Neměl strategii, neměl kandidáta, jen umanutě odmítal. Není srozumitelné, proč kopal za Kaczyńského a Orbána a proč se jako představitel středně velké země spojuje s těmi, kdo jsou mimo hlavní proud. - Tak by šlo shrnout výkon českého premiéra na evropském summitu a obrázek, který tam zanechal. Obrázek svůj i naší země.
Výsledkem je, že rozhodnutí summitu v ničem neodpovídají geografickým zájmům České republiky. Nejenže se do vrcholných funkcí nedostal nikdo z Česka či aspoň ze střední Evropy. Ale není tam ani nikdo, kdo by jí byl nakloněn, s kým bychom už teď měli nějaké bližší kontakty nebo kdo by nám byl zavázán.
Čtyři hlavní jména: kontinuita otců zakladatelů a integrace
Čtyři špičková jména, která ze summitu vzešla, nelze číst jinak než jako představitele zemí, které založily Evropské společenství a hodlají dál pevně držet jeho otěže v rukou. A neuhnout z dosavadního směřování. Tedy nedvojznačná odpověď na předvolební hlášky různých demagogických a euroskeptických sil, že končí jedna Evropa a že ony přinesou Evropu jinou, plnou hranic, národních měn, veřejných médií kontrolovaných vládní stranou. Na summitu se neprojevily a výsledky středečního hlasování v Evropském parlamentu ukázaly, že nemají sílu získat jediného místopředsedu ze čtrnácti.
Koncentrace na zakladatelské země ovšem znamená, že ve vedení nebude nikdo z východní části Evropy. Summit se také rozhodl pro paritu mezi muži a ženami, což je silný signál do zbytku planety. A pro Emmanuela Macrona je v době brexitu důležité, že všechny čtyři vrcholné osoby jsou plně frankofonní.
U Ursuly von der Leyenové všechna média vypíchla její výroky o Spojených státech evropských. Sice až někdy, jednou, pro vnuky, podstatné ale je, že tím říká, že pod jejím vedením Evropská komise z integračního směru neuhne.
S vedením komise nemá von der Leyenová zkušenosti, proto summit hned rozhodl o jejích dvou místopředsedech s velkými pravomocemi. Oba už byli komisaři, či dokonce místopředsedy komise, mají dohlédnout, aby její chod někam neujel.
Kdo to bude? Frans Timmermans, ten, kterého chtěli za každou cenu zablokovat Orbán, Morawiecki a Babiš. Vrátil se jim oknem, a navíc posílen. A dánská liberálka Margrethe Vestagerová, komisařka pro konkurenci, odvážná bojovnice s velkými společnostmi Apple nebo Gazprom.
Francouzský Le Figaro psal, že se uvažuje i o postu silného třetího místopředsedy pro Slováka Maroše Šefčoviče.
Babiš jako užitečný nástroj evropských lidovců
Je překvapivé, že česká média ve své většině převzala Babišovu verzi událostí, jako by on, spolu s V4 a italským premiérem, udatně zablokoval velkým zemím Timmermansovo jmenování. Z realistického pohledu vypadá ta verze trochu naivně. V české kotlině zní asi lichotivě, že my Češi (tedy Babiš za nás) jsme se postavili velkým hráčům a že jim to Babiš nandal. Jak ve středu napsal jeden komentátor, premiér v Bruselu spíš pokračoval v domácí kampani, co tam říkal novinářům, bylo určeno spíš pro domov než pro Evropu.
Podle západoevropských médií a zdrojů se věci měly asi takto: proti prvnímu plánu na obsazení vrcholných postů EU, jehož součástí byl Timmermans do čela Evropské komise, se vzbouřila část evropských politiků, sdružených v Evropské lidové straně (EPP), včetně CDU. Byli po léta zvyklí mít vedení komise a na polovinu mandátů v parlamentu a socialistu v čele komise nemohli skousnout.
