Opravdu to může vypadat jen jako hloupý výrok, kterým nemá smysl se podrobně zabývat; poslanec za SPD Miloslav Rozner označil tábor v Letech u Písku, kde byli za války vězněni Romové, za "neexistující pseudokoncetrák". Policie ho chtěla trestně stíhat pro podezření z popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, ale poslanci se ve středu rozhodli jej ke stíhání nevydat. Pro bylo jen 42 ze 155 přítomných.
Možná mají pravdu ti, kteří říkají, že jde o opravdu hloupá slova a stíhání by stejně tak jako tak k ničemu nevedlo.
Vtip je ovšem v tom, že to se nyní nedozvíme. Poslanci rozhodování vzali do vlastních rukou; jenže, bylo to správné? Co s těmi, kteří slova jejich kolegy opravdu vnímali jako popírání nebo zpochybňování genocidy Romů?
Ostatně, jak jinak chcete ta slova chápat, když z českých Romů zbyla po válce méně než desetina? A když víme, že právě tábory v Letech a v Hodoníně u Kunštátu sloužily jako přestupní stanice té divoké jízdy na věčnost?
Řeknete; dobře, ale není to opravdu bouře ve sklenici vody: podívejte se kolem sebe: podívejte se, jak Václav Klaus mladší přirovnává sněmovnu k židovskému výboru, který místo toho, aby schvaloval zákony, tak rozhoduje o tom, koho pošle do transportu? Není lepší ty zbytečné velkohubé řeči o nacistických zločinech jednoduše jen tak přeslechnout?
Žijeme ve zvláštní době. Vyznačuje se následujícími faktory:
1. Vymírají poslední pamětníci a tím i svědci jak holokaustu, tak komunistického bezpráví.
2. Cítíme, že falešné zprávy a lži mají najednou větší sílu, než jsme si kdy dřív mysleli. Nevíme, zda dokonce nemohou ovlivnit směrování celých národů, volby prezidenta, pohled na minulost.
3. Uplatňujeme dvojí metr: váhavě se sice pokoušíme stíhat zpochybňování nacistických zločinů, ale zpochybňování těch komunistických přehlížíme úplně.
4. Jen velmi zvolna budujeme systém vzdělávání a památníků, který by minulost jasně označil: snáze zpochybníte romský holokaust, když na místě koncentráku stával vepřín, než když se tam nachází památník, kde je tato minulost zdokladována.
Neplyne z těchto důvodů, že stojí za to se podobnými zpochybněními minulosti zabývat opravdu důsledně?
Český právní řád má ustanovení proti takzvané osvětimské lži, stejně jako proti té jáchymovské. To říká, že kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo ospravedlňuje nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Ve skutečnosti se ovšem v Česku stíhala jen osvětimská lež, s tou jáchymovskou si nikdo nevěděl rady. Neúspěchem skončilo například trestní oznámení podané společně Konfederací politických vězňů, Platformou evropské paměti a svědomí, sdružením Post Bellum a řadou dalších organizací na KSČM, která se v roce 2016 oficiálně přihlásila k "revolučnímu základu února 1948".
Jenže těžko stíhat jednu lež, když nad tou druhou jen tak mávnete rukou.
Můžeme přemýšlet o tom, proč vlastně taková slova zaznívají: ne všem se jejich vlastní minulost povedla a ne všichni se zabydleli v současnosti takové, jaká je. Také je příjemnější být spíš obětí než svědkem a spíš svědkem než spolupachatelem.
Jenže není to tak, že ten, kdo popírá dávné zločiny, připravuje tím jen půdu pro ty nové? Naše země byla v minulosti silně zkoušena a bylo by skvělé, kdyby poselství těch zkoušek mohlo být současnou posilou do budoucnosti. Aby to možné bylo, musíme o tom všem něco vědět a mít místa, kde se to dozvědět.
Bylo by také skvělé, kdyby Česko zrychlilo. Poslanec Rozner pronesl ta hloupá slova už v roce 2017, proč to trvá tak dlouho? Ale zkusme se na věc podívat i pozitivně: není právě spor o Roznerova slova právě nejlepším důkazem toho, že záměr na vykoupení vepřína v Letech a důstojnou úpravu a připomínku místa paměti byl od začátku správný? Že viditelné změny na místě romského tábora jsou také jedním ze způsobů, jak do budoucna čelit podobným lžím? A možná i lepším než trestní stíhání.
