Podpisy, kterými ruský a americký prezident v Praze stvrdí pokračování smlouvy START, představují veledůležitý krok na cestě k jadernému odzbrojení, snižují riziko nukleárního konfliktu, posilují důveru ve světě.
Anebo spíše? Prezident Obama potřebuje doma i v zahraničí prezentovat alespoň nějaký úspěch své politiky "podané ruky". Smlouva je sice mediálně vděčné téma, výměnou za své gesto ale šéf Bílého domu nedostane v Praze prakticky nic.
Či dokonce? Rozšiřování smrtonosných jaderných potenciálů nelze zastavit. Bylo by spíše lepší začít úzce spolupracovat na společné obraně proti nim, ne horko těžko dohadovat jejich omezování.
Čtěte také: Vše, co chcete vědět o návštěvě Obamy a Medveděva
Tři komentáře, které se objevily v blozích na Aktuálně.cz, tři rozdílné názory na význam nadcházejícího pražského summitu.
"S trochou zdravé neuctivosti by se o ročním americko-ruském přetahování dalo říct, že dvě hory porodily myš... Neambicióznost dohodnutého limitu ještě více vynikne při srovnání s odhadem velení amerických vzdušných sil, podle něhož by USA postačilo pro udržení dostatečné odstrašující síly jen něco málo přes tři stovky nukleárních zbraní (počet rozmístěných jaderných hlavic smlouva podle neoficiálních informací stanoví na 1550 kusů na každé straně. pozn. red.) Na tento počet by přitom Spojené státy mohly jít jednostranně, bez dohody s ostatními jadernými mocnostmi," míní Pavel Tomášek, komentátor Aktuálně.cz.
| Pavel Tomášek: Co Obama podepíše v Praze, jsou drobky |
Politolog Jiří Pehe se naopak ve svém blogu předem vysmívá skeptickým komentářům (jejich autory nazývá "českými neo-konzervativci" a naznačuje, že nedokážou význam summitu docenit).
"Můžeme si být jisti, že příslušníci tohoto jinde mizícího druhu si už připravují hluboké úvahy na téma bezvýznamnosti podepisované smlouvy, naivnosti prezidenta Obamy (kterému se prý ještě skoro nic nepodařilo), nedůvěryhodnosti Ruska, atd. Ve spojení s poněkud paranoidními českými 'atlantisty' nám vysvětlí, že Obama si nevidí na špičku nosu, když navzdory našemu členství v NATO a Evropské unii ponechává náš region lehkomyslně napospas ruskému medvědovi. Protiraketová obrana, coby téma, na čas vstane z hrobu," píše Pehe.
| Jiří Pehe: Nesnesitelná návštěva Obamy a Medveděva |
Petr Robejšek, politický analytik působící v Německu, je přesvědčen, že jaderné odzbrojení je iluzí. Velmoci se drží v šachu, Čína podporuje Severní Koreu, Rusko za se Írán. a nad jejich jadernými aktivitami mhouří oči.
"Co z toho plyne pro obě nukleární velmoci? Když rozšiřování smrtonosné technologie stejně nelze zastavit, proč nehrát hru o atomové „mít, či nemít" trochu aktivněji a energičtěji. ... Třeba by se obě velmoci mohly dohodnout na tom, že budou rozšiřování nukleární technologie doprovázet a zacíleně vyvažovat. Nejpozději při obraně proti atomovému terorismu mají obě země identické zájmy. Rusko sice hraje svou mocenskou hru, ale jeho strach z islámských extremistů je větší než dává najevo," míní Robejšek.
| Petr Robejšek: Hra o atomové „mít, či nemít" |
Martin Herman z Washingtonu má za to, že Rusku představovanému premiérem Putinem vůbec nejde o svět bez jaderných zbraní.
"...Kreml straší vývojem nových raket, schopných prorazit protiraketový štít Spojených státu. Jen obtížně si lze představit názor, který by přesvědčivěji ukazoval na scestné úvahy Kremlu," píše Herman.
| Martin Herman: Těžké vyjednávání s Kremlem |
