Člověk si zvykne i na šibenici. My jsme si zvykli, že se z Ruska stala hrozba. Ani nám to už nepřijde. Ruský prezident Putin zabral Krym, podporuje dál proruské separatisty, válku v Donbasu, trvá to déle než rok a my jsme ukolébáni. Minské dohody jsou od uzavření porušovány. Na Ukrajině se znovu intenzivně bojuje. Ve vzduchu houstne napětí.
„Armáda musí být připravena čelit totální invazi po celé délce hranice s Ruskem,“ řekl minulý týden ukrajinský prezident Petro Porošenko. Oznámil, že v oblasti kontrolované separatisty operuje devět tisíc ruských vojáků. Žádné stažení, odchod z cizího území. Naopak. Pět set vojáků takzvané Doněcké lidové republiky zaútočilo na městečko Marjinka, těžké boje. V Doněcku se také střílí. Ofenzivu čeká Porošenko v létě.
Málem už jsme zapomněli, že Vladimir Putin nutně potřebuje přístav Mariupol, ukrást si suchou cestu na okupovaný Krym. Ví, že Ukrajina nemá sílu čelit ruské armádě. Zatím však otevřeně nepřiznal, že oněch devět tisíc vojáků pomáhá separatistům. Drží se taktiky „hybridní války“, skryté podpory povstalecké snahy odervat Donbas od Ukrajiny. Nebo jinak: pořád ještě úplně nepřerval spojení se Západem.
Po Ukrajině mohou přijít na řadu pobaltské státy (i v nich žije ruská menšina, jako na Ukrajině). Vojenští experti pochybují, že by Severoatlantická aliance dokázala tamní členské země ubránit. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg Rusko obviňuje, že se snaží silou změnit hranice Evropy.
Vladimir Putin poskytl rozhovor italským novinám Corriere della Sera, v němž pravil: „Pokud jde o obavy některých zemí z možných agresivních akcí Ruska, myslím, že jen člověk, který není zdravý... si může představit, že by Rusko najednou napadlo NATO.“ Zní to pěkně, jenomže Putinovi nelze věřit. Podíl Rusů na anexi Krymu taky přiznal až post factum. Dodnes popírá, že by Kreml posílal vojáky do Donbasu.
Jenom prstíček tam strčíme
Pro Italy zopakoval svoji oblíbenou písničku: za všechno mohou Spojené státy, které Rusko uměle vykreslují jako nepřítele. Dělají to prý, aby byly nejsilnější světovou velmocí. „Chci vám říct, že od Ruska se není čeho bát,“ uklidňoval Italy Putin jak jezinky Smolíčka. Toto vzkazuje do zahraničí, kde naplno jede ruská propaganda. Dovnitř do Ruska pak nechá státní televizí pustit vylhaný dokument o okupaci Československa v roce 1968. Oslava invaze, jako by Rusy chystal na další. A oni mu tleskají, zatímco jejich děti tajně umírají na Ukrajině.
V neděli začal v Německu summit G7, sedmi velkých světových ekonomik. Podle programu měly země jednat o společném postupu v boji proti ebole, o postoji k dohodě o ochraně klimatu a o smlouvách, jež zavedou volný obchod mezi EU a USA i Spojenými státy a tichomořským regionem. Neoficiálním tématem však bylo riziko jménem Rusko.
Putin byl z G7 vyloučen díky agresi na Ukrajině. Barack Obama přijel na summit žádat státy Evropské unie, ať neruší sankce vůči Moskvě. O jejich osudu bude Unie znovu jednat na konci června. - Skutečnost, že už není G8, Putin se nesmí účastnit, zbývá G7, je pro poslední dobu typická.
Rusko, říkají lidé naklonění Kremlu, je vytlačováno, aby Spojené státy posilovaly. Stejný cíl prý mají sankce. Putinovci (Zeman, Fico, Orbán a další) do omrzení opakují, že sankční kroky nefungují. Nenabízejí však jiné řešení. A ruská propaganda kvůli sankcím běsní, což dokazuje, že Moskvě silně vadí. I sankce ovšem Rusko vydělují, stejně jako vyloučení z G8. Putin je stále izolovanější. Navíc podle znalců v jeho okolí převládli místo průmyslníků vojenští nadrženci, kteří válku chtějí.
O houstnutí atmosféry a o tom, že Západ pomalu, velmi pomalu, opožděně začíná počítat s možným konfliktem s Moskvou, svědčí i některé údajné záměry americké vlády, jež mají reagovat na to, že Rusko podle USA porušuje odzbrojovací dohodu z konce studené války. Psala o tom agentura AP.
Budící se Obama
Jaké kroky padají v úvahu? Rozmístění amerických pozemních střel v Evropě; měly by být schopny v předstihu udeřit proti ruským zbraním. Pokud se AP nemýlí, znamená to naprostou změnu americké politiky na starém kontinentu a vůči Rusku. Americká administrativa údajně v jedné variantě počítá s tím, aby byly americké jaderné zbraně více než dnes schopny ničit vojenské cíle na území Ruska.
Situace je svým způsobem horší než za studené války před rozpadem Sovětského svazu. Tehdy byl Východ a Západ na mrazivé vztahy zvyklý. Kdežto nyní se vztahy prudce mění, během roku a půl je všechno jinak. Navíc dokonale šlape ruská propaganda. Moskva je vnímána jako megahrozba.
Varovná slova pronesl papež František v Sarajevu. „Je to svým způsobem třetí světová válka podávaná po kouskách a v kontextu globální komunikace je zde cítit klima války,“ pravil. „Je to klima, které vyvolávají a záměrně podněcují zejména ti, kteří si přejí střet mezi různými kulturami a civilizacemi, a také ti, kteří s válkami spekulují, aby vydělali na prodeji zbraní.“ Nehovořil zjevně pouze o Ukrajině, na mysli měl také Islámský stát a další konflikty.
Jak si v dusivém prostředí stojí Česko? Generál Petr Pavel se na konci června stane dvojkou NATO, předsedou vojenského výboru i celé Severoatlantické aliance. Takže to vypadá, že víme, kam patříme. Jenomže česká politika je buď velmi nezřetelná (vláda), nebo přímo proruská (Miloš Zeman). Ruské propagandě se neumíme bránit, má u nás moře místa. Dokonce zaznívají obavy bezpečnostních expertů, že je od nás alespoň částečně organizována pro celou EU.
Nečekají nás lehké časy. Sužovanou, ničenou Ukrajinu nečekají lehké časy. Pobaltské země se připravují na nejhorší. Na obranu svobody. Otázkou je, jak dlouho se ještě Rusové nechají Putinem oblbovat. Do jakých konfliktů je tento autoritář dokáže „za ródinu“ vmanipulovat. A další otázka: bude Západ ochoten se bránit? Bude toho schopen? Je to na nás.
