Prezident Petr Pavel pronesl svůj první novoroční projev. Hovořil k nám v době velmi komplikované, napjaté. Krátce před ním, o Vánocích, mluvil premiér Petr Fiala a ještě o něco dříve předseda Senátu Miloš Vystrčil. Všechny projevy tří nejvyšších ústavních činitelů země nic nekamuflovaly a všechny zároveň odrážely vnitřní obzor mluvčích. Pavel i Fiala mluvili o naději pro Česko, Vystrčil v závěru projevu připomněl, že "máme všechny předpoklady, abychom současnou situaci zvládli". Mluvit o naději se od politiků samozřejmě očekává.
Prezident se speciálně věnoval mladým lidem, dalo by se u nás říci "těm zapomínaným, opomínaným". Zůstali mimo zájem za pandemie covidu, ale mimo zůstávají dál i dnes. Nejde jen o bydlení pro mladé rodiny, jde i o přijímací zkoušky na střední školy, o kvalitu školství obecně, ale předně o budoucnost. Je až zarážející, jak málo se u nás mluví o klimatu, o oteplení, jak je to doslova podružné, často posmívané téma. Přitom klima určí, jak budou dnešní děti žít.
Petr Pavel se k mladým obrátil nejen kvůli tragédii na Filozofické fakultě UK těsně před Vánoci. Řekl: "Uvědomuji si, jak neutěšitelné je pro vás myslet na budoucnost, kde se zdá téměř nemožné dosáhnout na uspokojivé bydlení a ekonomickou samostatnost, na budoucnost ve světě, kde se životní prostředí hroutí." Mluvil o tlaku digitálního světa, tlaku nekonečného přílivu informací, o nepřetržité komunikaci a nárocích na mladou generaci.
Mluvil až překvapivě přesně, zmínil dopad, který "mají nejistoty současného i budoucího světa na duševní zdraví některých z vás. Vím, že vaše představa ideálního života a rodiny je jiná než u vašich rodičů. Že vidíte v současném světě nespravedlnosti v rozdělení moci i bohatství." Mluvil o svém pocitu, "že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my".
Pavel se často odvolává na Václava Havla a zároveň mu bývá vyčítáno, že je slabý řečník. Ale pozornost, kterou věnoval také mladým lidem, je cenná a mohla by sloužit jako návod pro Petra Fialu, celou vládu, ale i opozici.
Pasáž směřující k mladým prezident zakončil konstatováním, že společnost "potřebuje vaše nápady, vaši odvahu i vaši aktivitu a schopnost stát si za svým. Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu. A vím, že mnozí z vás to dělají i přesto, že se setkáváte s nepochopením. A za to si vás vážím."
Tyto věty budou konzervativní i populističtí politici chápat jako levicový výron hlavy státu, nahrávku "zeleným idealistům" a "antikapitalistickým silám". Měnit toho ale potřebujeme strašně moc, možná nejvíc náš přístup ke spotřebě, ke zcela mylnému pocitu, že máme věčný nárok na neomezené spotřebovávání planety.
Petr Pavel sám plédoval za jednu zásadní změnu, za přijetí eura, což byl závazek České republiky při vstupu do EU. "Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností." Především od ODS slyšíme stále znovu, jak by to pro nás bylo strašně nevýhodné, ba riskantní.
Nejenom chlebem živ jest člověk, pane premiére
Premiér Fiala, ač politolog, nikoli ekonom, svoji naději v projevu na Štěpána vložil většinou do ekonomických témat. Mluvil o poklesu inflace, o snaze dostat pod kontrolu zadlužení státu, o tom, že letos budeme "rekordně investovat", o debyrokratizaci a digitalizaci, změnách ve školství a zdravotní péči. Byla to taková účetní uzávěrka. Fialovi by možná prospělo ustoupit od snahy myslet jako ekonom a začít myslet jako politolog, který snad ví, že "nejen chlebem živ jest člověk", který by si měl uvědomovat, jak zásadní roli hrají třeba dezinformace při utváření společenské soudržnosti.
Prezident Pavel zasadil naši budoucnost do změn, o které stojí mladí lidé, ale samozřejmě taky do rámce Evropské unie a NATO. Velmi přesně v kontextu války na Ukrajině, jež se nás bytostně dotýká, v níž se hraje o naši svobodu. Po pravdě právě při pohledu na ruskou válku, na to, jak se nepodařila ukrajinská ofenziva (do značné míry kvůli nedostatečné podpoře svobodného světa), potřebujeme velkou dávku naděje. Naděje, že Rusko Ukrajinu nezlomí, neokupuje, nezničí a nepůjde dál. Tento moment zůstal u Pavla i Fialy ukryt.
Prezident i předseda Senátu mluvili o zhrubnutí veřejné debaty. Vystrčil řekl: "Máme svobodné a férové volby, a politici jsou tak do velké míry odrazem samotných voličů. Řekněme si tedy jako jednotliví voliči, co nám vadí, a také se sami sebe zeptejme, zda se někdy nechováme podobně tomu, co se nám samotným nelíbí a co sami někdy u těch druhých kritizujeme." Vadí mu, že "my politici, politici z koalice a politici z opozice, postupně ztrácíme schopnost spolu mluvit. Sveřepé trvání na názorech, neochota hledat kompromisní řešení, vzájemné osočování a neslušné chování jsou při debatách politiků čím dál častější." Je jasné, že se toto vzorové jednání politických elit přenáší i do společnosti a snadno přerůstá v nenávist.
Prezident mluvil o vulgarizaci politické diskuse. "Neshody k demokracii patří a mohou být i plodné. Pokud ale sklouzávají k nevěcnému handrkování, osočování, nebo dokonce k urážkám, jde o selhání, které nepřináší nic dobrého. Proto dnes apeluji i na politiky, abychom mezi svá předsevzetí zařadili i to, že budeme náš veřejný prostor kultivovat, a ne znehodnocovat." Budu s napětím sledovat, jestli si to politici a jejich pomocníci vezmou k srdci třeba na sociálních sítích.
Za zmínku stojí ještě jedna citace z projevu Miloše Vystrčila: "V demokracii by neměl nikdo na úkor slabšího bezohledně využívat svoji převahu. Stejně tak by v demokracii ale nikdo neměl za každou cenu bezohledně blokovat řešení, které má podporu většiny. Pokud k tomuto svým chováním budeme nadále směřovat, rozvoj naší země se zastaví. Důsledkem bude totiž růst nedůvěry v parlamentní demokratický systém a ve schopnosti politiků řešit naše společné problémy. Že na tom nejvíce vydělávají populisté a extremisté, je již dnes jasné a naprosto zřejmé." Nelze než souhlasit.
Obdařeni myšlenkami politických vůdců, můžeme tedy směle vykročit do dalšího, zcela jistě velmi nesnadného roku. Bude to rok dost možná klíčový pro mír v Evropě.
