Nechejme stranou politické proklamace, vábivé sliby i od boku vystřelené výpady, kterých je teď v diskusích plno. Otázku, koho může ochránit americký protiraketový systém, jehož součástí má být radar v Brdech, nejlépe zodpoví údaje, které jsou o něm známy.

(Podrobné informace, včetně grafiky, najdete ZDE.)

Když jde o současnost, je odpověď jasná: systém, který by měl bezpečně zničit raketu vysoko nad Zemí, by nyní nepomohl vůbec nikomu. Po téměř čtvrtstoletí vývoje (jeho budování zahájil americký prezident Ronald Reagan v roce 1984) je stále ve stadiu zrodu.

Vyhrály zbraně, které ještě nebyly

Svůj úkol možná i tak splnil. Strach z budoucího vývoje potenciálních vesmírných zbraní vedl bývalý Sovětský svaz k dalším výdajům na zbrojení, které si ekonomika nemohla dovolit. Uspíšilo se tak zhroucení východního bloku.

Ovšem teď je, navzdory investovaným miliardám, systém stále ve fázi, kdy se nedá spoléhat na to, že protiraketová obrana nepřátelskou střelu najisto trefí.

Ostatně, složitost globální protiraketové obrany si uvědomila i Severoatlantická aliance. Na jejím summitu v Praze v roce 2002 se zástupci členských zemí dohodli, že experti vypracují studii proveditelnosti protiraketové obrany NATO. První dílčí závěry z října 2005 pak ukázaly na spoustu problémů, takže rozhodnutí se odsunulo na neurčito.

Rozvíjí se tedy jen protiraketový systém jedné členské země NATO, Spojených států.

Jenom radar nestačí

Právě k jeho budoucímu vylepšení má přispět i radarová základna v Česku.

Představme si, že by Američané postavili radar u nás, ale ne odpalovací základnu protiraketových střel v Polsku.

V tom případě by radar mohl lépe sledovat let mezikontinentální rakety, která by odstartovala někde na Blízkém východě a mířila na USA. Zničit by ji mohla protiraketa letící z Aljašky nebo z Kalifornie, kde má americká armáda své dosavadní dvě protiraketové základny.

Současné protiraketové střely mají dosah jen čtyři tisíce kilometrů. Nedokázaly by tedy doletět až k Evropě a zastavit raketu, směřující tentokrát do našich končin.

I kdyby se však dolet protiraket prodloužil, Evropě stejně k ničemu nebudou, pokud zůstanou jen v odpalovacích silech na základnách v USA.

Z Aljašky to je daleko

Pohled na mapu, nebo lépe na glóbus, který je přehlednější, nám prozradí, že protirakety startující z Aljašky nebo Kalifornie by musely přeletět celý americký kontinent, Atlantik, a pak by se teprve dostaly nad Evropu. Potřebovaly by překonat přes deset tisíc kilometrů.

Mezitím by útočná raketa dávno dopadla na svůj evropský cíl. Koneckonců, třeba z nestabilních zemí Blízkého východu to má do středu Evropy nějaké čtyři tisíce kilometrů. Blízko je i do Afriky, nebo do Ruska. Ani rakety směřující odtud do Evropy by nešlo z území USA zastavit.

Prostě, pokud by USA postavily v Evropě jenom radarovou základnu, mohla by sloužit pouze obraně Spojených států.

Málo času na reakci

Trochu jiná situace by nastala, pokud by na našem kontinentě vyrostl jak radar, tak protiraketová základna, třeba v Polsku.

Ale ani tak by nebylo pro Evropu vyhráno.

Představme si, že z Blízkého východu vystartuje raketa s náloží. Tak jednu dvě minuty stoupá (v té chvíli ji zjistí špionážní družice), a pak zamíří rychlostí asi sedmi kilometrů za vteřinu (přes 25 000 km/h) na Evropu. Bude tam za dalších asi deset minut.

To je doba, kterou by měla obsluha protiraketové základny v Polsku na reakci. Tedy na vypuštění protirakety a její navedení pomocí radaru na českém území přesně na útočící raketu.

Moc času tedy na obranu Evropy nebude. A při tom není jisté, zda se podaří nepřátelskou raketu vůbec trefit.

Teď si ovšem představme, že by taková útočná raketa mířila z Blízkého východu na Spojené státy. Radar v Česku by upřesnil, kudy letí. Protiraketa vystřelená z Polska by se ji pokusila zničit. A kdyby to nevyšlo, bude k dispozici ještě další pokus nad Atlantikem, díky raketám vystřeleným z Aljašky nebo Kalifornie.

I v tomto případě tedy bude systém užitečnější pro obyvatele Ameriky než pro obyvatele Evropy.

Základna by pomohla spojenci

Shrnuto: technické parametry protiraketového systému, současné i ty plánované, jsou nastaveny tak, aby zajišťovaly především obranu amerického území. Což je logické. Systém stavějí Spojené státy za své peníze.

To samozřejmě ještě neznamená, že Česká republika nemůže svému spojenci vyhovět. Může povolit stavbu radaru, který vylepší možnosti obrany USA a méně i šance na obranu Evropy.

Ale pak je docela férové přihlédnout při mezistátních jednáních k tomu, kdo může mít z radaru větší užitek. V tomto případě to jsou určitě USA.