Několik lidí mi ve čtvrtek večer s hrůzou v hlase řeklo: "To jsem si u nás vůbec nedokázal představit." Mluvili o akci šíleného střelce v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Podle posledních zpráv policie bylo zabito 14 lidí a celkem 25 bylo zraněno.
Tento brutální teroristický čin spáchal čtyřiadvacetiletý student, podle policejního prezidenta Martina Vondráška "premiant". Spekuluje se, ale nevíme to jistě, že ho inspiroval podobný čin v zahraničí, údajně v Rusku. Ruský účet na jeho jméno ale vypadá podle odborníků podezřele a nevěrohodně.
Je těžké dělat rychlé závěry, ale mnozí už je dělají. Opoziční politici říkají, že vnitro a policie proti tomu "neudělali nic", někteří volají po zásadním přitvrzení, po nových, přísných, ochranných opatřeních. Předpokládám, že bude obviňována policie i tajná služba ze zanedbání. Pokud měl pachatel skutečně účet na sociální síti Telegram a před několika dny tam vyhrožoval, proč ho nehlídali, nesledovali? Údajně měl legálně držené zbraně, jak je to možné, jak mohl projít přes psychologické testy, jak to, že ho neodhalily? Jak mohl zbraně nanosit do školy a schovat si je tam?
Nemám v úmyslu zastávat se policie a tajných služeb, jen dodám, že na sociálních sítích, které se používají u nás i v zahraničí, napočítáme různých šílených výhrůžek tisíce. Předpokládám, že nějaké, velmi omezené množství policisté a zpravodajci sledují, ale nemohou sledovat všechny. Jistě se mají pokoušet hledat potenciálně nebezpečné skupiny i jedince, všechny ale nenajdou. A zdrcující většina lidí, kteří na sítích vyhrožují, nikdy nic nespáchá. Navíc opakuji, že účet na Telegramu je zřejmě falešný.
Znovu se bude probírat otázka držení různého typu zbraní, především těch s masivním účinkem, opakovacích, pálících ve velkých dávkách. Určitě je to správné, určitě je dobré mít co největší kontrolu nad legálními držiteli. Jen však hned uvažuju nad kvalitou psychologických posudků a nad množstvím a úrovní odborníků, kteří je budou zpytovat. Když, jak víme, chybí psychologové pro školy a pro mladé i staré lidi v depresích, úzkostech a panických atakách.
Každý bezpečnostní expert potvrdí, že nikdy nelze úplně vyloučit zásah šílence proti jednotlivci, skupině, davu. Když člen bezpečnostního výboru sněmovny Radek Koten (SPD) začne v televizi mluvit o kontrolních bezpečnostních rámech ve veřejných budovách, v obchodech, všude možně, zdá se to možná v tuto pohnutou chvíli jako řešení, ale stejně to nakonec nepomůže. Možná v některých budovách ano, ale jestli někdo "nenávidí svět", doma zabije otce a jde vraždit dál, rám ho nezastaví.
Může přece jít kamkoliv, kde se lidé shromažďují, do metra, na vánoční trhy, na stanici tramvaje. Vzpomeňme si, jak exprezident Zeman nechal zašpérovat Hrad kvůli údajnému teroristickému nebezpečí. Před Hradem pak podél hlavní silnice čekaly fronty desítek či stovek lidí, ideální měkké cíle. A v metru se v onu dobu údajného teroristického rizika nedělalo takřka nic. Pokud by tam byly použity bezpečnostní rámy, představme si ranní či odpolední špičku, jak by ty kontroly, pokud by byly dělány poctivě, zdržovaly dopravu.
Jde i o nás, o českou společnost, o její náladu, nastavení, rozpoložení
Zásah policie i celého Integrovaného záchranného systému působil rychle a profesionálně. Otázky nejspíš vyvolá fakt, že policie již před útokem mladíka podezírala, že našla jeho mrtvého otce a věděla, že syn chce spáchat sebevraždu. Proto nechala evakuovat budovu FF v Celetné ulici, kam měl jít mladý muž na přednášku. Nepřišel tam. Otázky budou znít takto: proč nehlídali či neevakuovali všechny budovy FF? Nebo je snad varovali? A pokud je varovali, jaká tam přijali opatření? Předpokládám, že správci budov věděli, co se v Celetné děje, neměli i oni svoje lidi varovat?
Je to klasické "po bitvě každý generálem". Postup policie ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vyzdvihoval a chválil. Také prezident Pavel vyzval, ať lidé na policii neútočí. To ale neznamená, alespoň doufám, že její postup nebude dále odborně analyzován. Stejně jako případná spolupráce s tajnými službami. Zvenčí reakce bezpečnostních i záchranných složek vypadala jako zvládnutá, zjevně fungovaly. Pohled zevnitř může vypadat odlišně.
Nejde jen o policii, jde i o nás, o celou českou společnost, o její náladu, nastavení, rozpoložení. Roste napětí, nesnášenlivost, lidé se hádají v tramvajích, autobusech, jsou nevraživí, útoční, často hrubí a bezohlední. Jistě ne všichni, ale není takových málo. Zhrubnutí a antagonii vidíme ve zhuštěné podobě v politice a na sociálních sítích. Pro mladé lidi v tom není snadné existovat a tím vraha z filozofické fakulty vůbec neomlouvám. Jeho čin je nejen neomluvitelný, ale taky nepochopitelný. Ta dávka nenávisti, odporu ke světu přesahuje hranice běžného chápání.
Když říkám, že jde o nás, mám tím na mysli, že bychom neměli nenávist šířit, že bychom se jí neměli pokud možno vůbec účastnit.
Nevím, jestli bylo předem možné poznat, jak moc byl ten vraždící student nebezpečný, nevím, z jakého pocházel rodinného zázemí, jaké měl přátele, asistenty, profesory. Ale vím, že bychom měli pozorněji vnímat lidi, s nimiž se stýkáme, soustředit se nejen na sebe, ale i na jejich těžkosti, na jejich boje, myslet na ně, pokoušet se je z jejich temnot vyvádět. Pokud ovšem o jejich temnotách víme.
Jiný důležitý moment. Ministr Rakušan zdůraznil, že podle jeho současných informací vrah neměl žádné spojení na zahraničí, na cizí teroristické skupiny, a že je to tedy jen a jen náš domácí problém. Představuju si, jaká hysterie by nastala, kdyby tu hrůzu spáchal cizinec, kdyby pocházel třeba ze Sýrie nebo z Ukrajiny.
Nepochází, jde o českého občana, o českého teroristu, o českého sebevražedného zabijáka. Měli bychom na to myslet, až zas budeme hledat nebezpečí všude jinde jen ne doma. Máme to v sobě taky. Věta mých známých "to jsem si u nás nedokázal představit" už neplatí. O to víc bychom se měli sami vyhýbat rozdmýchávání domácí nenávisti.
