Ve fotoreportáži Aktuálně.cz z jednání o pádu Mirka Topolánka není vidět ani jedna žena. Není to náhoda. Výkonná rada ODS má 51 členů a z toho je 50 mužů. (Zbývajícím členem sboru je Aleksandra Udženija. Ale světlé vlasy, vykukující za Topolánkem na fotce číslo 2, patří někomu jinému.)
Představte si, že by to bylo naopak. Že by zastoupení v poměru 1:50 měli muži. To by bylo řečí. A narážek. A dlouho by to tak nevydrželo, protože by každému bylo jasné, že to není normální. A opačně snad je?
Tady přece nejsme ani na lekci aerobiku, ani na vojenském cvičení. Partaj, která chce řídit zemi, by měla alespoň přibližně reflektovat skladbu jejího obyvatelstva. Když bude fungovat jako monokultura, nutně zdegeneruje. Jako posádka zavřená v kasárnách. A uškodí to všem. Návrh ženských kvót na volebních kandidátkách je správný.
Chlapi sobě
V ODS je politický patriarchát nejviditelnější, ale jinde na tom nejsou o moc líp. Sociální demokraté, kteří mají ve stanovách předepsanou aspoň jednu místopředsedkyni, nakonec nedůstojné pokusy o její volbu vzdali. Kormidlo drží chlapi.
Ženy ztratily ve vysoké politice i poslední zbytky vlivu. Ve srovnání s časy, kdy do klíčových rozhodnutí promlouvaly Petra Buzková, Vlasta Parkanová nebo Hana Marvanová. První dvě byly kdysi i v čele žebříčku popularity. A teď? Agentura STEM zkoumá oblibu 21 politiků, z toho jediná žena, lidovkyně Šojdrová, je na 18. místě.
Čtěte také: Víc žen v politice? Kocáb navrhl kvóty pro strany
Ještě jednou zkuste zapojit fantazii: poslední čtyři roky neudávají politický bonton inženýři Paroubek s Topolánkem (a Dalík, Tvrdík a Dimun), ale nějaké ženy. Záruka lepších způsobů to samozřejmě není. Nejen chlap s gulama, i ženská může filozofovat o tom, že je někdo Žid a uhne. Dokonce může na švédské recepci vtipkovat o švédské trojce. Může. Ale je to míň pravděpodobné. O dost míň.
Chlapi dělají politiku - zase pro chlapy. Řídí svět podle svého obzoru, přes svoje hodnoty. Viz také hit letošní volební kampaně: sport.
Branky, body, voliči
Stratégové v Lidovém domě se museli jednoho krásného dne praštit do čela: Proč lidem pořád slibujeme jen ten chléb? Na hry jsme úplně zapomněli!
Vlastně se to dalo čekat a je skoro div, že se to nestalo už dávno. Politici byli sami proti sobě, když si sportu nevšimli dřív a neudělali z něj volební slib.
Branky, body, vteřiny trvají každý den asi třetinu toho, co celé hlavní zprávy, do kterých se musí vejít ostatní televizní události. To už je jisté měřítko. Sport, když k němu navíc připočteme naše vlastní sportovní aktivity, zabírá jednu třetinu pozornosti a mentální kapacity průměrného občana. Impozantní úspěch. Žádná jiná činnost se nedopracovala takového postavení. Většina našeho vztahu ke sportu přitom spočívá v jeho konzumaci, ve sledování sportovního dění, ne v našem vlastním sportování. Pánská záležitost.
Jiří Paroubek sám není žádný velký sportsman. Možná začne u sebe, každopádně podle intenzity jeho slibů to vypadá, že má v úmyslu národ tělesně obrodit. Kdo neskáče, není Čech! Lesk slávy na politiky ovšem vrhnou až zlaté medaile, do dějin se zapíšou skrze uspořádané mistrovství Evropy, fotbalový stadion, novou halu. Tady se nejlíp dělí miliardy. Pánská záležitost.
Čtěte také:
Paroubek chce pořádat fotbalové Euro 2020
Paroubek: Pro bruslařskou halu zajistím zázemí
Rozhovor s Jiřím Šlégrem o receptech ČSSD na podporu sportu
Všimněte si. Paroubek v televizi navrhl, aby největší firmy odváděly jedno procento daňového základu na sport, kulturu a sociální věci. Řekl to tak, že HLAVNÍ přitom byl SPORT. Všichni to pochopili správně, a tak se také o celém nápadu diskutuje, bere se jako podpora sportu (a kultura a sociálno jsou kdesi v závorce, jako nějaké bokovky).
Naposledy: Kdyby na místě předsedy J.P. byla předsedkyně, taky by měla takové nápady? Taky by si vetkla do štítu sport a boj za sportovní úspěchy? A chtěla by sportu šéfovat?