A v téhle chvíli se objevuje český premiér, který opakuje, že sice ani on, ani V4 žádné jméno nemají (proč? proč nějaké nevygenerovali?), ale trvají na jednom: nechtějí Timmermanse. Evropská lidovecká pravice svedla všechno na českého premiéra, použila ho jako beranidla: Timmermans nebude předsedou komise. Nakonec ale bude jejím číslem dva, vliv bude mít stále velký.
Přijel do Prahy, aby se poklonil Patočkovi
Proč to Babiš dělal? Svým přičiněním i přičiněním ODS vytvořil v Čechách obrázek jakéhosi kvazi komunisty Timmermanse, kterého je třeba smést. "Pan Timmermans se o našem regionu víckrát vyjádřil negativně a měl úplně jiné názory na migraci," odůvodnil svůj krok premiér.
Přitom ten bývalý nizozemský ministr zahraničí a dnes místopředseda Evropské komise nám nikdy neškodil. Vnímá jen jinak migraci. Před dvěma lety jsme ho dokonce mohli potkat v Praze, kam přijel uctít výročí úmrtí Jana Patočky, spoluautora a jednoho z prvních mluvčích Charty 77, který zemřel po mnohahodinovém výslechu na StB. Timmermans přijel o své vůli, k protikomunistické opozici měl emotivní vztah. Býval totiž mladým spolupracovníkem, osobním tajemníkem nizozemského ministra Maxe van der Stoela, který se v Praze v březnu 1977 setkal s Patočkou jako první západní politik. To tenkrát tak popudilo Husáka, že svoji plánovanou schůzku s ministrem zrušil a StB to vzápětí dala filozofovi dlouhým výslechem vypít. Od Václava Havla dostal ministr později Řád T. G. M. A Timmermans ho považoval, jak řekl v Praze v roce 2017, za svého politického otce.
Tohoto člověka měl Babiš potřebu blokovat? Nikdo ze čtyř jmen, jež vzešla ze summitu, nemá takovou znalost střední Evropy a takový vztah k ní. Timmermans strávil s rodiči dětství v Polsku, mluví šesti jazyky, byl ministrem, byl spitzenkandidátem socialistů v eurovolbách, komisařem. Zkušený politik, detailně zná fungování evropských institucí. Takový člověk by se nám mohl jen hodit.
O nové předsedkyni Evropské komise řekl český premiér, že nás zná. V Praze byla ale myslím maximálně jednou dvakrát na krátkém jednání, se střední Evropou neměla nikdy nic společného.
Timmermans se vrátil oknem
Proč Babiš tak umanutě Timmermanse odmítal? Z obavy, že ten jako člověk znalý mechanismů komise a citlivý na právní stav bude tlačit na vyšetřování jeho dotací?
Jsou ovšem dvě země, které nemohou Timmermanse ani cítit: Polsko a Maďarsko. V minulých letech je kritizoval za nedodržování ústavnosti, porušování nezávislosti soudů, nezávislosti médií, akademických svobod. Jakožto místopředseda komise to má v popisu práce. Bránil demokratické hodnoty, na nichž stojí EU i český stát.
Premiéři Orbán a Morawiecki jeli na summit s tím, že pro unii nemají žádný návrh, pouze "všechno, jen ne Timmermans". Orbánův mluvčí dokonce strašil, že to je "Sorosův člověk", jako by to mělo v Evropě znamenat nějaký cejch. Navíc to nemá s realitou nic společného.
Hájit zájmy Kaczyńského a Orbána?
Český premiér udělal kardinální chybu, že se v očích čtyřiadvaceti evropských premiérů a hlav států stal mluvčím Budapešti a Varšavy; které, mají-li dnes v EU nějakou váhu, tak negativní. Vytvořil tak dojem, navíc nepravdivý, jako by poměry v Česku byly stejné jako u sousedů. V4 dnes mezi evropskými politiky znamená ty, kdo brzdí a blokují, a přitom nepřinášejí nic nového. Kdo bere od Západu peníze, ale doma staví jinou společnost, než na jaké spočívá unie.
