Hnutí Přísaha, které založil bývalý ředitel Útvaru proti organizovanému zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta, v průzkumech obliby politických stran stále stoupá. Podle výsledků volebního modelu agentury Median by nyní Šlachtu volila čtyři procenta voličů. Ačkoliv začal strašně pozdě, startoval letos v lednu, ačkoliv zjevně nedisponuje desítkami milionů na kampaň, přesto to dnes vypadá, že by se mohl dostat do sněmovny. Byl by to politický majstrštyk. Na čem Přísaha stojí, co ji vynáší nahoru? A co ji limituje?
Odpověď je nebezpečně prostá: Šlachta, Robert Šlachta. Přísaha je hnutí postavené na jednom jediném člověku. A ten člověk má při startu jednu obrovskou výhodu: osobní příběh. Voliči milují příběhy stejně jako děti. Milují příběhy hrdinů i padouchů (stačí si uvědomit českou oblibu usvědčeného vraha Kajínka). Šlachta nabízí příběh hrdiny, který se (s ÚOOZ) postavil proti tehdejšímu premiérovi Petru Nečasovi, premiérově milence Nagyové a vládě. Šlachta je pro lidi, kteří by ho volili, takový současný Juraj Jánošík. Českým paradoxem je, že zbojník řídil policejní útvar.
Osobní příběh by sám o sobě nestačil. Podmínkou startujícího úspěchu, naprosto klíčovou podmínkou, je důvěryhodnost. Nejde zde jen o "příběh", jde dokonce o "příběh opravdového člověka". Šlachta má v sobě něco opravdového, čeho se okolo nedostává, s čím se často nesetkáme. Jistou poctivost (teď budou lidé v ODS křičet, že jim sundal Nečasovu vládu, ale už nebudou křičet, že ta vláda byla jedna ruka s kmotry) a zároveň hluboké přesvědčení o své pravdě. Proto lidi oslovuje, proto stoupá, i když začal pozdě.
Lidé se v politice snadno nechají ošálit, stačí jim říkat, co chtějí slyšet, a nějaký čas to vydrží, někdy hodně dlouho. Andrej Babiš měl taky svůj startovní příběh: miliardář, úspěšný byznysmen, který jde napravit českou politiku, jde proti korupci. V závorce bylo absurdní tvrzení "miliardáři nekradou, nepotřebují to". Babiš ošálil masy.
A Šlachta? Taky je podvodník? Tipuju si, že bývalý šéf ÚOOZ představuje úplný Babišův protipól. Nejde si nahrabat, nejde si přihrávat zakázky pro své firmy (žádné nemá). Šlachta nás chce skutečně zachránit, očistit, pevně věří ve vlastní poctivé úmysly. Často opakuje, že dělal třicet let poctivě pro stát, pro občany (jako policista). Vzpomeňme, jak silnou měl podporu ve svém policejním útvaru, když se ministr vnitra Chovanec s premiérem Sobotkou a za podpory opoziční ODS rozhodli ÚOOZ zrušit. Podřízení Šlachtovi věřili. Část s ním odešla. Část z nich s ním pracuje v Přísaze.
Víra v sebe a zabejčenost
Pokud chcete Šlachtu a jeho momentální úspěch pochopit, stojí za zhlédnutí video, kde vysvětluje svůj postoj k vrbětickým odhalením (ostatně jsou Vrbětice častým tématem jeho debat s občany). Šlachta tam obhajuje, že se postavil za "bezpečnostní složky státu", strašně ho rozčiluje, když mu lidé vyčítají, že zradil a nebudou ho volit. Najednou šéf Přísahy vidí, jak vrtkavá je podpora, které se těší. Najednou chápe, do jaké mlýnice se dostal. Oslovuje mimo jiné voliče SPD a část z nich nesnese myšlenku, že by Putin cokoli udělal špatně. Když vidíte, jak se Šlachta na tom videu rozčílí, chápete jeho opravdovost, víru v sebe, ve své pojetí spravedlnosti. Vidíte, jak Šlachta vnímá loajalitu. Jako bývalý policajt samozřejmě podporuje policajty.
Možná se do sněmovny dostane, pokud jeho vzestupný trend vydrží. A zatím není důvod, aby nevydržel, o Šlachtovi víme jako by všechno, on bude dál objíždět republiku, "makat" na tom se stejnou zabejčeností, s jakou makal na kauze Nagyová - Nečas - Rittig a další.
Potíže nastanou s programem. Šlachta se brání, že není populista (ale obvykle říká to, co chtějí lidé slyšet, že je tu korupce, že se tu krade a že s tím chce zamávat, i když s tím, jak víme, nezamával, když byl vysoko postavený policista).
Jeho program je řídký, skoro žádný, pár bodů, "bobtnající státní správa" (ale jak by ji zeštíhlil?), "dávky mají být pro ty, kteří se ocitli v nouzi, ne pro ty, kteří nemají snahu svou situaci zlepšit" (ale tak to dnes v podstatě už je, dávky se zneužívají minimálně), "úpravu současného stavu inkluze" (tedy zřejmě omezení něčeho, co má hluboký, moderní smysl), odmítání migračních kvót, odsun uprchlíků jinam, "nenecháme se tlačit do kouta a nenecháme nikoho, aby nám vyhrožoval či nás vydíral", což prý platí "nejen pro Čínu a Rusko, ale také pro USA či EU" (EU a USA nás vydírají?) atd.
Dělá přesně to, co dělat má, vydává se lidem
Šlachta nabízí silný osobní příběh, ale tím to končí. Všecko stojí na něm, Přísaha = Šlachta, stejně jako ANO = Babiš. Šlachta není dost vzdělaný, dost znalý, nemá dostatečný rozhled na to, aby mohl nabídnout skutečný program pro stát. V Přísaze je ponořený velmi osobně, jde výhradně o jeho úzký pohled na dění v Česku. Stát není policejní útvar (ani firma), představuje vysoce komplikovaný organismus, ale Šlachta okolo sebe nemá síť lidí, kteří by to vnímali a dokázali by chápat a rozvíjet jednotlivé oblasti.
Funguje to, dokud Šlachta stojí někde na návsi či na náměstí a povídá si s občany, s obdivovateli, příznivci a zvědavci, loví jejich hlasy. Fungovat by to snad mohlo v oblasti ryze policejní. Ale dál dnes není nic. Volit Šlachtu jako české řešení pro budoucnost nemá smysl. Představte si ho, jak jedná v Bruselu či Londýně - a my jsme zemí EU, předseda strany (hnutí) tohle musí umět, musí nabízet víc než jen osobní příběh, musí mít vizi pro stát.
Proč jde Přísaha nahoru? Šlachta dělá přesně to, co dělat má, jezdí po republice. Vydává se lidem, nabízí se jim. Je skromný, nepotřebuje pět set lidí na place, stačí mu dvacet. Tohle funguje, dřív to předvedli Zeman, Klaus i Babiš. Na Šlachtu s příběhem si lidé mohou sáhnout, je reálný, není "tam", ale "tady". To chybí Fialovi, Bartošovi a dalším opozičním politikům, kteří už válčí ve sněmovně a nemají tu volnost, tolik času. Budou si ho ale muset najít.
Robert Šlachta ukazuje, jak mimořádně významná je v politice důvěryhodnost, opravdovost. Přebije vzdělání, přebije peníze, funguje jako nejlepší marketing. Ale zároveň platí, že sama o sobě nestačí. Politik musí být schopen myslet široce, globálně, hodně toho vědět a mít vizi. Pokud možno moderní vizi, táhnout zemi dopředu. Vizi Šlachta nemá.
