Už je to skoro zase jako za vlády Andreje Babiše (ANO) během covidu. Kdo se chce dozvědět, jaká protikrizová opatření zrovna platí, utopí se brzo v naprostém zmatku.
Premiér Petr Fiala (ODS) vzbudil minulý týden pozdvižení, když se nechal slyšet, že lidé budou za bydlení a energie vydávat maximálně 30 procent svých příjmů - s výjimkou Prahy, kde to bude o pět procent více. Veškeré náklady nad tuto hranici jim prý proplatí stát přes příspěvek na bydlení. To samozřejmě není pravda. Vláda se v reálu naštěstí opravdu nechystá utrácet stovky miliard, jen aby se někdo udržel v rozměrných luxusních bytech.
Ve skutečnosti má příspěvek na bydlení jasný limit - jeho adresát se musí vejít do tabulkově stanovených nákladů. Kdo utrácí více, má smůlu. Smutný vtip je v tom, že ony úředně určené částky jsou extrémně nízké, takže v praxi nyní tato pomoc představuje především chudinskou dávku pro poměrně úzkou skupinu lidí na úplném dně.
Místo aby si tedy kabinet konečně ujasnil, co chce - a zaměřil se na to podstatné -, vypouští do veřejného prostoru balonky napuštěné paralyzujícím plynem. K těm patří i úvahy části ministrů, kteří žádají, aby příspěvek na bydlení mohli nově čerpat také hypotékáři.
Pomoc, která není
Vláda Petra Fialy již od svého nástupu propaguje příspěvek na bydlení jako základní formu pomoci, jíž chce bojovat proti raketově stoupajícím cenám energií. Původně tak slibovala podpořit zejména ty, kdo se v závěru loňského roku - tedy ještě před tím, než Putin přepadl Ukrajinu - dostali do potíží kvůli krachujícím dodavatelům.
Od samého počátku ale přání předchází myšlenku. Je totiž iluzí si od příspěvku na bydlení - tak, jak je u nás nyní pojatý - slibovat, že může zafungovat jako rychlá a účinná pomoc. Nedávný výzkum ekonomek Federičové, Kalíškové a Zapletalové z akademického institutu IDEA odhalil, že tuto dávku by dnes mohla v republice pobírat více než desetina domácností, reálně ji ale čerpají pouhá tři procenta z nich. Ještě horší je pak situace v sociálně vyloučených lokalitách, kde by příspěvek potřebovala prakticky každá druhá domácnost, ale dostává jej pouhých 12 procent.
Pokud by tedy mělo toto opatření zafungovat jako účinná pomocná ruka státu, bylo by jej třeba zásadně upravit a především k němu usnadnit lidem přístup. Ani jedno se dosud nestalo. Normativy - tedy ony úředně stanovené maximální náklady na bydlení - jsou stále zoufale nízké.
Příklad: v případě dvoučlenné domácnosti z menšího města jde nyní o hranici, která nepatrně převyšuje devět tisíc korun. Pokud tedy vezmeme v úvahu modelovou situaci, v níž příjem zmiňované domácnosti činí 50 tisíc korun a bydlení ji přijde v úhrnu na 20 tisíc, musí za něj vynakládat už hodně přes Fialou zmiňovaných třicet procent. Protože ale zároveň výrazně překračuje normativ, nemá na žádnou pomoc nárok.
Těžko se tak zbavit pocitu trapnosti z toho, že premiér nejspíš ani netuší, jak v reálu funguje věc, o níž tvrdí, že potřebným pomůže.
A teď něco pro naše voliče
Dobrou zprávou je, že se v tomto případě nabízí něco, co bývá při problémech spíše vzácností - jednoduché, elegantní a funkční řešení. Experti jej navrhují už téměř půl roku. Pokud by se podle jejich propočtů zvedly zmiňované normativy o pětinu, dosáhli by díky tomu na pomoc kromě vyloženě chudinských domácností také ti ze střední třídy, kteří se nyní začínají propadat do stále větších potíží.
Špatnou zprávou naopak je, že to zatím vypadá, jako by kabinet svou energii chtěl investovat spíše do rozpoutání nových kulturních bitev než do poměrně snadných kroků, které by mu mohly přinést úspěch, takže tu máme nový hit: příspěvek na bydlení pro lidi, kteří splácejí hypotéku.
Bez ohledu na to, k jakým závěrům dospěje "odborná debata", již si o tom na sociálních sítích nepochybně nenechají ujít experti z vysoké školy života, můžeme jedno říci už teď - jde o perverzní myšlenku. Proč by stát, který mimochodem už nyní hypotékářům výrazně pomáhá daňovými odpisy, měl dávkou pro chudé dotovat investici lidí, kteří chudí být nemohou, protože by na hypotéku jinak vůbec nedosáhli? Existuje ještě nějaký jiný důvod než fakt, že hypotékáři jsou zásadní voličskou skupinou pětikoalice? Je samozřejmě logické, že vládní strany berou ohled na zájmy těch, kteří jim dávají své hlasy, je ale opravdu nutné dělat to zrovna na úkor chudých?
Zmatek jako strategie
Když před týdnem zasedal kabinet na zámku v Liblicích, věnoval se prý řadě strategických rozhodnutí. Zatím to ale vypadá, jako by v ekonomické a sociální oblasti byl jeho jedinou strategií chaos.
Nejen, že jsme jedinou zemí ve střední Evropě, která stále nedokáže potřebným zásadněji pomoci s placením za energie, jejichž ceny se náhle utrhly ze řetězů (energetický tarif stále není hotový), ale předvádíme i zarážející neschopnost zcela jednoduchými kroky rychle upravit zavedené dávky tak, aby to odpovídalo nové krizové situaci.
