Na palácovém převratu v ČTÚ je špatně snad úplně všechno. Až člověk pomalu neví, s čím začít.
Spoustu věcí u nás z dobrých důvodů neřídí přímo ministerstva vedená politikem, ale různé nezávislé regulační úřady. Když se ovšem opravdu nezávisle chovají - jako právě ten telekomunikační -, často to u nás končí popravou jejich šéfa. Tentokrát tedy předsedy Jaromíra Nováka.
Nestalo se to poprvé a bohužel samozřejmě ani naposledy. Nicméně balkánský způsob, jakým byl Novák odstaven, zašel tentokrát za hranu opravdu daleko.
Dáte si pivo?
Český telekomunikační úřad už dlouho a pod drobnohledem připravuje aukci kmitočtů. Od té si všichni slibují vstup čtvrtého silného operátora na zdejší trh. Takového, který by konečně zvedl mandle dosavadní trojici, protože ta stále předstírá konkurenci jen s největšími obtížemi, což ve svých peněženkách cítíme úplně všichni.
Novákovi úředníci už stihli vypořádat veškeré připomínky a ministerstvo průmyslu, v jehož čele za vlády odborníků rotují šéfové jak na běžícím pásu, nic moc dalšího nenamítalo. Ministryně financí tak v klidu naplánovala do rozpočtu na tento rok miliardové příjmy z očekávané aukce.
Nyní se však vicepremiér Karel Havlíček zničehonic probral a zavelel ke zteči na ČTÚ. Předseda Novák na nic nečekal a obratem rezignoval. Výsledek? Kdy dojde na netrpělivě vyhlíženou aukci, nevíme. Nevíme ani za jakých podmínek. A samozřejmě tak ani nemůžeme vědět, jestli z ní do rozpočtu přitečou očekávané miliardy. Vůbec pak už nevíme, co na takové přidušení nezávislého regulátora řekne Evropská komise.
To nejtrapnější nakonec. Celé by se to samozřejmě dalo alespoň slovně obhajovat, kdyby Havlíček na Nováka vyrukoval s nějakou trochu věrohodnou záminkou. Ale námitka, že se občas vídá u piva s bývalým kolegou, který po propuštění ze státních služeb pracuje pro jednoho z možných účastníků aukce, působí jako převzatá z Havlovy Audience.
Pokud je problém pouhý kontakt, není jasné, proč zatím Havlíček nevyzval k rezignaci svého šéfa Andreje Babiše. Protože ten se jako premiér denně doma potkává s protektorkou svých svěřenských fondů, manželkou Monikou. I to pivo možná někdy u večeře vypili.
Čím víc, tím hůř
Havlíček nezvládl ani zlaté pravidlo všech úspěšných pučů. Totiž fakt, že nový vládce by měl budit respekt, i kdyby to byla jen loutka. Superministr, který se v tématu zjevně příliš neorientuje, ale vsadil na své přátele ze zaměstnaneckých svazů a podle jejich rady udělal novou předsedkyni ČTÚ z dosavadní radní Hany Továrkové.
Tedy z ženy, jejíž střet zájmů nemůže přehlédnout ani slepý, protože dodnes sedí v představenstvech řady firem, kam z titulu své funkce nikdy vkročit neměla. A co hůř: přímo se angažuje v Českém telekomunikačním klastru, kde hraje prim firma Poda, již paní Továrková dlouho reprezentovala a i třeba zastupovala u Ústavního soudu. A co čert nechtěl, zájmy Pody se shodují s tím, co nyní navrhuje novopečená předsedkyně ČTÚ Továrková, respektive trochu dezorientovaný superministr Havlíček. To jsou ale náhody.
A tím se dostáváme k tomu podstatnému: proč změny, které navrhuje Havlíček a Továrková - totiž otevření aukce co nejširšímu počtu zájemců - nemohou státu ani zákazníkům prospět. Klasická poučka sice říká, že konkurence roste s počtem uchazečů. Jenže to platí jen na zelené louce, nikoli na již obsazeném oligopolním trhu.
Havlíček s Továrkovou skutečně mohou aukci oproti dosavadním plánům doširoka otevřít (Poda se jistě ráda zúčastní), co by ale nová konkurence mohla přinést, pokud bude slabá a závislá na infrastruktuře velkých hráčů? Co opravdu potřebujeme, není jen jakýkoli nový operátor, ale především operátor silný.
Teď už bývalý předseda Novák proto prosazoval podmínky, které by vítěze nutily dobudovat vlastní infrastrukturu, nikoli spoléhat na její pronájem od stávající trojice. Jen nezávislý operátor totiž může nastavovat cenu po svém a vytvářet tak reálný tlak na ostatní. Je ale jasné, že na tak drahý podnik žádní lokální ratlíci nikdy mít nebudou. Čím více vydělají, tím více zaplatí velkým za pronájem a koncovým uživatelům tak nepřinesou nic.
The Wall
Ještě před pár týdny asi vše mohlo skončit stylem konec dobrý, všechno dobré. Novák jistě dobře chápal, že totální odboj proti Havlíčkovi nelze ustát. Dá se předpokládat, že by byl ochoten jednat o řadě kompromisů a podmínky aukce trochu povolit. Jenže touha hyperaktivního ministra pěkně po šéfově vzoru řídit stát jako firmu se střetla se snahou vést nezávislý úřad jako nezávislý úřad.
Výsledkem je ohrožené jméno jednoho z lépe fungujících českých regulátorů a vjezd do jednosměrky, na jejímž konci stojí zeď postavená z předražených mobilních služeb, do níž se teď už zase chystáme zvesela narazit. Jako by nám dosavadní boule nestačily.
