David Klimeš David Klimeš | Komentáře
27. 7. 2021 7:30

Ráno kampaň, odpoledne mediální rada. Nerušil a Lipovská zneužívají posty radních

Byl to hezký sen, že do mediálních rad budou vážené spolky nominovat apolitické odborníky. Nefungovalo to nikdy. Z frašky se ale postupně stává horor. Čas to ukončit.
Do kolika funkcí kandiduješ, tolikrát si člověkem...
Do kolika funkcí kandiduješ, tolikrát si člověkem... | Foto: ČTK

Josef Nerušil byl jako zkušený scenárista zvolen do Rady Českého rozhlasu za spolek Bydlíme v Králově Poli. Hanu Lipovskou pro její ekonomické znalosti do Rady České televize vyslala Česká biskupská konference. Ovšem to byl minulý rok, ve kterém se poptávali nestraničtí odborníci. Letos je pro změnu rok volební, a tak se kouzelným proutkem z nezávislých expertů stávají političtí kandidáti do sněmovních voleb. Nerušil, který se opakovaně na jednání rady dožadoval zastoupení SPD v éteru, vede pražskou kandidátku SPD. Hana Lipovská si zase našla chvilku mezi sériovým podáváním trestních oznámení na ředitele České televize, aby veřejnosti oznámila, že povede nahnědlý Volný blok v Pardubicích.

A to nejlepší na konec. Ač zákon říká, že nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách nebo občanských sdruženích ani nesmí při výkonu své funkce v radě působit v jejich prospěch, odejít z rady nehodlají.

Je až roztomilé, s jakou urputností oba hlídají sebemenší chybičku naplňování zákona Českým rozhlasem a Českou televizí, ale že oba zjevně postupují proti stejnému zákonu, to je nechává zcela chladným. Svému střetu zájmů samozřejmě velmi dobře rozumí, ale chtějí si do foroty nechat jistou funkci radního, kdyby snad nevyšlo to poslancování. Co je doma, to se počítá.

Tahle kašpařina už musí konečně skončit. Mediální zákony z prehistorie naprosto neodpovídají dnešku a na mediálních radách je to vidět snad právě nejvíce. Místo zákonem zamýšleného orloje odborně zdatných nestraníků je to jen nekvalifikovaná překřikovaná politických exponentů maskovaných za nejrůznější nohejbalové kluby.

Změňme to.


Ať se strany přiznají ke svým kandidátům

Nejdříve trochu vysvětlování: V Česku máme čtyři základní mediální rady. Kdo se chce rychle zorientovat v politickém vlivu ve "velké" správní Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, koukne na nominace. Čtyři kousky za ANO, silná je tam i ODS, ostatní paběrkují. Dále tu jsou tři "malé" kontrolní rady médií veřejné služby, ale podobně jasnou politickou nominaci najdeme už jen u Rady České tiskové kanceláře, kde aktuálně tři lidé zastupují zájmy ANO.

Pak ovšem přijdeme do Rady České televize a Českého rozhlasu, kde se s úspěchem hraje už roky na předstíranou nezávislost. I tam samozřejmě radní mají své politické krytí, volila je tatáž Poslanecká sněmovna, která vybírala radní prvních dvou jmenovaných rad. Jenže zde je to najednou přehlídka nominací veslařského klubu, východočeských divadelníků, českých chovatelů či litvínovských hokejistů. Jsou to samozřejmě jen nálepky. U Vítězslava Jandáka a Jiřího Šlégra není podstatné, že mají rádi veslaře a hokej, ale že byli poslanci ČSSD a jejich někdejší strana je poslala do dalších funkcí. Podobně se za ostatními zájmovými kroužky ve skutečnosti skrývají exponenti ANO, ODS, Trikolóry a dalších.

Paradoxně nominace Hany Lipovské Českou biskupskou konferencí byla ještě jedna z těch věrohodnějších. Na rozdíl od Tenisového klubu Libeňák a podobných o důležitosti sdružení biskupů asi nikdo nepochybuje. Neřiditelná střela Lipovská však názorně ukázala, jak jsou i tyto důstojnější záštity problematické. Předseda konference arcibiskup Jan Graubner ji brzo vyzval k rezignaci, aby nebyla spojována s katolíky, arcibiskup Dominik Duka ji však dosud hájí. Místo toho, aby nominace byla jakousi známkou kvality kandidáta, tak nakonec většinou samotné nominující organizace s hrůzou zjišťují, kdo se vykázal jejich jménem.

