Zažili jsme blábolení o "Česku na špici Evropy" a smáli jsme se tomu. A přece dokážeme být v něčem dobrém mezi úplně nejlepšími, na špici, dokonce nejen v Evropě, ale na světě. Potvrzuje to průzkum, který hodnotil městskou hromadnou dopravu (MHD) ve více než 50 městech světa a který byl proveden vydavatelem turistických průvodců Time Out.
Praha skončila druhá za Berlínem. Průzkum se dotazoval 20 tisíc obyvatel různých měst, jak jsou spokojeni s veřejnou dopravou, a celých 96 procent Pražanů dalo jasně najevo velkou spokojenost. Spokojení Češi, to zní až neuvěřitelně, ale je to tak, stalo se. V Berlíně vyjádřilo spokojenost celkem 97 procent obyvatel, jen o jedno procento více než v Praze. Kdo někdy v německé metropoli dlel a jezdil perfektně fungujícím U-Bahnem či S-Bahnem, ten chápe.
Otázka, kterou Time Out obyvatelům měst položil, zněla: "Je snadné pohybovat se po vašem městě veřejnou dopravou?" V hodnocení Prahy se pak dočteme: "A není to jen pohodlné, je to také docela velkolepé. Praha by nebyla Prahou bez pohledu na tramvaj uhánějící před gotickým kostelem nebo renesančním skvostem - ale metro je ještě lepší, se třemi snadno použitelnými linkami pokrývajícími téměř každou část města." Chvály se tedy dočkaly i tři podzemní linky metra.
Time Out se v hodnotícím textu nijak nezmiňoval o ceně, avšak pro Pražana je doprava nejen kvalitní, ale také mimořádně levná. Cena roční jízdenky činí 3650 korun na osobu, což vychází na méně než 310 korun za měsíc a jen na 10 korun na den. Roční legitimace se vám vyplatí, pokud si kupujete 8 jízdenek za 40 korun průměrně každý měsíc. S věkem 60+ se cena snižuje a Pražan 65+ už MHD používá zadarmo. Zvyšuje se i kvalita tramvají a autobusů. Potěšitelné je, a průzkum to dokazuje, že si Pražané své veřejné dopravy váží.
O MHD v Berlíně se dočteme, že je "pohodlná, bezpečná a vždy včas". Ono "vždy včas" zní hodně německy a o dost méně česky. Pražskou veřejnou dopravu komplikuje obrovské množství aut kumulovaných ve špičkách. Pokud sám jdu na autobus blízko pražského Vypichu, ráno a odpoledne nemá smysl studovat jízdní řád. Autobus musí překonat jednu těžce frekventovanou, věčně ucpanou křižovatku a na čas pak nejede. Stejný problém najdeme na mnoha dalších místech. Ne všude pomůže přednost pro autobusy. Aut je prostě šíleně moc.
Praha má tedy výtečnou městskou hromadnou přepravu, a přece je ucpána obřím množstvím aut. Vozů jezdí tolik, že se mnoho žen a mužů bojí jezdit na kole, i když by třeba počasí jízdě přálo. Proč vlastně lidé jedou raději autem než tramvají, autobusem či metrem? Pokud v centru nemáte garáž či parkovací místo, je prakticky všude problém s odstavením auta.
Auta okupují nejvíc místa, MHD suverénně nejméně
Řidiči se často rozčilují, když někdo napíše, že "ve většině aut sedí jen jeden člověk". Štve to hlavně řemeslníky, kteří bez auta nemohou pracovat. Ale i pro ně by bylo mnohem snazší parkovat, kdyby tak moc lidí nejezdilo po městě do práce a za zábavou autem. Politici v hlavním městě nenacházejí odvahu centrum pro auta mnohem víc uzavřít nebo zpoplatnit pro nerezidenty, přitom vysoká kvalita i nízká cena pražské MHD jim jasně nahrává, aby to udělali.
Nejde jen o hustotu dopravy, jde taky o to, kolik místa, kolik veřejného prostoru auta zabírají. Daniel Moser, seniorní specialista na dopravu ve Světové bance, v úterý zveřejnil provokativní tweet, který porovnává, kolik místa zaberou různé druhy dopravy, aby přepravily 50 pasažérů. Dopravní expert použil tři obrázky, na nichž vidíme 50 aut, jeden autobus a 50 cyklistů. Dodávám, že Moser počítá s tím, že v autě sedí jen jeden člověk, nikoli třeba dva, což samo sebou nemusí odpovídat realitě. Nemám po ruce žádnou statistiku, která by uváděla počet vozů třeba v Praze obsazených pouze řidičem. Ale Moser ve svém tweetu prostě počítá s jedním.
U padesáti aut zabere jedna osoba 55 čtverečních stop, což je 5,11 čtverečního metru, tedy celkem 255,5 m². (Kdyby v autě seděli dva pasažéři, zabral by celý peleton 127,75 m².) V autobusu s 50 lidmi zabere jeden pasažér 0,84 m², celkem tedy 42 m², cyklista potřebuje 1,39 m², takže 50 cyklistů zabere dohromady 69,5 čtverečního metru. Moser nabízí jiný pohled než klimatický, nejde mu momentálně o CO2, ale o prostor. A pokud jde o zabrání místa, veřejná doprava suverénně vítězí. Dodám, že metro na povrchu nezabírá nic.
Na jízdu autem po Praze si mnoho lidí stěžuje, nadává na ni. Veřejnou dopravu si zdrcující většina naopak chválí. Bylo by tedy logické opustit auto, pokud ho nutně nepotřebuju, nepřevážím těžké věci, nejsem řemeslník, lékař atd., a nasednout do tramvaje, metra, autobusu, trolejbusu. Jenomže to se neděje.
Přesedlat na MHD by pro mnoho lidí navyklých jezdit autem zřejmě znamenalo převratnou myšlenkovou změnu. Změnu pohledu na sebe, ale i na svoje okolí. Jet autem pro mnohé stále představuje jakýsi druh nadřazenosti a svobody, nasednu, kdy chci, nejedu s dalšími, cizími lidmi, jsem to "já", ne "oni", dojedu až k domu, kde snad zaparkuju.
Přepravovat se MHD je pro "autaře" sešup dolů, mezi "socky", do nižší kategorie, do nepohodlí, protože na zácpy už si zvykli, nadávají na ně, ale nevnímají je jako "nepohodlí". Myšlenková změna by znamenala vidět svůj sociální status jinak: nezabírám tolik místa, nepřekážím, neucpávám město, neškodím druhým. Snad to samy sobě nabídnou další generace a snad se do doby, než k té změně dojde, nezhorší pražská veřejná doprava, jíž se dnes můžeme právem chlubit.
Video: Praha utopená v kolonách. Selhání primátora, nebo nutné zlo? Zdeněk Hřib v DVTV (14. 9. 202)
