V Praze končí festival Jeden svět, dokumenty zaměřené na lidská práva ve světě i u nás. Každý rok ty filmy stojí za vidění. Pozornost už léta přitahují snímky z Ruska. Dokumenty o porušování práv etnik, menšin, homosexuálů, o rostoucím neonacismu, o obřím vlivu pravoslavné církve a jejím spojení s prezidentem Vladimirem Putinem. Letos byl promítán dokument Putinovy hry. Míněny zimní olympijské hry v Soči. Doufejme, že ho odovysílá Česká televize.
Pozornost už léta přitahují snímky z Ruska. Dokumenty o porušování práv etnik, menšin, homosexuálů, o rostoucím neonacismu, o obřím vlivu pravoslavné církve a jejím spojení s prezidentem Vladimirem Putinem.
Hry v Soči probíhaly, zatímco lidé v Kyjevě, na Majdanu, bojovali za svobodu, nebo aspoň za to, aby jejich režim zlidštěl. My jsme koukali v televizi na skoky na lyžích či tance na ledě, zatímco v Kyjevě umírali demonstranti i policisté při střetech prozápadních demonstrantů s proruskými ozbrojenci Viktora Janukovyče.
Spojování her s politikou bylo mnohými čtenáři i politiky odsuzováno jako nepřípustné. Olympiáda je sport a politika se do něj prý nesmí tahat. Přístup postavený na lži. Olympijské hry jsou byznys a politika zároveň. Hry v Pekingu toho byly masivním důkazem. Olympiáda v Soči ještě víc. Dokument Putinovy hry to přesvědčivě dokládá.
Ruský dialektický materialismus
Natočil ho rusko-izraelský režisér Alexander Gentelev. (Loni se na Jednom světě promítal jeho předchozí film o Rusku Zločinci podle zákona, Thieves by Law.) Putinovy hry produkovala Simone Baumanová, Němka ze Zschopau, která v 80. letech studovala filozofii v Sovětském svazu. Později přednášela dialektický materialismus na Humboldtově univerzitě... Rusko zná a v posledních letech kritizuje tamní moc. Produkovala například dokument Chodorkovskij. Baumanová mimo to popsala, jak od ní kdosi chtěl odkoupit práva na film Putinovy hry. Nabídl jí nemalou sumu 600 tisíc liber. Podle ní proto, aby se výpověď o olympiádě nepromítala.
Výjimkou je starosta Soči Anatolij Pachomov. Muž, který nápadně připomíná českého lobbistu a politika Miroslava Šloufa. Jeho vstupy jsou ryze propagační. Neříká lautr nic.
Typické na Putinových hrách je to, že tam nemluví putinovští politici. Autoři popisují, jak nebylo možné sehnat jejich vyjádření. Výjimkou je starosta Soči Anatolij Pachomov. Muž, který nápadně připomíná českého lobbistu a politika Miroslava Šloufa. Jeho vstupy jsou ryze propagační. Neříká lautr nic. Se štábem odmítali mluvit i majitelé a ředitelé ruských firem, které v Soči stavěly. Všichni se báli.
Co je na Putinových hrách nepominutelné? Všudypřítomný kult Putinovy osobnosti. Co si zamane, to dostane. Jméno prezidenta na mnohé Rusy působí jako jméno boha nejvyššího. Co on chce, to se stane, neexistuje jiná varianta.
Dále si nemůžete nevšimnout, že ruská demokracie je podstatně odlišná od západního modelu. Putin se rozhodne uspořádat v subtropické oblasti, v jedné z nejvýše ceněných ruských letních odpočinkových, lázeňských lokalit, zimní olympijské hry. Zimní sporty se zde prakticky vůbec nepěstovaly. Infrastruktura k nim logicky neexistovala. A přece se zde hry nakonec konaly. (Mezinárodní olympijský výbor dal Soči přednost před Salzburgem, kde bylo prakticky vše hotové. Příště zřejmě bude zimní olympiáda na Sahaře.) Proběhlo masivní vyvlastňování. Lidem byly zabavovány domy a byty na základě olympijského zákona. Vot děmokrácija.
Chybělo školení pro případ války
Další věc, která vám neunikne: lhostejnost k přírodě. Olympijské zásahy do okolí Soči jsou podle filmařů ukrutné, devastační. Ničení řeky atd. Senátor Konstantin Cybko v dokumentu hovoří o obřích skládkách odpadu, které se během přešupačení Soči na zimní středisko navršily v těsném okolí města. Jsou v katastrofálním stavu. Cybko: „Tam se nedá žít. Vidíme, jak je nemožné žít 1 – 2 kilometry od skládky. Ale jsou to obydlené oblasti a lidé tam žijí.“
Kruté jsou záběry na rodiny, kterým byly vyvlastněny domy a byty. Lidé nastěhovaní do minibytů bez vody, početné rodiny nacpané v malých prostorech Jeden zen zákona vystěhovaný obyvatel Soči konstatuje: „Stal jsem se bezdomovcem ve jménu Ruské federace a v souladu s právem.“
Typická je výpověď podnikatele Petera Fedina, obyvatele horského střediska Krásnaja Poljana. Vypráví, jak tam před lety založil firmu Alpika Service, společnost, která začala rozvíjet sjezdové lyžování. Postavil francouzskou čtyřsedačku, vybudoval sjezdovku s největším sklonem v Rusku. Pak ale, když bylo rozhodnuto, že v Soči proběhnou hry, přišel gubernátor a rozhodl, že dílo Fedina bude jeho. Podnikatel odmítl, začali mu vyhrožovat: „Finančně tě udusíme.“ Neustoupil. Zapojili „administrativní nástroje“, inspekce, kontroly. Nakonec firmu Alpika Service zavřeli, neb zaměstnancům chybělo školení pro případ války. „To není vtip,“ dodává Fedin.