Proto se od nominací drží dál velké kulturní, vzdělávací, zaměstnavatelské či odborové organizace a strany už léta potichu radí svým předvybraným radním, aby si jednodušeji zajistili glejt od nějakého sportovního miniklubu. Dekády zde mnoho politiků naivně snilo o německém modelu, kde vybrané velké celostátně významné organizace nominují své kandidáty. Ale v Česku to prostě nejde. Stačí se právě podívat, jak se hádají čeští katolíci o Lipovskou.

Pokud tedy poslanci po sněmovních volbách budou chtít prosadit jen malou změnu a rychle jít od toho, pak musí provést alespoň dvě věci. Tou první je transparentní volba skrze stranické nominace ve všech radách, ne jen půlce. Už konec všech těch krycích spolků. Občané si zaslouží vědět, že tam dotyční sedí za ANO, ODS či Piráty. Druhou změnou - či spíše dodržením ducha zákona - je jasný zákaz souběhu funkce radního a kandidatury na vybrané funkce. Nerušil a Lipovská bohužel nejsou první, kdo to zkusili, ale měli by být poslední, komu to prošlo.

Místo sněmovny trojnožku

Také je ale možné se pustit do větší obměny systému rad. To by se pravděpodobně muselo dít ve větším balíku s mnoha neřešenými problémy médií veřejné služby, kam patří vše možné od postavení ČTK až po financování České televize.

Rady by měly mít zaručenou větší stabilitu bez ohledu na obměnu Poslanecké sněmovny či její rozklad. To první nás čeká nyní s volbami, to druhé jsme už viděli minulý rok - Lipovská se vůbec neměla do rady dostat, ale vzhledem k tomu, jak se vláda i opozice rozhádaly, procházeli najednou v bojovém hlasování i kandidáti Trikolóry a podobných minipartají.

Opoziční strany proto volají po tom, aby se do hlasování o radních vtáhl Senát. Těžko říct, zda by to při paritě fungovalo. Pokud by jako nyní byla sněmovna provládní a Senát opoziční, tak by poslanečtí kandidáti byli jen ti vládní a senátní jen ti opoziční. Výsledkem by byl klinč. Mnohem lepší by byla trojnožka, jako je například u francouzské Conseil supérieur de l'audiovisuel, tedy i s členem jmenovaným prezidentem. Takové těleso by pak dlouhodobě muselo směřovat ke konsenzu, protože často by žádná z významných politických sil sama neměla většinu. I zde je samozřejmě nezbytné, aby nominace byla politická a funkce radního se nemohla křížit s kandidaturou do vybraných funkcí.

Vedle letité obsese způsobem volby rad by poslanci v nové sněmovně měli upřít pozornost také na kvalifikační kritéria. Ale to neznamená, že se jen do funkcí navolí více právníků či ekonomů, to vidíme, jak dopadá. Paní Lipovská je ekonomka, ale její představa o hospodaření televize se nijak neshoduje s realitou. Mnohem lepší by bylo sestavit pro současné i budoucí radní několik kontrolních mustrů či návodů, podle kterých by byli schopni kvalifikovaně hodnotit rozsáhlé zprávy o hospodaření či programu miliardových institucí. Současné lpění radních na nepodstatných detailech je jen dokladem, jak chabě zvládají svou roli a kontrolovaným institucím jako celkům vůbec nerozumí.

Ať již si poslanci po volbách vyberou menší či větší proměnu mediálních rad, hlavně ať už je to brzo. Post mediálních radních pomalu degeneruje do tragikomického odkladiště nezvolených kandidátů, kteří čekají na nějaké další sněmovní či senátní volby a mezitím z dlouhé chvíle podávají vůkol trestní oznámení. To opravdu nemá nic společného s hájením práv diváků, posluchačů a čtenářů médií veřejné služby.

Teď už se dá těžko říct, že Lipovská vede kulturní válku na poli křesťanských zásad. To, co předvádí, nesouvisí s reálným křesťanstvím, říká historik. | Video: Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

Další zprávy