví je velmi tenká,“ uznal. Tvrdil však dále, že čin měl být kvalifikován jako pokus o vraždu. Navíc žaloba žádala, aby soud posuzoval jednání Janouška také jako útok na svědkyni. Janoušek si prý musel být vědom, že ženu ohrožuje na životě. Podle odposlechů věděl, že ji srazil. Řekl totiž: „Vona udělala dvojitej kotrmelec, trojitý salto, zlomila si ruku, nohu, za ušima a za prdelí.“
Janouškův advokát Vít Široký odmítl, že se jeho klient Janoušek pokusil vraždit. Kritizoval i to, že prvoinstanční soud použil jako důkaz odposlechy z kauzy Jany Nagyové, nyní Nečasové. Byly v první instanci zařazeny na poslední chvíli, takže se obhajoba nemohla připravit a „vést dokazování“. Široký vznesl i další výhrady.
Policie a žaloba při kvalifikaci pokusu o vraždu vycházely z přesvědčení, že auto je „vražedná zbraň“, Janoušek ženu viděl a chtěl srazit. To měly dokazovat i policejní nahrávky hovorů. Pravdou zjevně je, že Janoušek o ženě věděl, ale zároveň podle odposlechů po nehodě řekl, že „hodila šipku na kapotu“, což nevypadá jako úmysl zabít. Také soudce Tomáš Kubovec u prvoinstančního soudu řekl: „Hlavní motivací obžalovaného bylo vyhnout se sociálnímu kontaktu, prostě odjet z místa nehody, ale nelze dovodit to srozumění s případnou smrtí poškozené.“
Už u první instance to tedy vypadalo, že vražedná kvalifikace je silně přepísknutá, že se policie touto cestou snaží dostat „lorda Voldemorta“, pražského kmotra. U jiných obviněných by ji to zřejmě ani nenapadlo. Tvrdší kvalifikace ovšem žalobě umožnila použít odposlechy, zvýšila totiž trestní sazbu. Pro nasazení „uší“ je povinná horní sazba nejméně osm let.
Bylo použití odposlechů fér? Většina řekne, že ano. Kam ale takový postup v budoucnosti může vést? Vyšší, přehnaná trestní sazba se dá nasadit vždycky. A pak v klidu u soudu prohrát, ale odposlechy prosadit. Ze záznamu Janouškova hovoru přitom, jak už řečeno, nevyplynul jasný úmysl ženu sprovodit ze světa. Popisuje na záznamu, že mu skočila na kapotu (ani to nemusela být pravda). Neříká manželce: Nabral jsem ji čumákem. Soud možná odposlechy neměl připustit.
Čtyři a půl roku vězení a sedm let zákaz řídit. Tak rozhodla odvolací soudkyně Jaroslava Maternová. Pokud se bude Janoušek dobře chovat, může jít za dva a čtvrt roku ven. Pro člověka, který si dosud mohl dělat absolutně, co chtěl, který měl donedávna obrovský vliv, je to těžká rána. Sedmiletý zákaz šoférování ho zřejmě nebolí. Ztráta svobody ano.
Vrchní soud neuznal, že šlo o pokus o vraždu. To je dobře. Pokud by tuto ostrou žalobeckou a policejní kvalifikaci přijal, vypadalo by to jako pomsta. Stále ale platí, že použití odposlechů z kauzy Nagyová u dopravní nehody, byť vážné, bylo buď na hraně, nebo velmi pochybné. Však se také rozsudek zřejmě nejvíce opřel o "superposudek", ve kterém znalci doložili, že Roman Janoušek sraženou ženu nemohl nevidět, tedy ji viděl.
