Jméno exministryně a exposlankyně Vlasty Parkanové už mnohým nic moc neřekne. Vždyť už je to taky nějaký pátek, co si policisté od poslanců přebrali jednu z nepopulárnějších političek a sledovat od té doby její boj s justičním systém je věru nesnadné. Nyní však soud exministryni zprostil v kauze armádních letadel CASA obžaloby. Soudkyně ji rozcupovala jako "metodicky a věcně nesprávnou" a "ve své podstatě nepřesvědčivou".
To ale není nejpodstatnější - připomeňme, že jde zatím o nepravomocný verdikt. Strašidelná je ta doba. Osm let od vydání poslankyně sněmovnou k trestnímu stíhání. Pět let od podání obžaloby. Poškodit dobré jméno české justiční soustavy snad více ani nelze.
Parkanová - ale i mnozí další "sprostí podezřelí" - nám tak naléhavě připomínají, že česká společnost stále nezpracovala protikorupční vlnu z počátku minulé dekády, která definitivně rozvalila dosavadní politiku. A na jejíchž troskách vyrostl Andrej Babiš.
Rath versus Parkanová
Dostat se po roce 2010 do médií se svou korupční kauzou věru nebylo snadné. Ministři vlády Petra Nečase padali jako shnilé hrušky. Policisté a státní zástupci měli volné ruce a masivním zátahem na politickou korupci chtěli dohnat, co předtím ve státě rozděleném mezi ODS a ČSSD nebylo možné.
Rok 2012 ale dobře ilustruje, že při kácení lesa někdy létají třísky velikosti sekvojí. Na jedné straně byl zadržen David Rath s krabicí pod paží, kde ke svému obrovskému údivu neměl těžká francouzská vína, ale sedmimilionový úplatek. O pár měsíců později pak přišel i začátek konce místopředsedkyně sněmovny a předtím ministryně obrany Vlasty Parkanové.
V tehdejší atmosféře to vypadalo, že jde o další dobře podložené obvinění z politické korupce. Každý věděl, že Vlasta Parkanová je sice schopná politička, ale reálně na ministerstvu obrany tahá za nitky vlivný občanský demokrat Martin Barták. Sněmovna udělala, co musela - Parkanovou vydala ke stíhání.
Dnes už vše vypadá zcela jinak. Celá konstrukce o předražené zakázce se opírala o posudek poradenské firmy jednoho předlistopadového rozvědčíka StB, kterým mělo být doloženo mnohasetmilionové předražení oproti kupní ceně. Problém s armádními nákupy je ale v tom, že žádné standardizované kupní ceny neexistují a Parkanová osm let ukazuje papíry, kde mnoho institucí od národních po evropské stvrdily, že cena za poptávanou výzbroj byla přijatelná.
To vše je jistě jen laický pohled na věc. Pokud policie a státní zástupce tehdy měli za to, že kauza má jít k soudu, těžko proti tomu něco namítat. Tedy za předpokladu, že by se Parkanová v řádu měsíců dočkala rozhodnutí - a v případě očištění třeba i pozdní kariéry, například v Senátu někde vedle Miroslavy Němcové.
Ale to se nestalo. Státní zástupce dlouho nebyl schopen připravit pro soud nic kloudného, a když už obžaloba vznikla, první instance ji zase vrátila k dopracování, takže v roce 2020 jsme stále uprostřed ničeho. Nejvíce to ničí samozřejmě "sprostou obviněnou" Parkanovou. Krom ní ale i celý systém: policii, soudy a také státní zástupce, kteří bojují o svou nezávislost: "Že se takové případy tak dlouho táhnou, samozřejmě vadí i nám na zastupitelství," přiznala nedávno v rozhovoru pro Aktuálně Lenka Bradáčová, kterou kauza Parkanová už roky straší na jejím Vrchním zastupitelství v Praze.
Obvinit a dlouho stíhat
Nesmlouvavý protikorupční boj z počátku minulého desetiletí zkrátka přinesl i nezanedbatelné vedlejší účinky. Vlasta Parkanová totiž se svou triádou "obvinit, dlouho stíhat a osvobodit" není zdaleka osamocená.
Nedávno rezonoval doběh kauzy, která zlikvidovala vládu Petra Nečase. V té nejpodstatnější větvi, kde šlo o takzvané politické trafiky, byl expremiér nakonec osvobozen. Výsledky dua Robert Šlachta a Ivo Ištvan jsou zcela tristní a naprosto neodůvodňují bombastickou rétoriku z léta 2013, v níž žonglovali zabaveným zlatem a stovkami milionů korun.
Pro centrální politiku ale nezapomínejme na tu lokální, v níž následky zdivočelého protikorupčního tažení krutě odnesla řada starostů, kteří se údajně chtěli obohatit, což jim ale nikdo nebyl schopen dokázat. Nejvýraznějším případem je asi liberecký hejtman Martin Půta, kterému soud ztížil na několik let celostátní kariéru. Také jeho případ však skončil osvobozením v plném rozsahu.
Sekáč Babiš
Zdánlivě to jsou vše jen doběhy věcí dávno minulých a zbytečný pláč nad rozlitým mlékem. Omyl. Parkanová nám připomíná, že mnohé kauzy stále nejsou uzavřené a dají se nepřijatelně natahovat ještě spoustu let. Doktor Ištvan už si naštěstí sice nejezdí pro podporu přímo k Miloši Zemanovi na Pražský hrad, ale v Olomouci je stále překvapivě pevně usazen. Mnohé minulé omyly navíc ztěžují už tak složitou debatu o vhodnějším zákonném postavení státních zástupců.
A pak jsou zde politické následky, kterými žijeme dosud. V onom létě roku 2012, kdy se zavírala voda - ať už právem, či neprávem - nad jedním vysoce postaveným politikem za druhým, si zkušený byznysmen Andrej Babiš zaregistroval nové hnutí. Během roku se mu podařilo vytáhnout jej z nula procent skoro k vítězství ve sněmovních volbách.
Jak se bývalému komunistovi a politickému kombinátorovi se skvělými kontakty na ČSSD a ODS jen mohlo podařit zaujmout národ protikorupční agitkou proti prohnilým sociálním a občanským demokratům? To právě jen snadno sklidil, co zasel slepý protikorupční boj vůkol, nasazující klepeta kdekomu bez ladu a skladu.
A dokud nebudeme schopni férově rozlišit, co se při odhalování korupce na počátku minulé dekády povedlo a komu je třeba se naopak omluvit, pokvete Andreji Babišovi u nemalé části veřejnosti protikorupční pšenka bez námahy vesele dál.
