Některá znamení jsou varovná. Nesmíme je přehlížet. Minulé pondělí ruské muzeum Perm-36, bývalý gulag, věznice pro politické odpůrce Sovětského svazu, definitivně ohlásilo, že končí. Prohrálo boj s místními úřady. Provozovatelé muzea-gulagu jsou napadáni, že přijímají peníze ze zahraničních fondů (ze Západu) a propagují fašismus (Ukrajinu). Kvůli nezaplaceným účtům gubernie muzeu odpojila vodu a elektřinu.
Gulagů, trestných táborů pro politické vězně Stalina, ale i Brežněva, stály po celém Rusku tisíce. Byly součástí jeho nejtemnější, nejkrutější minulosti. Muzeum Perm-36 jako jediné (!) zakonzervovalo přímo pracovní tábor. Představte si, že by česká vláda rozhodla o uzavření Terezína nebo tábora Vojna. Nebo že by Poláci začali likvidovat Osvětim. Nepředstavitelné. Ale u Rusů nás už nic nepřekvapí.
Ruské gulagy se velmi podobaly koncentrákům. Komunistická represe a krutost je přinejmenším srovnatelná s nacistickou. Ale komunistům a jejich nástupcům se podařilo v mnoha hlavách dokonce i u nás zakořenit představu, že komunismus se s nacismem nedá srovnávat. Což je zločinný omyl. Jsou to stejně zvrácené, stejně nebezpečné ideologie. A jejich zvěrstva si máme připomínat, aby se neopakovala.
Tlak proti jedinému ruskému gulagu-pomníku, gulagu-mementu, začal v roce 2012. Do čela kraje byl dosazen nový proputinovský gubernátor Viktor Basargin. Nejprve přestal finančně podporovat akce v muzeu. Jezdila tam Putinova opozice, která prezidenta otevřeně kritizovala; kupříkladu jí vadilo falšování v prezidentských volbách v roce 2012. V polovině roku 2013 ministerstvo kultury Permského kraje oznámilo, že Perm-36 předělá na státní muzeum, což byl počátek konce.
Špióni NATO a Západu
Pak už to šlo rychle. Ruská televize NTV pustila reportáž Pátá kolona: v Perm-36 je prý obhajován fašismus, visí tam plakáty Stěpana Bandery, návštěvníci pějí protistátní písně. Citace z reportáže: „Cílem muzea Perm 36 je učit děti, že ukrajinští fašisté nejsou tak špatní, jak se píše v učebnicích, a že generace jejich vnuků teď způsobuje genocidu ve východní části Ukrajiny.“ V gulagu byl vězněn ukrajinský básník Vasilij Stusov. Zemřel na samotce.
Bývalý bachař z Permu-36 v reportáži Pátá kolona pravil: „Byl jsem tady, když propouštěli takzvané politické disidenty. Všichni byli špioni a všichni odešli z vězení na Západ.“ Takže podpora Ukrajiny a Západu. Nejhorší provinění. V Permu pak byly zorganizovány protesty, na kterých demonstrující nesli hesla: NE základně NATO v Permu 36! – Jak dnes víme sami, putinovská propaganda je na nejvyšší úrovni.
Do toho si promítněme některá další fakta, třeba v Rusku na mnoha místech dodnes pěstovaný kult Lenina a Stalina. Stačí chodit na filmy Jednoho světa; jakmile tam je dokument z dnešního Ruska, zaručeně na Lenina a Stalina narazíte. Na jejich obrazy, sochy, muzea. Kupříkladu v dokumentu o pronásledování homosexuálů Putinovy „Děti 404“ jeden z mladých gayů zpívá kanadskou hymnu (utíká z Ruska do Kanady) pod obří sochou Vladimira Iljiče v jednom Leninově muzeu.
Představte si, že by u nás bylo dnes dál provozováno oslavné muzeum Klementa Gottwalda. Že by se mu tam lidé chodili poklonit. Šílené. Doslova šílené.
Na případu likvidace muzea Perm-36 je vidět, jaké riziko představuje dnešní Putinova říše. A jak to nebezpečí nečekaně rychle narůstá, rozšiřuje se. Stalin byl v pořádku. Muzeum Perm-36 propaguje banderismus. Největší ruské neštěstí byl rozpad mocného Sovětského svazu, ztráta ruského vlivu v Evropě, propuštění vazalů typu Polska, Československa, Maďarska a Východního Německa.
Muzeum Perm-36 je likvidováno, protože Sovětský svaz byl pro Vladimira Putina v pořádku. Aby ne, vždyť dnešní ruský prezident pracoval léta pro jeho tajnou službu KGB. A mnoho jeho spolupracovníků taky (jeden za všechny, přítel Miloše Zemana a Putinova pravá ruka Vladimir Jakunin).
Tohle všechno už tu bylo: překrucování dějin, přepisování historie, štvaní proti opozici a zavírání politických soupeřů. Měli bychom si to pamatovat a do posledního dechu této manipulativní zrůdnosti bránit. Nikdy se jí nevzdat. Nic si nenalhávejme, i u nás je dost lidí, kteří by chtěli bolševika lakovat narůžovo. Nejen komunisté. Stačí sledovat třeba dva roky trvající oranžový likvidační útok na Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
