Jak letos proběhne 28. říjen, oslava vzniku samostatného Československa? Jedna akce se bude konat na Hradě, druhá na pražském Staroměstském náměstí, třetí u Masaryka před Hradem. Státní svátek bude rozdělen. Někteří politici a osobnosti půjdou v Praze v půl sedmé večer na „Staromák“ na protest proti jednání prezidenta Miloše Zemana v posledních dnech. Nic takového se u nás ještě nestalo. Trucakci pořádají i studenti: Jdeme s rektory k Masarykovi, oznámili. 28. října v podvečer vyrazí před Pražský hrad.
Případ Brady hýbe Českem. Miloš Zeman marně usiloval o to, aby se lidovecký ministr kultury Daniel Herman nesetkal s tibetským dalajlámou. Herman popsal, co se dělo. Prezident ho vydíral: pokud se sejde s tibetským duchovním, jeho strýc Jiří Brady nedostane státní vyznamenání, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, který udílí hlava státu.
Bradymu z Hradu ještě 12. října volali, že řád dostane. Pak se Herman, Bradyho synovec, sešel s dalajlámou a Bradymu oznámili, že se vyznamenání ruší. Prošel koncentračními tábory, podílel se na knihách o holocaustu. Ve světě je známý a oceňovaný.
Nedopustil se ničeho, co by udělení řádu bránilo. Zeman se mstí strýci za synovce, za Hermana. Sám Brady se s dalajlámou nesešel. Věc se ho netýká. Neměl být vyznamenán, protože je Herman jeho synovec. Je to ubohá msta.
Kněz Tomáš Halík vyzval "všechny slušné lidi", aby se nezúčastnili udělování státních vyznamenání na Hradě. Sami vyznamenaní si mají rozmyslet, jestli letos nebude ostuda ocenění přijmout. Předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík oznámil, že společně s Petrem Pithartem, Michalem Horáčkem (dnes již takřka jistým kandidátem na úřad prezidenta) či Danielem Hermanem uspořádá alternativní oslavu vzniku republiky.
Sledujeme známý střet zemanovci proti zbytku světa? Tentokrát je to jiné. Případ souvisí s Čínou; právě čínská ambasáda si nepřála, aby se ministři stýkali s dalajlámou. Poté, co Zeman a Si Ťin-pching na jaře podepsali „strategické partnerství“ obou zemí, Čína si u nás začala drze diktovat podmínky.
Čína není demokratický režim. Při návštěvě Si Ťin-pchinga v Praze vyvolalo masivní pobouření, když se česká policie chovala, jako by ji řídil Peking. Čínské agresivní vítače nechávala řádit, českým odpůrcům zakazovala vyvěšovat tibetské vlajky atd. Jenomže na totalitní režim jsou Češi stále ještě citliví. Na podlézání takovému režimu taky.
Festival hradní malosti a čínomil Sobotka
Pomstít se za svobodomyslného Hermana osmaosmdesátiletému muži žijícímu v Kanadě, to je podobně hrubá chyba, jako když se Zeman postavil loni 17. listopadu na jedno pódium s xenofobem Martinem Konvičkou. I to bylo silně přes čáru.
Prezident nyní zavlekl osobní spor do udělování státních vyznamenání. Nechal Bradyho vyškrtnout kvůli Hermanovi. Tím poškodil nejen sebe, představil se znovu jako chorobně mstivý politik, ale poškodil i stát, státní svátek, symbol české státnosti, její masarykovskou podstatu.
Jako by si nemohl pomoct. Jako by se už vůbec nedokázal brzdit. Potrestat Bradyho za Hermana je v demokracii nemyslitelné, tak daleko za hranou, že to těžko skousnou i někteří Zemanovi příznivci. (Dodejme: pro návrh na vyznamenání Bradymu ve sněmovně hlasovalo 131 ze 140 přítomných poslanců, drtivá většina.)
Zeman to dělá nejen jako osobní mstu (to by zřejmě jeho fanklub bral), ale aby uspokojil Čínu. Číňané přece žádali, aby se Herman nesešel s dalajlámou, to oni s tím běželi na Hrad. Takže tento svévolný, zdánlivě suverénní Zeman, antiNATO Zeman, antiEU Zeman, antiuprchlický Zeman, najednou poslouchá čínské komunisty na slovo. Skáče, jak oni pískají, klidně poškodí starého, úctyhodného pána, který žije v Kanadě a s českou politikou nemá lautr co dělat. Je čínštější než Číňané. Ti po něm jistě nechtěli, aby škrtl Bardyho.
Není divu, že se část politiků a osobností rozhodla slavit státní svátek jinde a jinak. Na Hradě se za Zemana 28. říjen slavit nedá. Ten den se místo slavení bude protestovat.
Premiér Sobotka na Twitteru jakoby rozumně vyzývá: „Prezident by se měl zachovat jako státník a vyznamenání Bradymu udělit. Jinak bude z letošního 28. října festival hradní malosti a české rozhádanosti.“
Trapné. Premiér má na té potupě podíl, malost mu není cizí. Podepsal prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, které mělo rozhněvané čínské komunisty ukonejšit. Postavil se proti svému ministrovi, proti demokracii, proti svobodě. Čínomil. Není to poprvé. Podobně souhlasil, aby byli do generálských hodností povýšeni šéfové policie, kteří v Praze pracovali ne pro nás, ale pro Si Ťin-pchinga.
Sobotkovi nedošlo, že i kdyby Hrad na poslední chvíli couvl, Brady už si řád převzít nemůže. Navíc Hrad necouvne. Zapletl se v kauze Brady do vlastních lží a byl usvědčen. Sobotkovi nedochází, jaký dopad mají tyto lži: my už dlouho sledujeme festival hradní malosti. Premiér se staví do role uklidňovače, ale opět jedná jako zbabělec, stejně jako před pár dny, když podepsal prohlášení vynucené čínskou ambasádou.
Zneužitím 28. října, potrestáním starého muže, se Zeman posunul ještě dál. Připomíná nákladní vlak bez strojvedoucího, řítící se katastrofu. Zostudil dokonale úřad prezidenta. Překonal i Klause s jeho vykutálenou amnestií.
