Poslanci vládní koalice se prý chystají schválit zákon o omezení otevírací doby o svátcích. Alespoň to tento týden říkal předseda lidoveckého klubu Jiří Mihola. Je to svým způsobem neuvěřitelná informace, protože po letech, kdy se toto téma řeší, je výsledkem zoufalý návrh, který se vzpírá právnímu vědomí i zdravému rozumu. Podepsán je pod ním Senát, rukou svého předsedy Milana Štěcha.
Stručně, oč jde: Senátoři navrhují zakázat prodej v maloobchodě a velkoobchodě o sedmi svátcích a omezit ho na Štědrý den. Hlavním měřítkem toho, kde musí být zavřeno, je prodejní plocha 200 metrů čtverečních. (Jsou výjimky, jako lékárny a benzinové pumpy, a také s jistou dávkou fantazie definované „prodejny v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích“.)
Zákon má jeden a čtvrt stránky. Až nedůstojně povrchní důvodová zpráva o trochu víc. V podstatě jediný argument, který v ní najdeme, zní: „Zaměstnanci pracující ve svátek se nemohou plně věnovat své rodině, neboť v době, kdy mají jejich děti volno, pracují. Ve svátek by měla být rodina pohromadě a věnovat se, mimo jiné, rodinným záležitostem.“ Proti tomu se v zásadě nedá nic namítat, jakkoli ve svátek běžně pracuje plno lidí i mimo obchod, a proč to neříct, například novináři. Ale rozumíme, tohle je jiný a častější případ.
Zákon ovšem, až na zmíněný rodinný život, nijak nepracuje s hlubšími důvody takového zákazu, který by se čas od času přímo dotýkal života většiny lidí. Jako by stačilo konstatovat, že pokladní či skladníci mají právo si odfrknout. No to ano - ale když takovému zákonu typu „změníme vám život“ chybí nějaká hlubší kotva, propracované zdůvodnění nebo úvaha nad tím, co je veřejný zájem, pak není divu, že je výsledek tak tristní jako v tomto případě. Například:
Státem uznané svátky se tu zničehonic dělí na státní svátky malé a velké, svátky první a druhé kategorie. Nesmí být otevřeno 8. května a 28. září, kdežto 5. a 6. července a 17. listopadu se pro změnu z neznámých důvodů shoppingu meze nekladou. Proč, to ať si každý domyslí podle svého, logiku to nemá.
Že zákon chce o svátcích zavírat také „provozovny určené k obchodování s použitým zbožím“, čili pravděpodobně i antikvariáty pro turisty v Praze na Starém Městě nebo v Českém Krumlově, berme jako kuriózní detail.
To hlavní je velikostní limit – 200 metrů čtverečních. Zákonodárci se ani netají tím, že má dopadnout hlavně na maloobchodní řetězce a jejich velkoprodejny. Víc než čtyři pětiny obchodů s potravinami jsou menší než 200 metrů - čili otevřeno by mít směly. Takže co jejich zaměstnanci, ti se nemusí věnovat „rodinným záležitostem“?
I kdybychom odhlédli od očividného diskriminačního přístupu, je ta úvaha podivná: opravdu si každý obchod o rozměrech 10 krát 20 metrů musíme představit jako součást nějakého, nejlépe nadnárodního řetězce? Co když takový krám, například samoobsluha na venkově, živí přímo svého živnostníka? A pracují tu podnikatelé a zaměstnanci, kteří ve svátek v práci být chtějí a rodinný život si mohou přesto uspořádat? Není jen tak jim říct: smůla, přijdete o kšeft, a váš konkurent naopak.
A proč zrovna 200 metrů, a ne 150 nebo 250? Asi si někdo hodil korunou. Proč smí mít obchod o velikosti 190 metrů otevřeno, a ten se zdí o metr delší už nemá 8. května nárok a neprodá ani sušenku? Ne že by ti nadměreční nemohli všelijak fixlovat a dělat se menšími, což by asi dělali – ale je vůbec nutné je k tomu nutit?
Kdyby se chtěl nějaký právník pocvičit v žalobách, případně podáních k Ústavnímu soudu, zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě by pro něj byl kvalitním materiálem. Sám stát se tu, z vůle parlamentu, pokouší rovnost před zákonem, práva a svobody i hospodářskou soutěž štípat na třísky. Perlou je věta z důvodové zprávy: „Dopad na malé a střední podnikatele bude kladný, neboť zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů.“ (Zabrat dostává i český jazyk, ale to nechme stranou.)
No a kontrolní otázka: jak se ten velký konkurent pozná? Správně: má krám o rozměru 201 metrů čtverečních a je 28. září. Uf.
V právnickém jazyce se vyskytuje pěkné slovo "svévole". Najdeme ho i v nálezech Ústavního soudu. Stát se nemá chovat svévolně, nemá svévolně měnit pravidla, svévole zákonodárce je špatná. Například: „Zásah zákonodárce vykazující silné znaky svévole narušuje důvěru v právo, která je jedním ze základních atributů právního státu.“
Tak jeden takový příklad bychom měli. A dokonce nebezpečný, protože kdo by otevřel obchod v rozporu se zákonem, dopustí se správního deliktu a může dostat pokutu až jeden milion, v opakovaných případech až pět milionů korun. Návrh zjevně počítá s tím, že státní aparát bude dodržování absurdního zákona kontrolovat a jeho porušování se bude snažit trestat.
P. S. Omezit otvírací dobu o svátcích je samozřejmě možné, ba správné a spíš ještě víc, než se navrhuje. Ale musí to mít nějaký srozumitelný řád a smysl. Tohle je svévole. Zákon bez respektu.
