Prezident České republiky Miloš Zeman se v květnu zúčastní oslav výročí konce války v Moskvě. Na Rudém náměstí se uskuteční přehlídka za účasti patnácti tisíc vojáků včetně kozáků v historických uniformách. Nebudou chybět ani ukázky moderních ruských zbraní. Ani Kim Čong-un, který v roli vůdce vůbec poprvé veřejně opustí hranice Severní Koreje. Chybět naopak bude naprostá většina státníků zemí Evropské unie. Tolik poslední fakta.
Zeman do Moskvy pojede, protože opak by považoval za urážku ruských vojáků padlých při osvobození Československa. Na tom jistě něco je. Především na tom, že památka padlých se nemá urážet, ať už jde o ruské vojáky, Američany, nebo císařské pěšáky z bitvy u Hradce Králové. Úcta k obětem válek patří k základní „prezidentské výbavě“, koneckonců ne nadarmo se hovoří o „kladeči věnců“.
Jen málo, pokud vůbec, to ale souvisí s přítomností na rusko-sovětských oslavách za mezinárodní situace roku 2015.
Nebo snad vrcholní státníci z přibližně 24 z 28 zemí Evropské unie, na rozdíl od českého prezidenta, postrádají smysl pro úctu k minulosti, k hrdinství a obětem? Nechápou, co je to urážka padlých, takže se jí klidně neomaleně dopustí tím, že do Moskvy nepřijedou? Ale kdeže. To je možná svět podle Zemana.
Ostatně, i vzhledem k tomu, jak Miloš Zeman hovořil o 17. listopadu a v den Památky zesnulých, by bylo nečekané, kdyby správný cit a porozumění pro symboliku historických výročí a pietních okamžiků prokázal jako jeden z mála právě on.
Vzdát poctu hrdinům a obětem války se dá samozřejmě i jinak. Slovenský prezident Andrej Kiska například oznámil, že bude zapalovat svíčky u pomníků a na hřbitovech, a vyzval k tomu i své spoluobčany. Není nutné jezdit na defilé Putinových ozbrojených sil. A už vůbec ne, když tam bude Kim Čong-un. Pokud se český prezident octne v jeho přítomnosti, chtě nechtě se – bez ohledu na to, že mu, jak řekl, nepodá ruku – podílí na diktátorově mezinárodní rehabilitaci. Že je vůbec něco takového potřeba konstatovat a kritizovat, je velmi hořké poznání.
A jsme u Zemanova, respektive Ovčáčkova slovesa „urazit“. Také účast na oslavách se za daných okolností dá brát jako pomyslná, symbolická urážka. Například obětí hrůzovlády Kima a jeho předků. Ba obětí korejské války. Samozřejmě také obětí probíhající války na Ukrajině – bez ohledu na to, jestli na přehlídce bude i nějaká technika z Donbasu, například raketomety Buk. Urážku těch, kterým vzala domov. Na hrdinství vojáků Rudé armády to nic nemění, ale není nemístné podotknout, že nepřinesli do Evropy jen mír, ale také Stalinovo kruté impérium se všemi jeho následky – což bude samozřejmě v Moskvě tabu. Do výčtu uražených by mohli patřit i ti, které Putinův režim zašlapává do země.
Zeman si už účast nerozmyslí, ale „diplomatická chřipka“ by za této situace bylo ještě docela slušné východisko. Český prezident v Americe u Bílého domu ani nezaklepal, kdežto u Putina a jeho lidí má dveře otevřené. Někoho "uráží" i tohle.
