Na státní svátek, 28. října, proběhla na pražském Václavském náměstí třetí velká protivládní demonstrace. V ten samý den se na budově ministerstva vnitra objevila česká a ukrajinská vlajka, mezi nimi se pak nacházela podobizna Putina v černém vaku na mrtvoly, vše velké přes tři patra budovy. A v neděli 30. října se konala opět demonstrace na Václaváku, jejíž téma znělo Proti strachu, proti nenávisti. Svolal ji Milion chvilek pro demokracii.
Tři velmi odlišné akce, které měly jedno společné téma - válku na Ukrajině a její důsledky. Přístupy jsou zcela odlišné. Shromáždění proti vládě 28. října v hlavním městě - a také podstatně menší v Brně - se neslo ve stejném duchu jako dvě předchozí pražské akce, bylo proputinovské, proruské. Až komicky působilo, když si jeden z řečníků stěžoval, že u nás není svoboda slova - a říkal to do mikrofonu na Václaváku. Organizátorem byl opět Ladislav Vrabel, který čelí řadě exekucí a který v rozhovoru s Marií Bastlovou na Seznamu Zprávy odmítl odpovědět na otázku "je Rusko zodpovědné za vraždy civilistů na Ukrajině?"
Na této protivládní, protibruselské a protiNATO akci vystupovali lidé jako expremiér a expředseda ČSSD Jiří Paroubek, stalinista a kandidát na prezidenta Josef Skála (KSČM), předsedkyně KSČM Kateřina Konečná či exposlanec Lubomír Volný (Volný blok). Vlastně není třeba nic víc dodávat, ten seznam mluví sám za sebe.
Klíčovým prvkem Vrabelových akcí je snaha svrhnout vládu, dále volání po "míru", tedy po dohodě s válečným zločincem Putinem, volání po nákupu "levného ruského plynu" bez ohledu na to, že za utržené peníze Rusové vraždí Ukrajince a demolují jim zemi. Součástí jsou útoky na ukrajinské uprchlíky a lživá tvrzení, že se vláda Petra Fialy (ODS) stará jen o ně, o české občany ne.
Do vrabelovského systému patří cílené vyvolávání strachu. Cituji několik typických vět z projevu Jiřího Paroubka: "Obávám se ale, že jsme teprve na začátku velké krize. Můžeme se všichni oprávněně strachovat, že nebude plyn. Obávám se, že díky hazardérské energetické politice Fialovy vlády a Bruselu tak zkrachují stovky českých firem a na dlažbě se dříve nebo později objeví statisíce lidí." - Nehazardem by byla samozřejmě dohoda s Putinem.
Strach se stal běžným pracovním nástrojem těchto demonstrací a jejich organizátorů. Avšak nejen strach, spolu s ním je pěstována nenávist. Jak už bylo řečeno, především k vládě, k Evropské unii, k Severoatlantické alianci, k Ukrajině a Ukrajincům. Celé se to nese v duchu moskevské propagandy a kremelských dezinformací. Akce mají obrovskou publicitu na sociálních sítích i ve všech možných médiích.
Není možné vzít světlo těm, kterým svítí uvnitř
Na nedělní demonstraci Milionu chvilek pro demokracii vládl úplně opačný duch, obsahem prakticky všech vystoupení bylo jakési očkování přítomných proti strachu a nenávisti. Řečníci nabádali, aby lidé neodsuzovali účastníky protivládních demonstrací, protože se bojí, jak přežijí letošní zimu, vymezovali se pouze proti "obchodníkům se strachem", jako je třeba zmíněný Ladislav Vrabel.
O Fialově vládě se mluvilo minimálně, byla prohlášena za dnes asi nejlepší možnou a byla vyzývána k dialogu - především k sociálnímu, který příliš nezvládá. Bylo jasné, že organizátoři, tedy především moderátoři Hana Strašáková a Lukáš Venclík, řešili velký rébus: jak uspořádat "pozitivní demonstraci", ne proti někomu, jako to dělali dřív - proti Babišovi a Zemanovi, ale pro Česko a vzájemné pochopení.
Jedním z prvních témat se dost překvapivě stala LGBTQ+ problematika a nedávná tragédie na Slovensku, kdy byli v Bratislavě zavražděni dva lidé. Nešlo sice o "ukrajinské téma", ale o téma nenávisti samozřejmě šlo. Mluvčí Milionu chvilek Hana Strašáková na demonstraci oznámila osobní věc: "Vím, že už nemůžu mlčet a chtěla bych tady dnes říct, že i já jsem součástí LGBTQ+ komunity." Pokračovala, že "ticho zabíjí" a přiznala, že i ona mnohokrát mlčela k homofobním poznámkám. "Omlouvám se, že jsem mlčela, a slibuju, že mlčet už nebudu." Připomněla, že slovo může být zbraň a požádala "přestaňme na sebe plivat a šířit nenávist".
