Francouzská socialistka Anne Hidalgová bude na dalších šest let starostkou Paříže, vyhrála tamní komunální volby. Moderně uvažující Pražany by to mohlo zajímat, protože tahle dáma španělského původu patří mezi dopravní (raději nebudu psát zelené) vizionáře. Známá a v Paříži podle výsledku voleb oblíbená je tím, že otevírá město lidem, kteří chodí pěšky nebo jedou na kole (případně na jiném samohybu). Logicky jde tedy proti masivní automobilové dopravě, která smrdí, ničí ovzduší a zabírá značnou část veřejného místa. Píše o tom server Zdopravy.cz.
Volební program Hidalgové se jmenoval "Manifest pro Paříž" a její hlavní slogan zněl: "Vše, co potřebujete k životu, bude v okruhu 15 minut pěšky nebo na kole." Když ten plán domyslíte, vidíte, že jde o zásadní změnu, o úplně jiný typ pobytu ve městě, než na jaký jsme zvyklí třeba v české metropoli. U nás se běžně jezdí nakupovat nejen jídlo autem do nákupních center. Autem lidé často jezdí do kina a po čtyřech kolech dojíždějí i za sportem. Jeden příklad. Bydlím u Ladronky, pokud je hezky, denně tu parkují stovky vozů, jimiž přijeli bruslaři. Ve všední dny i o víkendu. Pro místní značně nepříjemné, otravné.
Hidalgová válčí proti autům. Chce omezovat jejich průjezd městem a postupně rušit místa, kde dnes mohou parkovat. Plánuje drsnou změnu, hodlá zrušit neuvěřitelných 60 tisíc parkovacích míst z celkových více než 83 tisíc. Zbude jen něco přes čtvrtinu. Vzpomeňme na náš skromný pokus uzavřít jen jeden pruh silnice v Praze u Národního divadla, co kolem toho bylo řečí, jak to motoristé nesnášeli.
Staronová starostka Paříže využila koronakrizi. Aby lidé mohli jezdit na kole nebo chodit pěšky, aby nemuseli třeba do metra, kde se covid-19 může snadno šířit, zakázala vjezd autům na hlavní třídy a do centra. Proměnila je v cyklostezky zvané #coronapistes. Přibylo 100 kilometrů nových cyklotras. (Mimochodem, v Berlíně to pojali podobně.) Pařížané poté začali mnohem víc jezdit "kolmo", mají k dispozici sdílená kola Vélib, vypůjčuje si je až 180 tisíc lidí denně.
Pařížané s tím ostatně začali už na začátku roku během dlouhé stávky městské a příměstské dopravy. Počet pařížských cyklistů vzrostl o polovinu. "Hodně lidí při této příležitosti zjistilo, že dojíždět na kole je jednoduché, efektivní a hlavně spolehlivé, protože víme, kdy odjedeme a přijedeme," sdělil Charles Maguin, předseda spolku Paříží v sedle.
Převeďme to na naše hlavní město. Můžeme začít nedávnou zprávou ČTK, jež popsala potíže radnice Prahy 14 (ta část města, na jejímž okraji sídlí Ikea Černý Most). Řidiči tam nerespektují zákaz průjezdu a zkracují si cestu. "V místech, kde platí zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 tuny, zaznamenala radnice za 12 hodin 415 nezákonných průjezdů nákladních aut. Z toho 58 vozů jízdu začínalo či končilo v průmyslové zóně a 357 vozidel projelo křižovatkou po Českobrodské ulici a pokračovalo dál."
Praha potřebuje zelenou vizi a zelené obyvatele
První potíž zjevně najdeme v řidičích a jejich neochotě respektovat pravidla. V Praze jsme na to zvyklí, je běžné, že stojíte ve frontě aut a vedle vás předjíždí "spěchači". Je běžné, že se jezdí, kam se jezdit nemá, nesmí. A jízda na kole po Praze? Ta je pro odvážné. Jedete kupříkladu ve vyznačeném cyklopruhu, ale auta vás míjejí tak těsně, že vámi mává náraz větru.
V hlavním městě slýcháme dvě základní výhrady proti cyklistice (proti pěším naštěstí nelze výhrady vznášet). Že je kopcovitá a že má tradičně příliš úzké ulice, především v centru. Obojí je pravda. Když ale vezmeme příklad Paříže a Hidalgové, ukazuje se, jak se dá vyřešit druhá námitka, tedy úzké ulice: razantním omezením vjezdu aut. A vyznačením širokých cyklopruhů, které by projíždějící auta musela respektovat.
Druhá zásadní výhrada, kopcovitost, má taky řešení. Jednak existují elektrokola a přibývá jich. Pro ta kopec problém není. Za druhé je to věc cyklistů; ti, kteří na to mají, kopce jezdí. V Praze většinou není povoleno použít tramvaj (jen některé linky směrem z centra), když mám kolo. I to by se mohlo změnit. A za třetí: centrum města kopcovité není, tam by se dala mnohem víc používat sdílená kola. Kdyby měla dostatek prostoru. Cyklostezek je stále málo a v slunných a suchých dnech bývají přeplněné kolaři.
Praha by potřebovala někoho, jako je Anne Hidalgová, razantní političku, která má podobně silnou, ekologickou vizi a sama na kole jezdí (Hidalgová od ledna do začátku května na velocipedu najezdila okolo 4,5 tisíce kilometrů). Plus obyvatele, kteří změnu chtějí. U nás pořád přežívá představa, že jet autem je jakýsi druh svobody i výlučnosti. Jsem to stále dál "já, který se vezu" proti "ostatním". Pražané v autech zatím nejsou masivně zvyklí uvažovat opačně, tedy "já, který těm druhým práším a smrdím a překážím".
Za koronakrize jezdilo kolmo mnohem víc Pražanů a podstatně méně aut (lidé pracovali zhusta doma). Teď se situace vrátila do zajetých kolejí, aut jezdí mraky, cyklistů ubylo. Vědí, že na ulicích není bezpečno, že jsou tam stále dál nevítanými hosty. Nejen to. Aut jezdí po Praze strašně moc, což cyklistům a pěším ztěžuje i dýchání. V horkých letních dnech se to ještě zhorší.
Je poctivé dodat, že nové vedení hlavního města a některých radnic na cyklisty myslí, přibyly cyklopruhy. Ale pořád chybí odvaha zásadně omezit proudy aut, říznout do toho. Praze chybí Hidalgová.
