Vláda Petra Fialy (ODS) řeší další šlamastyku. A opět v ní hraje hlavní roli STAN. Předseda hnutí Vít Rakušan čelí ostré kritice opozice za to, že šéfem Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy civilní rozvědky, tajné služby, ukvapeně a bez řádného prověření a rozmyslu jmenoval Petra Mlejnka, bývalého analytika Vojenského zpravodajství (VZ), tedy vojenské tajné služby. Mlejnek po odchodu z VZ deset let působil v byznysu, prostředí zpravodajských agentur opustil. Coby ředitel pro strategický rozvoj a ekonomiku pracoval ve firmě Techniserv, jež dodává a instaluje technologické systémy a často se uchází o státní zakázky.
Krátce po jmenování Mlejnka se ukázalo, odhalil to server Seznam Zprávy, že se od roku 2012 údajně jednou až dvakrát ročně potkával s Michalem Redlem, obviněným v kauze Dozimetr - coby obchodník u něj pro Techniserv poptával zakázky, žádnou však prý touto cestou nezískal. - Tady se poprvé zastavme. Redl je od roku 2008 úředně nesvéprávný a nemůže podnikat. Mlejnek je bývalý analytik vojenské tajné služby. Nabízejí se jen dvě možnosti: buď Mlejnek věděl, s kým má tu čest, kdo je Redl, pak s ním neměl co vyjednávat. Jednak kvůli napojení na zločince Radovana Krejčíře, a jednak kvůli nesvéprávnosti. Druhá možnost, Mlejnek nevěděl, nezjistil si, kdo je Redl. Pak ale selhal jako exanalytik tajné služby, a není jasné, proč by měl jinou tajnou službu řídit. V obou případech jde o vážnou chybu.
Druhé zastavení. Vít Rakušan za Mlejnkem až tvrdohlavě stojí a říká mimo jiné toto: "Za jeho výhodu považuji to, že se během funkčního období posledních dvou vlád pohyboval mimo prostředí 'služeb'. I to může stát za tlaky na jeho odvolání." Nabízí tedy politickou úvahu, z níž vyplývá, že vlastně každý, kdo během minulých vlád s účastí Andreje Babiše (ANO) pracoval v tajných službách, není důvěryhodný. Popravdě to je dost drsná úvaha, která lidem v BIS, VZ a ÚZSI jistě nedělá radost. Spolehnout se zřejmě nedá ani na Michala Koudelku, ani na Jana Berouna a další a další zpravodajce.
Jistou rezervovanost vůči službám, které tu pracovaly za Babiše, samozřejmě můžeme chápat, ale paušalizace je holý nesmysl. Služby "nedělaly" pro Babiše, mimo jiné kauza Vrbětice to celkem jasně ukazuje. Ale výrok je chybný i z jiného důvodu. Mlejnek přešel do byznysu - a jeho žena, učitelka angličtiny - také. Je vskutku velmi neobvyklé, aby člověk, který dělal deset let obchod, skočil zpět a rovnou do čela jedné ze tří tajných služeb. Proč je to neobvyklé, proč se to nedělá, vidíme nyní jak na talíři. Něco jiného by bylo, kdyby v době zpravodajské pauzy působil dejme tomu v akademickém prostředí nebo ve státní sféře.
Rakušan věděl, ale Redl mu nevadil
Ministr vnitra Rakušan, pod něhož ÚZSI spadá, řekl, že o stycích Mlejnka s Redlem věděl, ale nevadily mu, protože vztah obou mužů byl pracovní. Není však jasné, jak mohl být vztah pracovní, když je Redl čtrnáct let nesvéprávný. Zajímavé je, že kvůli stykům s Redlem rezignoval ministr školství Petr Gazdík a Rakušan to chválil. Zjevně tu něco nehraje, postoje ministra vnitra lze jen těžko chápat.