Proč to Strašáková udělala? Jak to souvisí s Ukrajinou a českou situací? Právě jejím apelem na otevřenost, na to, abychom se opatrně nestahovali, nezalézali, ale zastávali se slabých.
Lidé na Václavském náměstí zažili opak shromáždění, které se konalo v den státního svátku. Ve videoprojevu jim za podporu Ukrajiny poděkovala manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská. Řekla, že Ukrajina prožívá nejtemnější dobu ve svých dějinách, ruské rakety poslední měsíc cílí na elektrárny. "Dokud lidé po celém světě nebudou zavírat oči před naší válkou, naše světlo nikdy nezhasne," prohlásila. Těm, kteří se sešli na Václavském náměstí, podle ní září oči a hoří srdce. "Já i miliony Ukrajinců vám za tuto podporu dnes děkujeme. Je živým důkazem toho, že není možné vzít světlo těm, kteří mají světlo uvnitř."
Mluvil také David Stulík z Bezpečnostního centra Evropské hodnoty. Vyprávěl o Ukrajince, jež se zúčastnila nedávné mezinárodní konference v Berlíně a přítomným tam řekla: "My nechceme smrt tyrana, smrt Putina, my ho chceme dostat před spravedlivý soud… My nechceme pomstu, my chceme spravedlnost." - Stulík také připomněl, že část společnosti začíná nenávidět ty s jiným názorem a že Putinova taktika je nás rozdělit, postavit proti sobě.
Morbidita na vnitru k ničemu dobrému nevede
Mnoho lidí vnímá demonstrace především kvantitativně, nejdůležitější je, kolik lidí přijde, která parta vyhraje. Vrabel přitáhl řekněme 15 až 20 tisíc lidí - mimochodem nijak málo, Milion chvilek přilákal zřejmě o dost víc demonstrantů, údajně okolo 35 tisíc, vizuálně to tak působilo. Ale podstatný je obsah, smysl demonstrace - jedna jde proti podstatě svobody a rozkládá, rozeštvává společnost, druhá usiluje o opak.
Zastavme se však ještě u třetí akce těchto dnů, tedy u Putina v igelitovém pytli na mrtvoly mezi českou a ukrajinskou vlajkou na budově ministerstva vnitra. Rakušanův mluvčí Jakub Veinlich sdělil, že symbol má spojovat výročí vzniku samostatného Československa s poukazem na odhodlání bránit demokratické hodnoty svrchovaného státu a že nápad vznikl na základě iniciativy ministra Víta Rakušana (STAN) a spolku Dekomunizace. Sám Vít Rakušan k fotografii nové "výzdoby" vnitra tweetoval: "Víme, kdo je náš přítel, který krvácí i za naši svobodu. A také víme, kdo je náš nepřítel, a nenecháme ho ukrást pojem vlastenectví ani naši vlajku." (Místo slova vlajka tam vložil českou vlajku.)
Rakušan Putinem v pytli odstartoval dost ostrou debatu. Na "kachlíkárnu", tedy budovu svého úřadu, nechal pověsit něco, co si asi přeje dost vojáků i civilistů. Putin se stal symbolem hrůzy a zla. Rakušan zřejmě chtěl nějak překonat českou opatrnost a vyjevit to zostra.
Těžce se mu to nepodařilo. V čem nejvíc? Když srovnávám ty dvě demonstrace, proruskou a proti strachu a nenávisti, nemohu si nevšimnout zcela opačného záměru. Milion chvilek chce společnost zbavovat nenávisti a strachu, Vrabel dělá opak. A Rakušan na budově vnitra? Co buduje, co podporuje? Nenávist. Výše citovaná ukrajinská žena v Berlíně byla mnohem dál, projevila mnohem větší moudrost, než český ministr vnitra, když řekla, že Ukrajinci chtějí Putina hlavně dostat před spravedlivý soud. Rakušan ho rovnou strčil do pytle na mrtvoly.
Ozve se tisíc námitek, třeba ta, že Putin před tribunál nikdy nepůjde. Že by bylo pro všechny lepší, kdyby se ho Rusové zbavili. Ale levná morbidita na budově ministerstva vnitra budí děs. Rakušan se pustil do populistické hry se smrtí. Je snadné udělat takový temný happening, mnohem těžší je ale třeba čelit dezinformacím, to by Putinovi skutečně ublížilo. Ten pytel na mrtvoly mu jen pomůže. Ministr Rakušan prostě nemyslí jako Milion chvilek pro demokracii. Škoda.
