Miloslav Ransdorf v úterý ráno straně vylíčil, co minulý týden pohledával v curyšské bance a na policejní stanici. Strana prohlásila, že pro ni tím kauza končí a nebude ji dál komentovat. Místopředsedkyně KSČM Miloslava Vostrá: "Pevně věříme, že kroky, které kolega Milan Ransdorf podnikne, povedou k vysvětlení celé situace a k jeho očištění."
Média se k Ransdorfově prezentaci pro vedení KSČM logicky upnula, protože věrohodných informací o případu je málo a tady se dal čekat nějaký posun. Výsledek: nula. Kromě toho, že partaj svého europoslance nezavrhla, což je pro porozumění švýcarské zápletce irelevantní.
Jak to celé bylo, nevíme dál. Nevíme to hlavní: zda, komu a jak je nebo měl být Miloslav Ransdorf zavázán za to, že se rozhodl působit v jeho prospěch. To je klíčová věc, podtržená obrovskou sumou 350 milionů eur, o kterou prý jde. A na kterou se měl poslanec Evropského parlamentu v Zürcher Kantonalbank přeptat, měl získat informace, odblokovat komunikaci, to už je jedno, jak tomu říká.
Tohle je práce pro prvotřídního diskrétního advokáta, kdežto Ransdorf je volený politik a veřejný činitel. Jestli máte nějaký problém s bankou nebo dědictvím, zkuste mu napsat, třeba vám taky píchne. Nemyslíte?
Jádro případu samozřejmě nespočívá v tom, jestli vedení KSČM Ransdorfovi věří a stojí za ním. V tuto chvíli dokonce nejde ani tak o to, jestli spáchal trestný čin; švýcarská justice ho považuje za obviněného, kriminální stránku věci bude řešit možná dlouho, platí presumpce neviny. Ale bez ohledu na to, Ransdorf upadl do podezření z vážného střetu zájmů a korupčního jednání. Ztratil věrohodnost. Každý poslanec, který chápe, co to střet zájmů je, by přece takovou privátní misi musel odmítnout. Mimochodem, nebýt incidentu v bance a Ransdorfova zatčení, na 99 procent bychom se o ní nedozvěděli.
Barvité historky o pohádkovém majetku po majiteli brazilské čokoládovny a podobně nepřibližují to hlavní: proč to ten Ransdorf dělal? Co za to očekával? Pocit zadostiučinění, slova díků? Čestné občanství Ivanky při Nitře?
Miloslav Ransdorf mezitím ani náznakem nepřipouští vinu. Vrchol sebereflexe a příspěvek do sbírky kuriozit: „Chybu jsem možná udělal tím, že jsem nepočítal s tím, jak mocný je bankovní sektor ve Švýcarsku.“ Zato nadhazuje konspirační teorie o tom, že „někomu šlápl na kuří oko“, o odposlouchávání a o komplotu kvůli jeho politickým názorům (nepřeceňuje se trochu?). Stylizuje se do role oběti. Hleďte: pro dobrotu na žebrotu!
Střet zájmů politici nedoceňují docela často, tváří se, že žádný nevidí. Komunisté v tom nejsou výjimkou. Ale Miloslav Ransdorf, to je politik zvláštního ražení.
