V mezičase, kdy zrovna neprší, se vydávají jednotlivci i skupinky korzovat v okolí Vltavy. Většina z nich se zastaví na loni otevřené lávce HolKa, která spojuje pražské čtvrti Holešovice a Karlín, a udělá si aspoň pár fotek nebo videí. Někteří asi jen sami pro sebe "na památku", jiní aby je poslali do skupinových chatů nebo nahráli na Instagram stories. Vltava má sice daleko k tomu, aby se vylila z břehů, pohled na rychle tekoucí řeku v nezvykle širokém korytu je přesto fascinující.
Tak nějak vypadal nedávný povodňový víkend v Praze a dá se předpokládat, že i na dalších místech Česka. Ruku na srdce - kdo z nás se nešel alespoň jednou podívat na nejbližší vodní tok? Například jedna z ostravských facebookových skupin, kde si lidé za normálních okolností sdílejí dopravní informace, se rychle změnila na povodňové zpravodajství se záběry většinou pořízenými tematicky přes čelní sklo auta. Ještě o víkendu se na sociálních sítích objevily také dronové záběry z postižených míst. Řada lidí přidávala na své profily videa toho, jak vypadá rozvodněná řeka právě v jejich obci nebo městě. A dlouho na sebe nenechala čekat ani meme videa, která si z celé tragické situace dělala legraci.
Tam, kde nebyla situace krizová, snad toto povodňové čumilství nenapáchalo mnoho škod. Jiný příběh ale prožila třeba těžce postižená Opava. Desítky místních tam postávaly u rychle se zdvihající řeky, která se začala valit do nejlidnatějšího sídliště Kateřinky. "Ta povodňová turistika nám brutálně komplikuje život. Potřebujeme dostat lidi z Kateřinek, dokud to ještě jde," naléhal mluvčí opavského magistrátu Roman Konečný.
"Já osobně jsem byl svědkem toho, kdy člověk na zádech přenášel přes vodu jiného člověka, ne-li dítě, a myslím si, že tento hazard je naprosto zbytečný a je to tak, že zbytečně zatěžujeme příslušníky integrovaného záchranného systému, kteří v současné době mají úplně jiné úkoly než tahat hlupáky z vody," řekl zase starosta Frýdlantu Dan Ramzer pro server iRozhlas.
Temná turistika na vzestupu
V Česku tomu říkáme povodňová turistika a dala by se zahrnout pod souhrnný termín dark tourism neboli temná turistika. Někteří věří, že je stará skoro jako lidstvo samo. S tímto pojmem poprvé přišel v roce 1996 - příhodně rok před první ze tří stoletých povodní v Česku - John Lennon z Glasgow University. Fenomén datoval až ke středověkým veřejným popravám či bitvě u Waterloo, kterou prý někteří lidé sledovali z koňských povozů. Temné turistiky se někdy dopouštíme, i když si to neuvědomujeme - oblíbenou "dark" destinací jsou třeba Pompeje, které v roce 79 před naším letopočtem pohřbila erupce Vesuvu.
Zájem o temnou turistiku prý v posledních letech roste - památníky, bývalé věznice či právě i místa přírodních katastrof. Na vzestupu je i takzvaný true crime turismus, kdy lidé, kteří propadli tomuto žánru, navštěvují místa, kde se udály nechvalně proslulé zločiny. Je ale rozdíl vyrazit do Pompejí nebo na Orlickou přehradu a do místa, kde katastrofa právě probíhá. Tam, kde k tragické události došlo již dávno, nehrozí, že se dotkneme někoho, kdo při ní právě ztratil své obydlí či blízkého člověka nebo že budeme zbytečně zatěžovat místo, kde stále probíhají záchranné práce.
Letos se to stalo třeba v Indii. Ničivé povodně zemi zasáhly uprostřed léta. Záplavy tam v tomto období nejsou výjimečné, ale poslední roky se zvyšuje jejich intenzita a po vydatných monzunových deštích pak následují naopak periody sucha. Indie je přitom stále oblíbenější destinací západních turistů. Jejich přítomnost během letošních povodní řešila tamní policie ve státě Kérala na jihovýchodě země. Zahraniční návštěvníky musela odrazovat hlavně od cesty do okresu Wayanad, kde přišlo o život nejméně 150 lidí a přítomnost voyeurů by komplikovala záchranné práce.