Aktuálně.cz zjistilo, že na Mlejnkovu ženu byla ještě krátce po jeho jmenování ředitelem ÚZSI napsaná čtvrtina firmy Dyn Tedes poskytující ochranu proti odposlechům. Dalších 40 procent vlastní manželka bývalého detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Luďka Vokála. Toho soud před několika měsíci pravomocně potrestal za korupci a vynášení informací z policejních spisů a databází v souvislosti s kauzou Vidkun. Mlejnek potvrdil, že Vokála zná.
Jak už řečeno, manželka šéfa ÚZSI je učitelka na základní škole. Upřímně se pak zdá dost divné, že měla podíl ve firmě chránící klienty proti odposlechům. Nelze se ubránit dojmu, že roli ve firmě by spíš byl mohl hrát manžel, tam by to s jeho minulostí v tajných službách pěkně sedělo. A zase je tu jisté, že Mlejnkovi vazba firmy na Vokála nevadila, jako mu zřejmě nepřekážela vazba Redla na Krejčíře. Doplňme časový rámec: Mlejnkova žena podíl v Dyn Tedes prodala 28. června. Vokál byl pravomocně odsouzen už letos v dubnu. A Mlejnka vláda coby ředitele ÚZSI odsouhlasila 1. června. Do funkce nastoupil 8. července.
Ani Rakušanovi, ani vládě nic z toho zřejmě nevadí, nepřijde jim to podezřelé. Stačilo, že Mlejnek na jednání s ministry a premiérem přinesl - jak uvedl Deník N - "čestné prohlášení podepsané jedním ze svědků v kauze, která se točí kolem ovlivňování zakázek v pražském dopravním podniku. V dokumentu podle zdrojů z vlády stojí, že Mlejnek tohoto svědka přesvědčil, aby své podezření ze spáchání trestného činu nahlásil a spolupracoval s policií".
Prověrku až po jmenování? Nesmysl, nehořelo
Drobný problém, vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová k tomu sdělila toto: "O participaci pana Mlejnka na vyšetřování vámi dotazované trestní věci mi není nic známo." Otázkou je, kdy onoho svědka Mlejnek přesvědčil. Ale i kdyby to byl udělal už dříve, dlouho předtím, než měl být jmenován do čela české rozvědky, pořád najdeme další velmi nepříjemné okolnosti, které tohoto muže z vnějšího pohledu na novou roli silně diskvalifikují.
Naprosto zásadní chybu podle mne udělal Vít Rakušan, když do čela ÚZSI jmenoval člověka bez prověrky na přísně tajné. Mlejnek prošel jen základním bezpečnostním screeningem, tedy kontrolou, zda neprochází rejstříkem trestů nebo přestupků. Neměl za sebou skutečný screening, tedy drsnou kontrolu, kterou provádějí i tajné služby a která má odhalit všechno podezřelé či varovné. Proč? Přece nehořelo, bývalo by bylo rozumné počkat si na ni.
Kdyby byl toto Rakušan požadoval předem, mohl si maléry ušetřit. Mlejnek mohl být prověřen skrz naskrz a buď by prošel, nebo by neuspěl. K dispozici byla přece i jiná jména, dejme tomu Jan Paďourek, který v letech 1993-2018 pracoval v české zahraniční rozvědce, v závěrečných letech na pozici náměstka ředitele pro analytiku a zahraniční vztahy. Jako deklarovaný zástupce ÚZSI pobýval v Moskvě, Kyjevu a Washingtonu, hodilo by se.
Pro ÚZSI se její ředitel stal bleskově problémem. Pro další domácí služby bude těžké s ním spolupracovat. Opozice okamžitě chyby Rakušana využila, volá už zase po jeho odstoupení, stává se vládní přítěží, ale je zjevné, že Fiala si ho netroufne požádat, aby z vnitra odešel. Přitom na výhradách opozice najdeme hodně pravdy. Nestačí je odrážet slovy "podívejte se na svého šéfa Babiše" - Fialova vláda slibovala jednat jinak, chovat se jinak. Teď se po kauze Hlubuček a Redl úplně zbytečně topí v kauze Mlejnek. Tvrzení, že to celé je jen zlá hra opozice, neuspěje. Mnohem spíš to vypadá na diletantismus v bezpečnostní oblasti.