Země Visegrádu nepřijely do Bruselu s žádnou konstruktivní strategií. O tom, že by někoho ze svých lidí dostaly do vyšší pozice, si mohly nechat jen zdát. Pro nás bohužel. Kde jsou ty časy, kdy byl zvolen do čela Evropské rady, do čela evropských premiérů, Donald Tusk? Před pěti lety bylo Polsko ukázkovým symbolem země na vzestupu, jež spustila demontáž komunismu a potom nabrala moderní dynamiku. Dnes je symbolem bigotnosti a nesnášenlivého, pravicového národovectví. Není náhodou, že jedinou Polkou zvolenou včera na post místopředsedy europarlamentu je bývalá premiérka a dnes členka opozice Ewa Kopaczová. Nikdo z vládní strany PiS. A kde jsou ty časy, kdy EU naslouchala českému politikovi?
Politický cit Čaputové
Zároveň tu je ale dnešní Slovensko. Situace je tam obtížná, krajní pravice silná, na obzoru volby. Zároveň se ale dokázalo zmobilizovat, zbavit se premiéra spojeného se skandály a zvolit si lidskou, liberální hlavu státu. Dokonce ženu, rozvedenou matku samoživitelku.
Prezidentka Čaputová přijela krátce před summitem do Bruselu, udělala na vedení komise (i belgického krále, mimochodem) velmi dobrý dojem a setkala se tam se Šefčovičem, svým nedávným rivalem. Jasný signál, že mu dává svou důvěru a že oba potáhnou za jeden provaz: za zájmy Slovenska. Hned ho také v Bruselu doporučila. Klobouk dolů před její politickou vyspělostí a porozuměním zájmu státu.
Summit o Šefčovičovi na post místopředsedy nerozhodl, pokud by ale k jeho jmenování došlo, byl by to pro ani ne šestimilionové Slovensko velký úspěch. Šefčovič teď začne v komisi už svůj třetí mandát, navíc byl už místopředsedou. Spíš než jeho mladá léta v KSČ a moskevskou školu MGIMO, líheň diplomatů kontrolovanou KGB, by u něj von der Leyenová asi ocenila jeho léta v komisi, prezidentskou kandidaturu a hlavně novou image Slovenska po vítězství Čaputové. Ta země představuje v dnešním marasmu střední Evropy jiskřičku naděje a Evropané by to v osobě Šefčoviče vnímali.
Konzultoval premiér svůj postup s ministrem zahraničí?
Andrej Babiš tvrdil, že v Bruselu mluvil jménem Visegrádu. Slovensko se ale k atakům na Timmermanse otevřeně nepřidalo, premiér spíš mluvil jen jménem svým, Morawieckého a Orbána. Uvnitř EU nemá mimochodem formát V4 žádnou legitimitu, každý je tam já pán ty pán. Se sousedy je samozřejmě třeba vycházet dobře, ale mluvit za V4 bylo zbytečné. Žádnou přidanou hodnotu nám to nepřineslo. Bratislava se snažila v tichosti odpoutat od image Visegrádu, možnost Šefčoviče na postu místopředsedy komise není maličkost.
Sečteno a podtrženo, Česká republika na summitu pro sebe nic nevyjednala. Máme jen silnější nálepku těch, kdo si nedokážou najít spojence a vyjednat kompromis. Šli jsme proti mainstreamu, jako jedni z mála jsme zaútočili na vlivného místopředsedu nové komise. V jejím vedení nikoho nemáme a stále mít nebudeme.
Premiér si před summitem nepřipravil terén a odjel zjevně bez strategie. Zahlcen svými osobními problémy miliardáře už neměl čas na nic jiného. Konzultoval vůbec svá vystoupení s ministrem zahraničí? S koaličním partnerem? Nejel tam přece jako soukromá osoba.
