„Mám pocit, že jsem se musela vždy snažit o něco víc než moji kolegové, prokázat nejen větší znalosti, ale mít i větší vůli, abych se dostala tam, kde jsem. K tomu všemu jsem musela být na správném místě, ve správné chvíli a mít podporu svých nejbližších," napsala nedávno na téma „rovné pracovní příležitosti mužů a žen" ve svém blogu na Aktuálně.cz právnička renomované advokátní kanceláře Vladimira Papirnik.
Ano, bohužel je to tak. Pořád. Situace se sice zlepšuje, ale velmi, velmi pomalu.
Humornou formou tyhle přetrvávající rozdíly připomněl i úterní happening k mezinárodnímu dni rovnosti žen a mužů v několika českých a moravských městech. Součástí toho pražského byl i závod mužů a žen; dámy se musely při běhu nalíčit, pobrat nákup a kočárek - a za to potom obdržely poukázky na nižší mzdu a nižší důchod než mají muži.
I když antidiskriminační zákony existují a Evropská unie i český stát tlačí na jejich dodržování, v praxi pořád platí, že ženy berou za stejnou práci výrazně méně než jejich kolegové a že se daleko obtížněji prosazují i do vedoucích pozic. Nerovnosti na trhu práce zkrátka pořád patří z hlediska postavení mužů a žen ve společnosti k těm nejzávažnějším problémům.
Příčin tohoto stavu je řada. Určitě k nim nepatří menší kvalifikace, podle statistiků je dnes v české populaci větší procento absolventek vysokých škol než absolventů. Zato k nim určitě patří přetrvávající genderové stereotypy (ženy jsou pořád vnímány tak trochu jako ochránkyně rodinného krbu, zatímco mužů se přisuzuje role živitelů) i fakt, že pro ženy je obtížnější skloubit profesní a osobní život.
I proto je v Česku podle červnového průzkumu centra Deloitte Corporate Governance mezi top manažery ve statutárních orgánech společností (představenstvo a jednatelé) jen 6,7 procenta žen. Proti stavu z roku 2000 (4,1%) je to sice zlepšení, ale pořád žádná sláva.
Například ve Španělsku či Nizozemsku je to přes 9 procent, ve Francii skoro třináct a v Norsku dokonce přes 35 procent. To jsou ovšem všechno země, jež samy zavedly genderové kvóty pro představenstva firem, protože apely na firmy, aby se samy s těmito nerovnostmi vypořádaly, nepřinesly prakticky žádné výsledky.
Česko se k tomu sice staví spíš odmítavě a řešení by nechalo na firmách, ale o povinných kvótách se nyní vážně diskutuje i na úrovni Evropské unie. Zatím se jen diskutuje, ale po debatách může přijít legislativní návrh. Jak řekla komisařka pro spravedlnost a základní práva Viviane Redingová, sama není sice fanouškem kvót, ale líbí se jí výsledky, které přinášejí.
A co si o tom myslíte vy, vážení čtenáři? Jaké jsou vaše zkušenosti? Setkali jste se v zaměstnání s diskriminací kvůli pohlaví? A co si myslíte o případném zavedení kvót pro ženy ve vedoucích pozicích? Pomohlo by to situaci zlepšit, nebo by šlo jen o formální krok, který by byl jen další zátěží pro byznys?
Své postřehy a zkušenosti nám můžete psát i na mailovou adresu [email protected].
Z diskuse:
Jsou to velmi složité otázky. Snažím se pozorně naslouchat ženám nejrůznějšího věku, vzdělání a profesí ve svém okolí a názory jsou velmi rozdílné. (…) Současný „poměr sil" mezi pohlavími ve všech oblastech charakterizuje - a zatěžuje - především naprostý chaos v tom, co je/mělo by být správné a žádoucí. Moje životní zkušenost mi prozatím napovídá, že více tato situace postihuje ženy. Muži v nastalé situaci často reagují pasivitou a rezignací, aniž by tím výrazně trpěli, ženy jsou pak, jak se mi zdá, zoufalé z toho, jak masově muži jako takoví nenaplňují jejich očekávání. Je mi líto obou pohlaví a netuším, jak z toho ven. (čtenář J. Sedlák mailem na [email protected])
Na co zase nějaké nesmyslné kvóty? Ženy, které na to mají schopnosti, se do top managementu dostanu bez ohledu na pohlaví. Ty, které na to schopnosti nemají, potřebují kvóty. (Tibor Novák)
Jestli ta nerovnost není dána spíše tím, že ženy samy se tolik nehrnou na pozice, kde jsou většinou zaměstnáni muži, a obráceně, muži nevyhledávají pozice, které dělají většinou ženy. (Kulda Tomáš)
Kvóty nezajistí spravedlivé hodnocení a jmenování/zařazování pro jakoukoliv pracovní pozici. Též dosahované výsledky jsou jen jedním kritériem. A zejména v soukromých firmách nemůže nikdo majiteli nařizovat, ke komu má mít důvěru, na koho se může spolehnout, kdo by měl působit v řídících funkcích. (Jana Zavadilová)
Myslím, že kvóty by ženám nepomohly, spíše naopak. Ty schopné se na patřičná místa dostanou už dnes (pokud ovšem chtějí). A toto by snížilo vážnost žen v některých profesích, a to všech, nejen těch, které jsou ve funkci jen kvůli pohlaví… (Jaroslav Kaněra)