Demokracie? Ani omylem. Ale na oko to funguje. Oficiálně Fedinovi chybělo nesmyslné školení. To je stejné jako s vyvlastňovacím zákonem. Nebo jako s čerstvým zákonem ruské Dumy, podle něhož se Krym má připojit k Rusku. Vše jde „demokratickou“ cestou, zákonnou cestou. Ale zákonného na tom zároveň není nic.
Ruská „korupční daň“
V dokumentu vystupuje také světový šachista Garri Kasparov, známý kritik Putina, nebo Boris Němcov, bývalý ruský vicepremiér, dnes opoziční politik. Mimo jiné je znám tím, že olympiádu v Soči nazval „nejohavnější aférou v dějinách Ruska“. V dokumentu hovoří o tom, že Soči jako letní letovisko už neexistuje: „Náklaďáky navezou tři miliony tun materiálu. Zácpy jsou tam horší než v Moskvě. Ale Putinovi je to jedno. Myslím, že si staví pomník.“
Cena rychlostní silnice do Krásnoj Poljany podle něj vyšplhala tak vysoko, že by se dala pořídit ze zlata nebo z kaviáru. Bývalý ruský vicepremiér srovnává ceny předchozích olympiád: Vancouver stál 2 miliardy dolarů, Salt Lake City taky, Turín 2 miliardy eur. Ale olympiáda v Soči se podle informací, kterými disponoval v době natáčení dokumentu, vyšplhala na 45 miliard dolarů. Ani to nebylo konečné číslo. Pozdější informace přesáhly 50 miliard dolarů.
Důvod? Korupce. V míře, jakou u nás neznáme. Popisuje ji Valerij Morozov, podnikatel, majitel stavební firmy, který emigroval z Ruska do Velké Británie. Vypráví, jak mu vyhrožovali, že se budou koupat v krvi. Jak to chodilo, když měl své projekty v Primorském, kontrakty za 2,5 miliardy rublů. Úředníci žádali „korupční daň“, poplatky ve výši 12 plus 5 procent. Úplatek srazil na 3 procenta. Popisuje, jak osobně nesl 15 milionů rublů do prezidentského úředního oddělení. Cena olympijských zakázek se podle něj oproti běžným cenám zvedala dvakrát až třikrát, o sto až dvě stě procent. Všechny projekty v Soči se staly „olympijskými“.
V dokumentu se o korupci mluví zhusta. Projekt za sto milionů rublů vypadá následovně: 30 milionů na akci, 70 milionů se rozdělí mezi korumpované osoby.
Privatizace Soči
Film odpovídá také na otázku, proč se v Rusku, které je proslavené svými zimními oblastmi, dělala olympiáda naprosto nesmyslně v subtropickém letovisku. Podle tvůrců dokumentu byy hry jen záminkou, mazanou fintou některých oligarchů a lidí okolo Putina, jak se stát vlastníky nesmírně lukrativní ruské oblasti. O tomto neviditelném záměru mluví Garri Kasparov. Nejprve vyvlastnění, znárodnění, pak privatizace do těch správných rukou.
Producentka Simone Baumanová řekla v měsíc starém rozhovoru pro lidovky.cz: „Mám Rusko ráda, mám tam množství přátel, mám ráda ruštinu. Ale minimálně od konce devadesátých let sleduji tamní dění s velkými obavami. Ze své zkušenosti z osmdesátých let samozřejmě vím, co znamená ideologie a cenzura. Ale co se děje v Rusku dnes, pokud jde o média a propagandu – ještě zvlášť teď v souvislosti s děním na Ukrajině – to je neuvěřitelné. Něco takového jsem neviděla ani v těch osmdesátých letech.“
Simone Baumanová: "Ale co se děje v Rusku dnes, pokud jde o média a propagandu – ještě zvlášť teď v souvislosti s děním na Ukrajině – to je neuvěřitelné. Něco takového jsem neviděla ani v těch osmdesátých letech."
Putinovy hry mají sílu, velkou vypovídací hodnotu. Svědčí o tom, že tato olympiáda byla asi tak tisíckrát víc politikou, ruskou politikou než sportem. Film nám ale znovu ukazuje, jak se Rusko mění, že se neposunuje k lepšímu a že demokracii pokřivilo do putinovsko-carské podoby. V tomto smyslu byla okupace Ukrajiny jen vojenské pokračování zimních olympijských her v Soči. Hry na Krymu.
Obojí, skrz naskrz prokorumpované, ale velkolepé hry v Soči i zábor Krymu, posiluje ruský nacionalismus, přesvědčení mnoha Rusů, že jsou velký, všemocný národ. K tomu prezident Putin ještě ke své popularitě, ke svému prospěchu a k posílení moci dokonale využívá východní náboženství, pravoslaví. Kdo chce vidět, jak je to vše spojené do jednoho, měl by vidět dokument Pussy Riot - punková modlitba. Tam se putinovství dostává až na oltář.
Dnešní Rusko působí odpudivým, zastrašujícím dojmem. Násilnické impérium, které se úmyslně vzdaluje západnímu, pro tamní mocné nepohodlnému pojetí svobody.
Ve středu je 15. výročí našeho vstupu do Severoatlantické aliance. Jedna z nejlepších změn, jež nás po roce 1989 potkala.