Vraťme se ale do Evropy. Vládní agentura Visit Ukraine začala již v létě 2022 zvát turisty do míst válečných zločinů, zejména do Buči a Irpině. Prezident země Volodymyr Zelenskyj je označuje za "hrdinská města" a jejich návštěva má být prý svědectvím o statečnosti Ukrajiny a jejích obyvatel.
Ukrajinou se sice neprohnala přírodní, nýbrž válečná katastrofa, ale tento příklad dobře ukazuje, jak je temný turismus eticky nejednoznačná záležitost. Dané místo z něj může těžit zejména díky přílivu peněz turistů ze zpravidla bohatších zemí. V tomto případě možná i rozšířit povědomí o hrůzách, které se na Ukrajině děly a dějí. Na druhou stranu to ale můžeme vnímat jako vykořisťování místních a hlavně pozůstalých, kteří do svého bydliště žádné turisty nezvali, perverzní ukájení vlastní zvědavosti a čerpání zdrojů v zemi, která jich má sama nedostatek - třeba pitné vody nebo ubytovacích kapacit.
Přirozená morbidita
Je povodňová, potažmo temná turistika odsouzeníhodná? Není to tak jednoznačné. Psychologie totiž ukazuje, že morbidní zájem o katastrofy je člověku do určité míry přirozený. Lidi silněji přitahují negativní události než ty pozitivní. Kořeny je potřeba hledat v evoluci, vysvětlila Julie Exline z katedry psychologie Case Western Reserve University. Zjišťovat si informace o nebezpečné události nám totiž může zachránit život. Tragédie, během nichž je v sázce samotné bytí, jsou zároveň z psychologického hlediska prostě a jednoduše vzrušující. To, že může být celý tento mechanismus spíše kontraproduktivní, protože nás žene doprostřed rozbouřené vody, místo aby nás udržel doma, je věc druhá.
Na místo přírodní katastrofy nás může zavést také prostá touha spojit si abstraktní pojmy, o kterých jsme jen slyšeli, s reálnou zkušeností, vysvětlil environmentalista Simon Dickins z univerzity v britském Plymouthu. Kontinuální televizní vysílání nám sice nabízí záběry z místa, stejně jako nekonečný feed chytrého telefonu, ale plnotučná zkušenost je přece jen lákavější, zvlášť když je hned za humny.
Typickým příkladem abstraktního konceptu, který se zhmotňuje až v podobě přírodní katastrofy, je klimatická změna. Oteplení planety o 1,5 stupně Celsia nám toho mnoho neřekne, vytopený sklep souseda ano. A těchto extrémů počasí bude pravděpodobně přibývat. Rozvrat klimatického systému zvyšuje a do budoucna ještě bude zvyšovat pravděpodobnost výskytu přírodních katastrof včetně těch spojených s vodou, uvádí na svých stránkách environmentální program OSN.
Ničivé povodně v Česku tak mohou být příležitostí diskutovat o tom, jak se v budoucnu budeme stavět k přírodním katastrofám z etického hlediska. Temný turismus je sice z psychologického hlediska pochopitelný, ale ne všechno, co je přirozené, musíme dělat. Než se na místo postižené katastrofou vydáme, může být přínosné urovnat si naše záměry a očekávání.
Pouhá zvědavost je trochu málo a je možné ji překonat. Cesta se dá spojit třeba s dobrovolničením na místě - nejlépe organizovaným a tam, kde je zrovna hledají. Pokud je touha po výletu do daného místa silná, je to lepší až s delším časovým odstupem od neštěstí a ideálně s vědomým záměrem finančně podpořit třeba místní byznys. Někdy je ale prostě nejlepší odolat volání temnoty, vsáknout se do gauče a darovat peníze či materiální pomoc. Nebo přirozenou touhu po katastrofě ukojit v Pompejích.
