Ve Spojených státech bylo z kraje tohoto týdne hodně živo. Lidé z Bidenova okolí měli plné ruce práce s (do)vysvětlováním jeho varšavského projevu. "Proboha živého, tenhle muž nemůže zůstat u moci," pronesl americký prezident na adresu Vladimira Putina. Neřekl, nic jiného, než o čem prostě musíte přemýšlet při pohledu na zvěrstva, která Putin páchá na Ukrajině. Můžeme, dokážeme s tímhle řezníkem ještě někdy jednat?
Kritici ale jeden přes druhého namítali, že prý Biden vyzval ke změně režimu v Rusku, což je nezodpovědné a nebezpečné, protože toho Putin může využít ve své propagandě. Autor tohoto textu si při té příležitosti vzpomněl na rozhovor s historikem Timothym Snyderem z roku 2015. Otázka tehdy, po anexi Krymu a ruské vojenské pomoci separatistům na Donbasu, zněla: "Měl by Západ poskytnout Ukrajině zbraně? Nebyla by to už třeba jen kvůli eskalaci Putinovy propagandy chyba?"
Snyderova odpověď byla už tehdy jasnozřivější, než jsou dnes všechny politicky a diplomaticky vycizelované "analýzy". "Na ruské propagandě nesejde," říkal už před sedmi lety historik. "Rusové přece už dávno tvrdí, že na Ukrajině jsou přítomny západní vojenské síly, západní zbraně, v obrazu ruské propagandy je to prostě komplot CIA, žádná ukrajinská vláda ve skutečnosti neexistuje a tak dále. Na realitě už vůbec nezáleží."
A přidejme ještě jeden výstižný hlas, názor bývalého zkušeného diplomata Daniela Frieda, který byl kromě jiného americkým velvyslancem v Polsku. "Starost o Putinovy pocity" podle něho v minulosti nijak nepřispěla k tomu, že by změnil své činy. "A vzhledem k tomu, co Putin provádí teď, udělal Biden správně, že se takto ozval. Nebylo to politické prohlášení, ale morální - a v tom je rozdíl," uvedl Fried pro list Washington Post.
Padla facka na oskarech!
Mediálnímu hlaholu kolem Bidenova varšavského projevu ovšem za oceánem zdatně konkurovala jiná vřava. Ta zažehnutá fackou, kterou na předávání Oscarů minulou neděli uštědřil herec Will Smith komikovi Chrisu Rockovi. Cosi americky specifického - často zábavného, ale občas i divně, až nezdravě ujetého - se nicméně neprojevilo ani tak v samotném aktu (mlask, ta sedla!), ale v jeho společenské a mediální reflexi.
Genderové otázky, problematika násilí, zbraně, svoboda projevu, její bezbřehost, nebo naopak její ohrožení, důležitá role vlasů v afroamerické komunitě, umělecká schizofrenie, kdy se v jedné osobnosti prý může svářet herec s obyčejným člověkem, milujícím partnerem - to vše a mnohé další se teď přepírá v americké mlýnici.
Dlouhodobě uvadající sledovanost Oscarů byla fackou nakopnuta vzhůru, organizátoři mají, co chtěli. Will Smith teď ale půjde před jakousi kárnou komisi akademie, která už předem vyhrožuje "disciplinárním řízením", jež může vyústit "dočasným zákazem, vyloučením nebo jinou sankcí". Nechte hrát Smitha! chtělo by se teď skoro křičet.
Nicméně pokud byla kritická ozvěna Bidenova varšavského projevu sice hlasitou, ale v zásadě prázdnou bublinou a pokud byla oscarová "facka na sále" karnevalem sebestřednosti amerického showbyznysu, pak tento týden přinesl i jednu opravdu důležitou zprávu. Podstatnou pro Putinovu agresi vůči Ukrajině. Respektive právě pro Ukrajinu, pro Evropu a pro samotné Spojené státy.
Návrh amerického státního rozpočtu na rok 2023, který Biden představil tento týden, předjímá výrazné zvýšení výdajů na obranu. Oproti roku 2021, kdy stejný dokument sestavoval ještě Trumpův Bílý dům, má dostat nově armáda o desetinu více peněz. A i když kritici z řad republikánů, kteří by chtěli více, upozorňují, že po zohlednění inflace bude reálný nárůst ani ne dvouprocentní, z hlediska prezidenta a jeho Demokratické strany jde o podstatnou změnu.
Odpověď na Putinovu agresi
S nástupem Joea Bidena do Bílého domu demokraté avizovali, že na obranných rozpočtech se bude za jejich vlády šetřit. Že se do nich nebudou přidávat peníze. Ba že se v nich bude škrtat. S tím je konec - a je to Putinova práce. Jak americký prezident uvedl při představování návrhu, obranné výdaje se zvyšují i jako "silná odpověď na Putinovu agresi vůči Ukrajině".
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho toto odhodlání americkým politikům a jejich voličům vydrží. Dva američtí diplomaté, s nimiž autor tohoto textu shodou okolností v tomto týdnu mluvil, se domnívají, že nejde o záležitost jednoho či dvou rozpočtových let, ale o mnohem trvanlivější změnu ve vnímaní bezpečnostních zájmů a závazků Spojených států.
Podle Kurta Volkera, který byl americkým velvyslancem při NATO za vlády George Bushe juniora, teď Američané vidí, že musejí být připraveni na nebezpečí, jaké představuje právě Putin. "Většina z mladších politiků si ani neuměla představit, že by nějaká země spustila takovou nepřijatelnou válku. Nyní ji mají před očima," vysvětluje Volker.
A podle Karen Donfriedové, současné náměstkyně amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, je navržené navýšení výdajů "reflexí změněné bezpečnostní situace v Evropě". Putin vede útok nejen proti Ukrajině, ale také proti sdíleným hodnotám transatlantického společenství. "Obranný rozpočet se zvyšuje, protože naše principy a hodnoty jsou atakovány," dodává Donfriedová.
Zároveň je ovšem jasné, že pokud by Evropu ani ruský útok na Ukrajinu neprobral a nezačala viditelně investovat do své bezpečnosti, vůle Američanů dělat to za ni vychladne. Volker i Donfriedová přitom nezávisle na sobě vypíchli jednu věc: V druhé polovině letošního roku, až se Česko ujme předsednictví Evropské unie, otevře se před ním okno velké příležitosti.
Česko může pomoci Ukrajině i sobě
Summit EU-USA, na který si současná česká vláda myslela a na který by do Prahy dorazil prezident Joe Biden, se ukazuje být jen marným přáním. Překáží mu Miloš Zeman - natolik spolehlivý deterent, že se s ním neodvážil setkat ani jinak všehoschopný Donald Trump. Přesto zůstávají Fialově kabinetu pořád v ruce silné karty.
Totiž příležitost stát se tím, kdo bude za celou unii Američanům garantovat, že také Evropané v sobě znovunalezli pozapomenuté odhodlání a vůli se bránit. Je to příležitost, jak to off-record vyjádřil jeden z citované dvojice amerických diplomatů, abychom "pomohli Ukrajině i sobě, aby Česko znovu získalo respekt, který v posledních letech spíše ztrácelo".
